Z pomocné síly ředitelem. Cílem je zachování druhů, říká šéf ostravské zoo

  18:46
Nestává se často, aby se z posledního z posledních zaměstnanců firmy stal její šéf. Ale padesátiletému Jiřímu Novákovi se to podařilo. Od začátku dubna je z rozhodnutí vedení města ředitelem Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava. „Hrabal jsem listí a dělal další pomocné práce. Byl jsem taková holka pro všechno. Ale vůbec mi to nevadilo. Naopak,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

Nový ředitel Zoo Ostrava Jiří Novák. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

V oploceném stohektarovém areálu na území Velkého ostravského lesa zná Jiří Novák každý kout. Pracuje tam totiž už od roku 1996, kdy začínal jako pomocná síla.

Proč jste začínal jako pomocná síla, když jste vystudoval přírodovědeckou fakultu?
Přírodovědeckou fakultu se zaměřením na biologii a zoologii jsem sice vystudoval, ale až později. Nejdříve jsem studoval pedagogickou fakultu. Ale v době, kdy jsem měl nastoupit základní vojenskou službu, vybral jsem si místo odvodu civilní službu a jako rodilý Ostravák nastoupil do místní zoo. Jako nekvalifikovaná síla jsem dva roky hrabal listí a dělal další pomocné práce. Byl jsem taková holka pro všechno. Ale nevadilo mi to. Naopak. Bral jsem to jako vstupní bránu někam, kde jsem se chtěl později uplatnit. Poznal jsem ošetřovatele i vedení a oni poznali mě.

Lákala vás práce se zvířaty?
Už od dětství. Věděl jsem, že se chci jednou věnovat biologii a zoologii. Nosil jsem domů pulce z kaluží a sledoval jejich proměnu v žáby. Choval jsem i řadu jiných zvířat.

Myslíte morče, kočku nebo psa?
Kočku a psa měli rodiče, když jsem byl malý. Morče jsem doma nikdy neměl, ale jinak jsem choval všechno možné: akvarijní ryby, gekony, křečky, malé papoušky i bezobratlé, například pakobylky. Bydleli jsme v činžáku, takže zvířata musela být menšího vzrůstu. Největší byla paradoxně ryba – kančík managujský, který dorůstá v akváriích 30 až 50 centimetrů.

Proč jste tedy nešel po maturitě rovnou na vysněný obor?
K profesi zoologa jsem se dostával trochu krkolomně. Rodiče nechtěli, abych šel na gymnázium, takže jsem nejdřív absolvoval střední průmyslovou školu se zaměřením na elektro, poté pedagogickou fakultu a až poté přírodovědeckou. Ale ničeho nelituji, všechny vědomosti se mi později hodily a těžím z nich dodnes. Díky průmyslovce jsem lépe dokázal porozumět některým vztahům a potřebám zvířat z technického hlediska: například jaké má být správné osvětlení, jaké spektrum světla...

Jak se z pomocníka stal zoolog?
Když mi skončila civilní služba, zůstal jsem v zoo pracovat a přitom dál studoval. Asi rok jsem byl ošetřovatelem velkých charismatických kopytníků jako jsou žirafy, zebry, nosorožci nebo hroši. Když jsem v roce 1999 končil studia, zahrada zrovna hledala zoologa. Do té doby měla jednoho, Ivo Firlu, který tu pracuje dodnes jako inspektor chovu. Ale protože se zahrada rozrůstala, potřebovala dva zoology. Přihlásil jsem se a uspěl. Určitě mi pomohlo i to, že už jsem zahradu dobře znal. A jako druhý zoolog jsem pak pracoval až do roku 2008, kdy jsem se stal vedoucím zoologického oddělení.

Na jaká zvířata jste před dvaadvaceti lety dohlížel?
Jako zoolog jsem měl na starost ptáky, plazy, ryby, drobné savce a šelmy. Ale zoo se v té době soustředila především na savce a ptáky, ryb chovala málo a plazy měla jen tři: jednoho krokodýla a dva hady – krajty písmenkové. Celkem jsem tehdy napočítal do dvaceti jedinců plazů a ryb. Považuji se za komplexního zoologa, proto jsem se to snažil změnit. Podařilo se. V následujících letech se postupně rozrostla akvaristika i teraristika. Aktuálně chováme 36 druhů a 178 jedinců plazů a 107 druhů a 2 800 jedinců ryb. Daří se nám i jejich odchovy.

Zoo Ostrava se chlubí vlastním odchovem sekernatek, asi jediným na světě

Který odchov ryb považujete za nejcennější?
Odpověď není snadná. Nedávno se nám podařil chovatelský unikát. Jako první na světě jsme odchovali stovky sekernatek dlouhoploutvých. Každý zkušený akvarista ví, že odchov tohoto druhu se v akvarijních podmínkách nedaří a rybky je možné získat jen odchytem z volné přírody. Ale odborníci v soutěži evropských zahrad ocenili náš loňský odchov jelečka teuchitlánského. Tento druh ryby žil v Mexiku, ale v přírodě byl vyhuben. Naštěstí se podařilo uchovat ho v místním chovu a rozmnožit. Chystá se jeho návrat do přírody.

I ostravští jelečci budou jednou plavat v mexických řekách?
Vzdálenost je tak velká a převoz tak náročný, že spíš ne. K repatriaci se použijí odchovy z mexické univerzity. My poskytneme jelečky pro záložní chovy v evropských zahradách.

Kterého plaza si ceníte nejvíc?
Asi krokodýla. Dřív zahrada chovala krokodýla bahenního, ten se ale vrátil do plzeňské zoo. Dnes máme krokodýla štítnatého, který je vzácnější z pohledu výskytu v přírodě – je to kriticky ohrožený druh. O jeho početnosti a rozšíření se ví velmi málo. Obývá oblasti střední a západní Afriky, které jsou často postižené lokálními vojenskými konflikty, takže tam není možný výzkum.

Většinu návštěvníků ale přece jen víc přitahují velcí savci. Mnozí s nostalgií vzpomínají třeba na nosorožce či lední medvědy.
Lední medvědy i další velká zvířata chovala zahrada v minulosti v takových podmínkách, které dnes nepřicházejí v úvahu. Jakmile uhynuli, zoo už nepořizovala nové. Například staré betonové výběhy pro medvědy jsme už zbourali. V zahradě zůstali jen medvědi ušatí. Ti žijí v novém přírodním výběhu Čitván, který obývají s hulmany posvátnými. Možná se jednou vrátí i nosorožci. Moc bych si to přál, ale zatím je to jen představa. Přednost mají jiné již připravené projekty. Řada velkých zvířat tu ale stále je. A třeba slony indické neměla zoo 13 let, ale po výstavbě moderního pavilonu jejich chov obnovila. I díky tomu se podařilo v Ostravě odchovat první slůně v Česku i na Slovensku.

Sloní slečně Rashmi je čerstvě deset let. Zoo se v době jejích narozenin opět otevřela veřejnosti. Proč jste nepořádali oslavu?
Stejně jako můj předchůdce ve funkci ředitele Petr Čolas jsem přesvědčený, že předvádění zvířat tímto způsobem a personifikace jedinců je dávno překonaná forma provozování zoo. Úkolem moderních zahrad je úsilí o zachování druhů, nikoli důraz na jedince.

To prosazoval i Petr Čolas...
Právě díky tomuto přístupu a osobnosti Petra Čolase, kterého jsem si velmi vážil, získala ostravská zoo mezi odborníky renomé na poli ochrany zvířat v lidské péči i v přírodě. To byl také hlavní důvod, proč jsem se hlásil do výběrového řízení na pozici ředitele. Chtěl jsem, aby zahrada navázala na práci mého úspěšného předchůdce a pokračovala ve stejné linii, na které jsem se mohl podílet společně s Petrem už od chvíle, kdy mě jmenoval vedoucím zoologického oddělení.

Nový ředitel Zoo Ostrava Jiří Novák.

Nový ředitel Zoo Ostrava Jiří Novák.

Takže žádné křtiny ani oslavy narozenin zvířat už nebudou?
Nic takového nechystáme. Ale to neznamená, že se nesnažíme představovat lidem zvířata atraktivním způsobem a v atraktivním prostředí. Máme například kontaktní dětskou zoo v expozici Na statku. Pořádáme komentovaná setkání, kdy ošetřovatelé lákají krmením zvířata co nejblíž k návštěvníkům. Vybudovali jsme teď novou vyhlídku na zebry a chystáme další. V teplých měsících nabízíme komentované krmení i v expozici Ráj lemurů, kde jsou lidé přímo mezi lemury. Oblíbené jsou naše projížďky safari expresem mezi zvířaty. Budujeme také průchozí voliéry, kde se mohou lidé procházet mezi ptáky a dalšími druhy zvířat. V té nejnovější, nazvané La Pampa, budou brzy i kondoři havranovití.

Lidé smí do voliéry s kondory?
Ano. Ale nepředstavujte si nebezpečné dravé ptáky, jako je třeba kondor andský s rozpětím křídel přes tři metry. K takovým bychom návštěvníky pochopitelně pustit nemohli. Kondoři havranovití jsou drobnější, měří 58 až 68 centimetrů a lidem neublíží. Voliéru La Pampa jsme dokončili už loni v létě. Návštěvníci mohli vejít dovnitř, ale protože v té době nás silně zasáhlo nečekané úmrtí Petra Čolase, slavnostní otevření jsme odsunuli.

Kdy voliéru otevřete?
Slavnostně v květnu. Ale přístupná je už teď, jen v ní ještě nejsou všechny druhy zvířat. Hnízdily tam totiž dva páry ibisů šedokřídlých, kterým jsme chtěli dopřát klid. Také čekáme na teplejší počasí, aby se mohli ze zázemí vrátit kondoři havranovití a další teplomilné druhy. Kromě ptáků tam budou i drobné rybky a morčata divoká. Ta se velmi podobají morčatům domácím, ale jsou celá hnědá a tak jako další obyvatelé voliéry žijí i v argentinské provincii La Pampa.

Na jaké další nové druhy se mohou návštěvníci těšit?
Brzy představíme například atraktivní tayru neboli kunu brazilskou. Patří k největším kunám a v Ostravě jsme ji dosud nechovali.

A dál?
Jako zoolog jsem se od počátku snažil o rozšiřování počtu chovaných druhů, ale také o lepší podmínky pro chov. Na to však musíte mít peníze. Například v první polovině 90. let, která byla pro zoo obdobím stagnace, zvířat spíš ubývalo, až pak se situace začala měnit k lepšímu. Zlom nastal v roce 2004 po dostavbě pavilonu slonů, přesto třeba ještě v roce 2008 chovala zoo jen 300 druhů zvířat v počtu okolo 1 500 kusů. Nyní máme 431 druhů a přes pět tisíc jedinců. Další nárůst druhů očekávám až s novou investiční výstavbou. Vzhledem k současné ekonomické situaci ovlivněné pandemií koronaviru je však spouštění nových velkých staveb nejisté.

Znamená to tedy, že plány na nové expozice, například pro slibované tučňáky, zůstanou zatím v šuplíku?
Několik projektů už máme hotových a další připravujeme. Ale nemůžeme říci, kdy začne jejich budování. To bude záležet na tom, kdy na to získáme peníze. Prioritu má právě zmíněná expozice pro tučňáky. Nyní finišujeme s přípravou projektové dokumentace. Stavba ale určitě nezačne dříve než příští rok.

Letos tedy nic stavět nebudete?
Určitě nebudeme zahajovat žádnou velkou stavbu, ale menší věci ano. Teď například dokončujeme stínidlo pro slony, na jehož výstavbu přispěl kraj. Sloni indičtí mají rádi stín a nová stavba jim umožní trávit společně víc času venku i ve slunečných dnech. Mnoho peněz spotřebujeme na údržbu a opravy, jelikož zoo dnes spravuje městský majetek v hodnotě kolem 1,2 miliardy korun, o který se musíme průběžně starat.

A co rozestavěné pavilony?
Ty dokončíme. Loni jsme začali stavět dva sousedící pavilony najednou. Jde o investici města, které je zřizovatelem zoo. Celá stavba za 106 milionů, která začala ještě před šířením koronaviru, se sice zdržela kvůli deštivému počasí, kdy nebylo možné kopat základy, ale firma by měla oba objekty dokončit letos na podzim. V jednom najdou nový domov makaci lví a také nově chovaný druh: stromový savec tana severní. Druhý objekt bude sloužit ke společnému chovu gibonů bělolících a jelínků vepřích. Předpokládám, že během zimy pavilony vybavíme a osídlíme tak, abychom je za rok mohli otevřít návštěvníkům.