Nejnižší nabídková cena 13 tisíc korun se týká jedné z chotěbuzských pevnůstek, nejdráže za nejméně 33 200 korun se prodává řopík v Milostovicích.
Všechny podrobnosti k železobetonovým stavbám a výběrovému řízení jsou na webu ministerstva obrany zde.
„Kromě aktuální nabídky budou další tyto nemovitosti, zatím neprodané i nové, nabídnuty k prodeji v dalších výběrových řízeních, která se připravují. Nejbližší se předpokládá na 6. září a 4. října. Půjde i o řopíky na Opavsku a Bruntálsku,“ uvádí tiskový odbor ministerstva obrany.
Řopíky jsou součástí pohraničního opevnění budovaného v letech 1936 až 1938 proti očekávaným vpádům vojsk Německa, Polska a na Slovensku i Maďarska. Před 2. světovou válkou se jich povedlo dobudovat necelých 10 tisíc, přičemž do současnosti jich zůstalo několik tisíc. Pojmenování získaly podle zkratky ŘOP, tehdejšího Ředitelství opevňovacích prací.
Vedle lehkého opevnění byly však stěžejní větší typy objektů, takzvané tvrze a pěchotní sruby. Ty však stát prodává výjimečně.
Zájemci by měli zkontrolovat katastr
Některé z nich jsou přístupné, nejznámější v regionu zůstává Areál československého opevnění Hlučín–Darkovičky spadající pod Slezské zemské muzeum v Opavě.
V posledních letech ale přibyla opevnění, o která se starají nadšenci, již buď využili nabídek na odkup, případně jsou v objektech měst a obcí. „Kdyby bylo dost peněz, tak bych s chutí koupil všechna opevnění v Chotěbuzi,“ směje se Ján Labák z tamního Klubu vojenské historie (KVH).
Klub se stará o tři řopíky a Labák pozorně sleduje další státní nabídky. Současně však upozornil na možná úskalí. „Určitě by si zájemce měl zajet na místo a podívat se na stav nabízeného řopíku. Velmi podstatné pak je, kdo má pozemek pod řopíkem a kdo okolní pozemky, kvůli přístupu k objektu,“ konstatoval Labák.
Využití zůstává různorodé
Další využití pak jsou podle něj různá. „Nejvíce peněz stojí, pokud někdo chce řopík vrátit do původního stavu,“ podotkl.
Jiní pak pevnůstky využívají pro neobvyklé až rázovité rekreační bydlení, jako víkendový bunkr.
Pokud někdo bydlí blízko, pak pevnůstky využívá jako sklad. „To však musím upozornit, že uvnitř lehčích řopíků není vnitřní teplota navzdory očekávání stálá,“ poznamenal Labák.
O pět pěchotních srubů, dva řopíky, jednu pozorovatelnu a menší památník legionářům se stará Klub vojenské historie Opava. Jeho předseda Pavel Chráska považuje za nejdůležitější, aby se řopíky zachovaly.
Nadšenců pro bunkry přibývá
„Jednak jde o paměť naší historie a pevnůstky také jsou podle mého názoru zrovna na Opavsku takzvané krajinotvorné prvky,“ vysvětlil Chráska. Přidal ještě jeden argument pro zachování pevnůstek: „Stále se říká, jak jsou důležité meze nebo podobná místa mezi velkými jednotvárnými lány. A to pevnůstky jsou.“
Zmínil také pěchotní srub, který stát nabízel před několika lety v opavské části Kateřinky a z původní ceny půl milionu korun významně snižoval. „Zřejmě to však asi neprodal, protože jsem nedávno jel okolo a byl tam hrozný binec, jako kdyby tam bydleli bezdomovci,“ povzdychl si.
Lidé mají o návštěvy pevnůstek zájem, proto se tam pořádají buď pravidelné, nebo občasné exkurze. O víkendech provázejí pěchotním srubem například i členové Klubu vojenské historie v Bohumíně.
