Právě Markéta Hejkalová byla i u zrodu ostravského Knižního veletrhu. „Asi poprvé pracovně jsem navštívila Ostravu v roce 2004, kdy mě do ní pozvala paní Jitka Vaňková, která zajišťovala program pro tehdejší knihkupectví Librex (dnes Knihcentrum, pozn. red.). Tehdy se v něm konaly Dny Finska. Zúčastnila jsem se zahájení, abych tlumočila a pohovořila o Finsku. Poté jsem navštívila Librex v roce 2007 u příležitosti vydání mého životopisu spisovatele Miky Waltariho,“ říká Hejkalová.

„Ještě dříve, snad v roce 1993 jsme s manželem jeli do Ostravy zakoupit první výtah do našeho obchodu v Havlíčkově Brodě, vydržel tam asi dvacet pět let. Tehdy to tady bylo ale hodně průmyslové,“ dodala.

V září 2010 Markétu Hejkalovou oslovil tehdejší ředitel Ostravského výstaviště Černá louka Karel Burda a přišel s nabídkou, zda nechce pořádat v Ostravě knižní veletrh.

„Byla to pěkná nabídka, navazující na naše setkání v Lysé nad Labem. Tam jsme byli společně se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem, který byl můj velký příznivec. Právě Vaculík prohlásil, že v Havlíčkově Brodě, kde Podzimní knižní veletrh pořádám pravidelně, je stísněný prostor a vystavovatelů mnoho. Pan Burda prohlásil: Nabízím vám Černou louku! “ směje se překladatelka. „Tak jsme se dohodli, že na Černé louce začnu dělat Knižní veletrh.“

Ráda z té doby vzpomíná například na spisovatele Jiřího Grušu a jeho poslední veřejné vystoupení. „Znala jsem jej z PEN klubu. V roce 2009 mi dopomohl ke zvolení do výboru této světové spisovatelské organizace. Jan Becher z Librexu přišel s nápadem, že by jej velmi rád do Ostravy pozval a podařilo se, přijel i se svou manželkou,“ vzpomíná Markéta Hejkalová.

„Když zemřel, všude v televizi se objevovaly záběry z jeho vystoupení v Ostravě, z Literární kavárny na Černé louce,“ zmínila.

Proměny knižního veletrhu

Knižní veletrh se ve své podobě do dnešních dnů zachoval jen částečně. „Ve výsledku prošel několika fázemi. První se konal v červnu 2011 a měla jsem ho plně ve své režii. Pozvala jsem tehdy asi sto nakladatelů z celého Česka, dalo mi to velkou práci je přesvědčit,“ vypráví Markéta Hejkalová. „Protože byl ale krásný letní víkend, nepřišlo tolik lidí, jak bylo očekáváno. Předtím dlouho dobu pršelo, a tak všichni raději vyjeli někam ven.“

O veletrhu měla celkově jiné představy. „Původně jsem si myslela, že jenom zopakuju model, který nám funguje v Havlíčkově Brodě od roku 1991, kdy se poprvé konal Podzimní knižní veletrh. Ale doba se změnila a já neznala Ostravu a vztahy, které v ní panují. Myslím, že jsem podcenila i termín konání na Černé louce, takže veletrh nebyl úplně vydařeným, nicméně znovu jsme jej zopakovali v červnu 2012,“ dodává překladatelka.

Ale... Spojení do Ostravy vlakem je podle ní fajn, nicméně mnoha nakladatelům prostě nevyhovuje. „Když máte převážet autem knížky, je to na dlouho. Vystavovatelů tak už bylo míň a lidí pořád málo, také se opakoval ne zcela vhodný letní termín,“ říká Hejkalová.

Spisovatelka Markéta Hejkalová: Copak tady někteří lidé ztratili rozum nebo paměť?

„Následně přišlo výstaviště s dobrým návrhem, že budu shánět jenom vystavovatele a oni už obstarají výstavbu stánků. Na mě tedy zbyl jen samotný program. Tak se mi jej dařilo dělat několik let,“ podotkla.

Také přišla změna termínu, kdy se festival přesunul na přelom února a března. „Zároveň se jej podařilo spárovat s akcí věnovanou svatbám a cestování. V této podobě se koná dodnes. Jenže společnost Černá louka přestala existovat v původní podobě a změnila koncepci,“ popisuje změny původní akce.

Kolem roku 2018 se tak z Knižního veletrhu stal ostravský Knižní festival. „Je dobře, že tady taková akce existuje. Já už na ni ale jezdím jen jako vystavovatel,“ doplňuje překladatelka.

8 fotografií

Ve městě bývalo více knihkupectví

„Původní představa byla taková, že Ostrava je úžasný střed velké aglomerace. A když se mi podařilo dát dohromady akci v Brodě, kde je 25 tisíc obyvatel, tak tady bude mít knižní veletrh megaúspěch. Jenže přišla jiná doba, než tomu bylo na začátku 90. let, kdy lidé propadli všeobecnému nadšení a neexistovaly kontakty mezi knihkupci a nakladateli, které však byly nutné.“

Zároveň je Ostrava velké město, v němž bylo v době knižního veletrhu podle Hejkalové o dost více knihkupectví, než je tomu dnes. „Lidé tak neměli důvod, proč ještě chodit za knížkami na Černou louku. Vedle sebe existovala tak velká knihkupectví jako Librex nebo Academia a další,“ vzpomíná Markéta Hejkalová. „Na druhou stranu třeba ostravská pobočka tehdejší Obce spisovatelů tak proslavená nebyla, ale do spolupráce s veletrhem se vrhli s nadšením. Zkrátka a dobře jsem se neorientovala ve vztazích, jaké v literární Ostravě panovaly, to jsem podcenila.“

Já když čtu, tak hltám, říká spisovatelka a nakladatelka Hejkalová

Jak Ostrava na Markétu Hejkalovou působila? „Pravda, zpočátku jsem v Ostravě bloudila, složitě třeba hledala ulici Dr. Šmerala, přitom to není nic těžkého. Jezdila jsem sem ráda. Pak se ovšem stalo, že byla postavena a otevřena Nová Karolina a najednou bylo centrum Ostravy tak zmrtvělé, zpustlé,“ míní překladatelka.

„Hodně ráda jsem spolupracovala s místními médii, s městskou i vědeckou knihovnou. Z místních autorů jsem navázala kontakty a dodnes patří k mým oblíbencům hlučínská spisovatelka Eva Tvrdá nebo záhadolog Arnošt Vašíček. Jeho knížky sice nejsou úplně mým žánrem, ale ráda si občas přečtu i něco jiného,“ popisuje.

Líbí se jí také povídky Jana Balabána. „A velmi si vážím básníka Petra Hrušky, stejně tak jeho ženy Yvety Ellerové, která mě před lety uváděla na Měsíci autorského čtení. Na něm se mi pak velmi líbí, i když je menší než literární čtení v Brně, že tady panuje výborná atmosféra,“ dodává Markéta Hejkalová. „Jsem ze současné Ostravy, aspoň například v místech u řeky, opravdu nadšená.“