„Byl jsem a stále jsem čechofilem. V osmnácti jsem vyrazil autostopem z krakovské čtvrti Nová Huť do Prahy. Vzal nás s kamarádem nějaký Čech a vysadil za hranicí poblíž místa, které se také jmenovalo Nová Huť. To bylo už na okraji Ostravy, a když jsem městem projížděl, tak jsem si pro sebe říkal: Tady to vypadá jako doma (smích). Vypadalo to stejně: paneláky a socialistická architektura,“ vzpomíná.

Když se pak vracel z Prahy, kde získal přesvědčení, že viděl jedno z nejkrásnějších měst Evropy, tak ho najednou popadla touha udělat si v Ostravě na pár hodin přestávku.

„Tehdy jsem pochopil, jak mé mentalitě více odpovídá Ostrava než Praha. Je mi prostě bližší hospoda než kavárna,“ konstatoval se smíchem.

Následně mladý bohemista studující v Krakově zjistil, že existuje Těšínské Slezsko. Přestože tehdy hodně cestoval po Evropě, tak o nejbližším regionu moc nevěděl.

„Navštívil jsem například Jugoslávii, Bulharsko a Dánsko. Ale o Těšínském Slezsku, jehož polovina je v Polsku a druhá část v Česku, o tom jsem nevěděl vůbec nic. V tomto směru jsem byl ignorant,“ přiznává spisovatel.

A protože bydlel v části Slezska, rozhodl se pátrat dál po svém nejbližším okolí. „Do té chvíle jsem dělal stejnou chybu, co většina Poláků, protože i Poláci o tomto regionu vědí velmi málo. Podobně jako Češi z Prahy. Pro Poláky i Čechy je to oblast na konci světa,“ pokračuje ve srovnávání.

Vysvětlil si to tak, že když je na polské straně mostu v Těšíně, je z pohledu Poláků vlastně na Západě. „Ale když jdu na českou stranu, tak jsem pokaždé na Východě, protože tak je geograficky vyloženo místo na východ od Prahy,“ popisuje.

Od chvíle, co s pomocí Ostravy objevil Adam Miklasz Těšínské Slezsko, začal více navštěvovat tento kraj...

Hory, nebo města? Většinou vyhrávají komíny

Až o něm posléze vydal knihu, loni přeloženou také do češtiny. „Začal jsem cestovat po okolí, navštěvovat zajímavá místa v regionu. Pokaždé postupuji tak, že nemám dopředu stanovený cíl, žádný plán. Je sobota, stojím na nádraží v Českém Těšíně a říkám si: Hory, nebo komíny? Většinou vyhrávají komíny, tedy továrny, což je patrně i tím, že pocházím z dělnické čtvrti,“ líčí Miklasz.

Miluje města, městskou kulturu, proto také navštěvuje často Ostravu. „Čistě z toho důvodu, že je to nejbližší metropole, kterou mám na cestě od svého těšínského bydliště,“ zdůvodňuje svůj výběr.

Vášeň k městskému ruchu a společenskému dění tak polskému bohemistovi umožnila poznat Ostravu z různých úhlů.

„Navštívil jsem ostravské čtvrti, zúčastnil se utkání Baníku, ale jako fanoušek Třince (smích). Město je pro mě směsí různých dojmů, zážitků a zvuků. Díky nim a jejich rozmanitosti jsem si právě Ostravu zamiloval, a to už na přelomu milénia,“ přibližuje nadšený milovník všeho českého.

Polský spisovatel Adam Miklasz (uprostřed) na ostravském festivalu Protimluv

Na dotaz, jak se změnila Ostrava od doby, co ji poznal na přelomu milénia, Miklasz odpovídá: „Celý náš svět, tedy i střední Evropa, vypadá v současnosti jinak než před pětadvaceti lety,“ potvrzuje.

Současně však cítí potřebu popsat zvláštnost Ostravy. „Přitáhla mě něčím jiným, než na co jsem byl zvyklý. Vždycky jsem si do určité doby myslel, že je tvořena jenom paneláky. Podobně jako některá města na Slovensku. Teprve později jsem začal zjišťovat, že to město je vlastně takové divné. Tvoří jej velký prostor, je natolik rozlehlé, že mi chvíli trvalo, než jsem se v Ostravě začal orientovat,“ vrací se do dob poznávání moravskoslezské metropole.

„Až po nějaké době jsem si uvědomil existenci Slezské Ostravy a že dále za řekou je zase Moravská Ostrava. Každá má jiný charakter. Jinde je nějaká stará kolonie a že tady se náhle nachází neznámá secesní část. Najednou se nečekaně objeví další paneláky a potom náhle jakási moderna,“ mapuje ve svých myšlenkách celé město.

A co teprve střed Ostravy. „Mělo by to být centrum, ale přece to není typické centrum, jak je známe z jiných měst. Největší dojem na mě učinily patrně Mariánské Hory. Tady je prostě všechno, jen na malém prostoru. Od paneláků přes secesi, dále budovy z devadesátek, prostě každý typ architektury se v Mariánských Horách umístil na velmi malém prostoru,“ zdůvodňuje svou slabost pro tuto část města.

Právě Ostrava mu tak připomíná Budapešť, kde se nachází čtvrť Óbuda (Stará Buda). Tam jsou ruiny z časů starověkého Říma, v jejich těsné blízkosti je zachována středověká část a nad tím se tyčí paneláky. Dvě tisíciletí pohromadě.

„Pravda, v Ostravě je toho trochu méně, ale neméně zajímavě. A Mariánské Hory jsou pro mě modelovým příkladem, jak vypadá celá Ostrava,“ vyznává se Adam Miklasz.

V nové knize mapuje rozdíly českých a polských hospod

Jeho novinka z Protimluvu, kniha esejí Řezaný świat, evokuje atmosféru hospod, povídek oblíbených spisovatelů Bohumila Hrabala a Jaroslava Haška. Miklasz tento prostor definuje jako rozdíl dvou národních mentalit: polské a české.

„Polské hospody jsou na rozdíl od českých více vyprofilované. Naopak Češi, rád použiji tohle slovo, jsou více demokratičtí. Polská hospoda, to je podnik buď pro starší generaci, nebo pro mladé, případně pro mladé hipstery, pro mladé umělce, pro rodiče s dětmi, pro seniory s tanečním parketem,“ popisuje polské pohostinské podniky.

„Kdežto u vás, když jdu do hospody, tak na jednom místě jsou všichni a nemají s tím žádné problémy,“ míní polský milovník české kultury Adam Miklasz.

Přitom si je vědom, že časy se mění a ani v Česku už není starých lidových hospod tolik co dříve. „Právě ta demokratická atmosféra českých hospod mě vždycky fascinovala. Čím to tak je? Myslím si, že Poláci vždycky hleděli více do světa a zajímali se o nové trendy, kdežto Češi jsou více vnímavější na okolní prostředí,“ nachází vysvětlení.

Má nyní novou knihu, v níž popisuje polskou duši. „Polák, to je ten, kdo obletí vrtulníkem nebo kajakem přepluje celý svět, má prostě poutnický gen. U Čechů je znát větší smysl pro domácí prostředí. Tak se mi to jeví,“ zakončuje srovnání těchto dvou sousedících národů.