Ostravu začínal profesně poznávat v druhé polovině devadesátých let. „Poprvé jsem zde vystoupil v opeře Lancelot na festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Před dvaceti lety jsem byl obsazen i do svého prvního Dona Giovanniho, kterého inscenoval Jiří Nekvasil, s nímž, ačkoliv je už ředitelem ostravské scény, spolupracuji dodnes. Ostrava se mi stala takřka druhým domovem,“ říká umělec.
K nezapomenutelným zážitkům řadí například účinkování v české verzi Figarovy svatby, kterou přebásnil Jaromír Nohavica. „Má velký cit pro jazyk a inscenace byla humorná a akční, takže jsem tuto produkci měl rád. Předtím jsem Figarovu svatbu nastudoval v originále ve Stavovském divadle, takže docházelo i k takovým kuriozitám, že jsem jeden den zpíval roli česky a druhý den italsky,“ vzpomíná s úsměvem.
Ostravskou verzi Figarovy svatby považuje za velmi vtipnou, navíc Nohavica prý byl velmi vstřícný. „Chodil skoro na každou reprízu. Jakékoliv překlady z originálu do jiného jazyka dopadají různorodě, ale tady to bylo výborné. Ani jsem si nemusel roli nějak upravovat,“ přiblížil.
Martin Bárta
|
Během prací na Mozartově opeře se Bárta začal sžívat s Ostravou i nad rámec pracovních povinností. Objevil v ní například proslulou kavárnu Elektra, do které se i nyní rád vrací.
„Tam si rád dávám schůzky. Je to blízko divadla, nad kavárnou jsou ubytovací kapacity a líbí se mi prvorepublikový styl. Honosné, příjemné a vzdušné. Dovnitř vniká díky velkým oknům i hodně světla. Mají tam dobrou kávu i zákusky,“ vypočítává operní pěvec klady provozovny v centru Ostravy.
Nevadilo ani Mexiko
Starou Elektru nepamatuje, ale nevadila mu ani přechodná verze ve stylu mexické restaurace. „Byla dobrá, několikrát jsem ji ke své spokojenosti navštívil, ale samozřejmě nebyla tolik reprezentativní jako prvorepublikový sloh,“ připouští.
Bárta rovněž prozrazuje, že pražští umělci jezdí do Ostravy moc rádi. A za oblibou těchto výjezdů není jen výborné obecenstvo. „Hlavním důvodem je výborná práce a dobrý kolektiv. Mám prostě rád zdejší divadlo,“ vysvětluje. Ale současně přidává další ostravské plus – paradoxně vzdálenost od Prahy. „Když už sem přijedete, tak musíte zůstat. Není čas se hned po představení vracet. Odpočineme si, jdeme si sednout na pivo anebo si popovídáme. V Ostravě se pražští umělci cítí úplně jako v lázních,“ směje se.
Ostrava se stále mění a někdy bohužel Bárta přijde i o místo, které měl rád. „V Divadle Jiřího Myrona byl vynikající klub, podle mého soudu nejlepší v republice. Bohužel teď je v rekonstrukci a změní své místo. Po představení jsme klub navštívili, měl skvělou atmosféru i báječnou obsluhu. Bylo otevřeno i pro jednoho nebo dva lidi, prostě dokud jsme neodešli. Nikde jinde v republice jsem nic podobného nezažil. Fantastická záležitost, protože v Praze, když skončíte představení, všichni se rozejdou domů.“
Bárta přijíždí do regionu i na motocyklu
Jako vášnivý motorkář každý rok minimálně jednou přijede do Ostravy i na silném stroji.
„Sednu na svou Kawasaki Vulcan 900 a vezmu to vrchem přes hory, serpentinami: Hradec Králové, Žamberk, Červená Voda, Šumperk, Bruntál, Opava a Ostrava. Cestu přes Jeseníky mám velmi rád, navíc mám na Ostravsku příbuzenstvo, což mě ještě více motivuje,“ vysvětluje Bárta, proč má severovýchod České republiky tak v oblibě.
Martin Bárta v opeře Giuseppe Verdiho Nabucco
„Teta se usadila v Havířově, bratranec bydlí v Bohumíně a sestřenice v Dolní Lutyni. Když jsem mobilní, vždycky se zajedu podívat do Hukvald, projdu oboru a pokaždé se zastavím u lišky. Je to moje srdeční záležitost. Janáčka hodně zpívám a Bystroušku mám rád,“ prozrazuje. Když dojede do Hukvald, hned mu místo připomene specifickou náladu Janáčkových oper. A právě k věhlasnému skladateli Leoši Janáčkovi má prý velmi osobní vztah. Vždyť ho často a rád zpívá i na zahraničních scénách.
„Lišku pohladím a poděkuji, protože Janáček je hlavní figura, která nás v hudebně dramatickém oboru reprezentuje ve světě. Má ze všech našich skladatelů největší význam v celosvětovém měřítku. Děkuji, že vůbec byl a co vytvořil. Cizinci nám takovou osobnost závidí. Člověk cítí hrdost, že je Čech,“ pochvaluje si Bárta.
Sbírka skromná, ale poučná
Velmi rád se také prochází kolem Ostravice směrem na Slezskoostravský hrad anebo na Černou louku.
Coby vášnivý motorkář si byl prohlédnout i sbírku motocyklů na Černé louce. „Je sice skromná, nicméně zajímavá pro připomenutí historie. Některé exponáty jsou velmi zachovalé, dokonce pojízdné. Nostalgicky jsem si připomněl, že můj táta měl stroj ČZ 175, na němž mě jako kluka často vozil. Hezká vzpomínka na mládí,“ konstatuje operní pěvec.
Momentálně je Bárta ponořen do přípravy nového kusu, který bude pokračováním jeho spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským. Třináctého prosince se divákům v Ostravě představil v premiéře operního Triptychu Giacoma Pucciniho, a to v prostřední části nazvané Plášť.