Vynucenou pauzu výtvarnici zkomplikovala vážná nemoc. Dnes kypí novou energií a po osmi letech může navázat na svou první ostravskou kapitolu.

V Ostravě pracovala už v devadesátých letech, kdy se seznamovala se zdejší originální divadelní scénou. „Mé první setkání s Ostravou začalo ještě během studií na DAMU. Setkali jsme se tam s režisérem Ivanem Krejčím, který nyní vede divadlo Komorní scéna Aréna. K tomu se posléze přidala spolupráce s režisérem Jiřím Nekvasilem a s režisérkou Gabrielou Haukvicovou-Petrákovou. Začala jsem do Ostravy jezdit pravidelně, protože tady se dělá dobré divadlo s dobrými lidmi,“ vzpomíná výtvarnice.

Fotogalerie zobrazit 5 fotografií

Sice pochází z Prahy, ale na Ostravě si cení její unikátnosti. „Kvalita hereckých ansámblů je tady velmi vysoká, hrát v Ostravě je velká škola, publikum tady není jednoduché. Pokud tady obstojíte, tak je to velká pocta. Když přijdete jako Pražák dělat scénu a kostýmy do Ostravy, tak to chce trochu pokory. Tu jako student DAMU a posléze jako absolvent nemáte a musíte ji nabýt,“ líčí svůj vývoj Lucie.

Pro život a také pro působení v Ostravě je pro ni podstatné přijímat výzvy. „Jsem člověk, který si rád vybere možnost dělat kostýmy jak pro operu, tak pro balet, činohru či moderní tanec. Pro jakýkoliv žánr, pro který si mě kdo najde.

Co odpovídá na otázku: Jak byste oblékla Ostravu? „Jsem výtvarník, který nejde po prvním plánu. Oblékla bych ji jako velmi vyzývavou kankánovou slečnu, protože si myslím, že je Ostrava plná výzev a také plná nevyřčených tajemství, která není jednoduché zdolat. A zároveň je to velká zábava,“ vysvětluje.

Jaké to tady tehdy bylo, když Lucie Loosová přišla do Ostravy před čtvrt stoletím poprvé?

„Dnes je to úplně jiné město. Dříve tady byla mlha a ponuro. Všichni tady podobně jak Čechovovi hrdinové trpěli, ne rusky, ale ostravsky. Život tady není a nikdy nebyl jednoduchý,“ přibližuje výtvarnice své vidění Ostravy.

„Historická zátěž tady prostě je. Buď v divadle děláte něco, co ji ještě prohloubí, tu tíhu života, anebo můžete nasadit titul, který naopak na to pomůže na chvíli zapomenout. To se nám třeba daří teď inscenací kusu Jonáš a tingl tangl,“ avizuje legendární představení.

„Myslím si, že je to přesně lék na dennodenní chmury a na to, jak je život složitý. Existenčně i tím, jak je válka příliš blízko. Tohle je inscenace, která lidem pomůže zapomenout,“ míní výtvarnice.

S Ostravou se jí pojí i řada dobrodružství. „Máte tady krásné nádraží, geniální místní dopravu. Po x letech jsem přijela do Ostravy a chtěla jsem si koupit lístek. Ne, říkají mi, už můžete přiložit jenom telefon. A jedete. Všichni se tady většinově usmívají, což mi přijde vtipné. Máte tady nesmlouvavé revizory, už mě několikrát pumpli o nějaké prachy. Než jsem si koupila lístek, už u mě byl. Pak jsou tady místa jako Karolina nebo nově pojatá nastartovaná divadla, jako je třeba Mír. Jestli mám nějaké přání, budu moc ráda za další spolupráci v tomto inspirativním městě, “ dodává výtvarnice.