Jak vznikla myšlenka popsat dějiny letectví v Dolním Benešově?
Kdysi jsem od kamaráda dostal předválečný časopis Letectví a tam byl článek o otevření původního letiště v Dolním Benešově v roce 1928. Existuje taky parta bývalých pilotů, kteří se scházejí na vítkovickém stadionu pokecat a na pivo. Kdysi tam s námi chodil třeba i generál Škarvada, ten byl moc fajn. A tam taky chodí jeden z Místku, který se zabývá historií, a ten mi dal další materiály. A tak nás napadlo, že když jde o jeden z nejstarších klubů v republice, bylo by dobré to vzpomenout. Je kolem toho zajímavá historie.
Jaká?
Velkou zásluhu na jeho vzniku mají generálové Hanák a Čeček. Čeček byl legionář, který pak dělal velitele letecké kanceláře prezidenta a byl velký fanda do létání. Ještě s dalšími založili Masarykův letecký fond na podporu rozvoje letectví. Hanák se do toho taky zapojil a propagoval myšlenku, že je třeba lidi i učit létat. Tak vznikla Masarykova letecká liga, bohužel je o ní dost málo historických pramenů, protože Němci to většinou zlikvidovali. Měla seznamovat lidi s létáním a začít plachtařsky vyučovat. Generál Hanák byl velitelem opavské posádky a založil tam pobočku Masarykovy letecké ligy. Ta měla asi tři sta členů, byla opravdu velká. A přičinila se o postavení letiště v Dolním Benešově. To vzniklo v roce 1928.
Jak vypadal jeho provoz?
Dělím to na tři etapy. Od vzniku do začátku války, pak válečnou a pak od roku 1945 do roku 1960. Na letišti byl hned od vzniku dvojitý hangár se správní budovou a Masarykova letecká liga dělala předváděcí lety a vyučovala. V roce 1935 byl Dolní Benešov prvním leteckým spojením Ostravy s Prahou, s mezipřistáním v Hradci Králové. Našel jsem o tom něco v ostravském archivu. Lidé byli odváženi z dnešního Masarykova náměstí hodinu před startem letadla. Cesta trvala třicet čtyřicet minut, pak nastoupili do letadla a letěli. To trvalo asi rok.
Proč to skončilo?
Začalo se stavět opevnění a letecký provoz nad stavbami se zakázal. Po nějaké době se zjistilo, že sem létají Němci a fotí si to, tak na letišti vznikla četnická hlídka, která v letadlech honila německá letadla. Donutili tu i přistát jednoho pilota a také zjistili, že jeden ze známých německých akrobatů měl při vystoupení fotoaparát v křídle a fotil.
Za války letiště obsadili Němci?
Byla tam výcviková a od roku 1944 i bojová letka Luftwaffe. Němci přistavěli i nějaké ubikace, pak ale hangáry vyhodili do vzduchu. Po válce se aeroklub dával dohromady. Bohužel doba od roku 1945 na deset let je špatně dohledatelná. Jednak bylo vše tajné, jednak pamětníci nejsou.
Sám jste na letišti v Zábřehu létal. Jak jste se k letectví dostal?
Tatínek byl fanda do létání, protože měl bráchu, který jako voják sloužil na letišti v Prostějově. Po válce, když byl první pilotní výcvik na Hrabůvce, tak se přihlásil a udělal si piloťák. Já jsem měl deset a byl tam prakticky každý víkend. Po roce 1948 byly ale s létáním problémy, po několika úletech se půl roku vůbec nelétalo a pak se musely na noc sundávat vrtule z letadel a čističe benzinu. Začal jsem chodit na stadion mezi atlety, ale spolužačka na průmyslovce chtěla lítat. Aby mohla začít, potřebovala na plachtařské družstvo deset lidí. Podařilo se jí z našeho i vedlejšího ročníku sehnat lidi, a já tak začal roku 1954 na Hrabůvce lítat plachtařsky. Za tři roky jsem začal dělat instruktora, pak jsme se stěhovali na Zábřeh.
Proč jste se stěhovali?
Letiště Zábřeh vzniklo roku 1960. Stavěl se Mošnov, vojáci potřebovali záložní dráhu a našli místo tady. Letiště v Hrabůvce se ocitlo v ose dráhy Mošnova a muselo se zrušit. Vznikla dohoda, že se spojí dva aerokluby, Dolní Benešov a Hrabůvka, a budou užívat nové letiště v Zábřehu. Od té doby jsem tu.
Jak to tady vypadalo?
Postavily se budovy, hangáry, dráha. Vojáci nám dali budovu k užívání, akorát měli dole kuchyň. Letecká technika se převezla z Hrabůvky i z původního dolnobenešovského letiště. Zasadili jsme společně stromy, na ty když se podíváte, jsou už vzrostlé, je to skoro šedesát roků. Vojáci tady cvičili dvakrát do roka. Vždycky týden předtím naběhla celá rota a všechno dávali do pořádku. Jen když se dělala v Mošnově generálka dráhy, tak tu byl pořádný provoz, létaly odtud i aerolinky.
Kolik jste stihl nalétat?
Přes tisíc hodin plachtařských a tisíc motorových. Do osmašedesátého mohli motorově začít létat jenom branci, ale pak se to uvolnilo, tak jsem si udělal motorový výcvik a létal jsem až do osmdesáti let, což bylo před třemi lety. Teď se občas s někým povozím a zalítám.
Kdy si o dolnobenešovském létání přečtou lidé v publikaci?
Stále sbíráme fotografie, hledáme informace i pamětníky. Měla by to být historie od roku 1928 do dneška. Podařilo se získat i barevnou fotku, tu tady vyfotil za války jeden oficír, jak letci stojí u letadla před startem. Pochází od bývalého instruktora německé letecké školy. Termín vydání publikace zatím není, chtěli bychom to stihnout letos.