„Výstava nás zavádí do světa našich předků, do doby před elektrickým proudem, kdy se lidé vyrovnávali s tmou jen velice těžko,“ přiblížil expozici vedoucí centra Václav Michalička. „Když před mnoha tisíci lety přišel člověk na to, jak rozdělat oheň, tak tmu poprvé nějak ovládl, ale proměnit noc v den se mu povedlo až s elektřinou.“
Návštěvník se v expozici posouvá pozpátku v čase. Tedy od počátku 20. století až do pravěku. K vidění jsou nejen různá historická svítidla, lidé se seznámí také s různými způsoby rozdělávání ohně.
Fenomén kutilství začal skládankami v láhvi, říká příborský muzejník |
„Začínáme karbidovými a petrolejovými lampami, které jsou vlastně předchůdkyněmi moderního svícení. Z nejstaršího období jsou zde olejové a tukové lampy, které se používaly v pravěku a starším období starověku,“ popsal Michalička.
Značnou část historie se pak svítilo svíčkami. „Lidé se dozvědí, že k běžnému svícení v domácnostech se používaly především svíce lojové. Svátečně či ve vyšším prostředí pak svíčky voskové,“ uvedl Michalička. Jedním z vystavených historickým unikátů je liturgická svíce se znakem města Příbora, která pochází někdy z 19. století.
Jak si uměli posvítit ševci
V mnohem větší míře se zachovaly svícny, jichž je na výstavě velké množství. Zajímavostí je například takzvaný ševcovský svícen, který pomocí skleněných koulí naplněných vodou dokázal soustředit světlo do jednoho bodu a umožňoval tak práci i ve večerních hodinách.
„Zajímavosti jsou i štípy nebo světidla, což jsou jakési louče, silné třísky, kterými se v naší oblasti svítilo až do devatenáctého století,“ podotkl Michalička.
Pracovníci muzea představují i výsledky svých experimentů, kdy zkoumají různé archaické postupy a výrobní procesy. „Vyzkoušeli jsme například výrobu zákopových svící z dob první světové války. Dělaly se z prázdných konzerv, do nichž se nacpal papír a vylilo se to tukem. Vojáci s nimi svítili v zákopech,“ popsal vedoucí centra.
Muzejníci vytvořili i bukové sirky. „Těmi se ještě neškrtalo, ale namáčely se do rozehřáté síry, a když se do troudu nebo do zápalné hubky vykřesala jiskra, tak se tato sirka přiložila a mohli jste její pomocí něco zapálit. Rekonstruovali jsme i rozdělávání ohně v pravěku nebo výrobu knotů z různých materiálů, od suchopýru až po bavlnu,“ uzavřel Václav Michalička.
