Vede ji společně s Tomášem Rozehnalem a za dobu její existence od roku 2011 v galerii představili mimo jiné také řadu ostravských autorů, výtvarníků, hudebníků nebo literátů.
Její vztah k moravskoslezské metropoli se však začal utvářet o desetiletí dříve, a to ještě v dobách socialismu. „Ostravu jsem dlouhou dobu znala jenom jako máma dvou synů, která s nimi jezdila do zoologické zahrady. V polovině 80. let to byla tak neutěšená záležitost, že jsme tuto cestu absolvovali snad jenom dvakrát,“ vzpomíná na někdejší úroveň zoo.
O to větší radost má ze současného stavu, když do zahrady jezdí už s vnoučaty. „Obrovská proměna. Myslím, že je to jedna z nejpříjemnějších zoologických zahrad u nás, má nádherný botanický park. A není to jenom můj názor, přivezla jsem tam loni i svou devadesátiletou maminku a ta byla velmi překvapena, jaký je to posun,“ usmívá se Čaplyginová.
Nicméně ne vždy se podle ní Ostravě tak daří, některá místa naopak nenávratně zmizela. „Mám na Ostravě ráda části, které mě inspirují a dávají pocit svobody, umožňují setkávání se zajímavými lidmi. Bohužel za poslední léta už se z řady z nich stala pouze historie. Ať je to galerie Rubrum, Absintový klub Les, Knihkupectví a kavárna Academia, antikvariát Artforum nebo nejnověji zaniklé kulturní centrum Cooltour,“ vyjmenovává.
Na Coloursech jí davy nevadí, jinak je nevyhledává
Dagmar Čaplyginová bydlí a pracuje ve Frýdku-Místku a spojnici s Ostravou tvoří zejména výtvarná stránka. Časté hostování místních výtvarníků ji v minulosti inspirovalo k vlastní galerijní činnosti.
Hlavní roli v tom sehrála svého času pověstná soukromá frýdecká Galerie Langův dům. „Galerii vedli od počátku Libuše Olšáková s Kamilem Drabinou. Umožnili vystavovat umělcům, kteří na začátku devadesátých let v Ostravě neměli tolik příležitostí. Ve Frýdku tak vystavovali Daniel Balabán, Jiří Surůvka, Marek Pražák, Petr Lysáček, Hana Puchová a další. Tehdy jsem s přáteli chodila na výstavy do Langova domu pouze jako vděčný divák, byla to pro nás vždycky událost. Odchod Liby a Kamila v loňském roce nás všechny zasáhl,“ povzdychla si výtvarnice. Oba významní galeristé bohužel loni zemřeli.
Galerie Langův dům otevřená nezávislému současnému umění umožnila Čaplyginové postupně poznávat ostravskou uměleckou komunitu. „Jejím častým hostem býval také spisovatel Jan Balabán. Díky těmto průkopnickým dobám na začátku 90. let jsem se začala o regionální autory více zajímat,“ upozorňuje galeristka.
Tento svět byl velkou inspirací i v její samotné činnosti. Následně vykrystalizovala její spolupráce s místní Galerií Pod Svícnem. „Navázali jsme spolupráci s katedrou výtvarné tvorby Ostravské univerzity. Pořádali jsme výstavy studentů, například z ateliéru malby pod vedením Daniela Balabána, z ateliéru grafiky Eduarda Ovčáčka nebo z ateliéru sochařství Máriuse Kotrby. Salonek v místní restauraci byl naším sídlem téměř deset let, společně jsme v něm nejen vystavovali, ale také jsme byli u zrodu místního filmového klubu v kině Vlast, který inicioval a dodnes vede Petr Korč. Bylo to hezké období, kdy se ve Frýdku něco začalo dít a Ostrava v tom měla také jistý podíl,“ vysvětluje výtvarnice vznik vzájemné ostravsko-frýdecké vazby, která trvá dodnes.
Dagmar Čaplyginová
|
Ačkoliv Galerie Pod Svícnem už neexistuje, vystřídala ji právě Galerie Věž. „Spolupráce s ostravskou scénou tam nejen pokračuje, ale spíše nabývá na intenzitě,“ podotýká Dagmar Čaplyginová. „Stálicemi jsou například Pavel a Petr Hruškovi, a to jako moderátoři i jako autoři. Pokračuje také spolupráce s Fakultou umění Ostravské univerzity, s ateliéry animační tvorby a malby.“
Co se týká Ostravy samotné, tak Čaplyginovou fascinovala pestrou kulturní skladbou. „Z Ostravy jsem vždy měla ráda Coloursy, jejich atmosféru, multižánrovost. V posledních letech určitě fórum Meltingpot, asi dva roky také existovala Básnická scéna, zajímavé byly výtvarné instalace v prostoru areálu a také samozřejmě setkávání s přáteli,“ líčí multižánrové zážitky.
Přiznává, že na festivalu jí nevadí ani velké množství lidí, které přitom jinak nevyhledává. „Na Coloursech je mi to příjemné, spolu se svobodou a anonymitou, kterou tato situace skýtá,“ vysvětluje.
V paměti jí uvízla i řada koncertů. „A že jich bylo, třeba Gogol Bordello, Kronos Quartet, Jan Garbarek Group a Trilok Gurtu, z poslední doby Dakh Daughters, Glass Muzeum a řada dalších…“
Z dalších ostravských akcí ráda vzpomíná zejména na literární a divadelní pořady. „Například na Literární Paseky Petra Hrušky v Klubu Les, Undergroundové pašije, divadelní inscenace Tomáše Vůjtka, na literární večery Protimluvu a mnoho dalších,“ dodává výtvarnice.
Ve srovnání s ostravským kulturním životem ten frýdecko-místecký podle Čaplyginové neobstojí, ale situace se lepší. „Někteří Ostravané vyvíjejí činnost u nás, stačí uvést knihkupectví Kapitola. Vede jej Jan Becher, díky němuž už nemusíme jezdit nakupovat kvalitní literaturu do Ostravy,“ zakončila.