„Když jsem s Evou začal chodit, tak jsem za ní často dojížděl do Havířova a také jsme navštěvovali Ostravu, kde naše cesty vedly hlavně do kina a do divadla,“ říká režisér. A právě v Ostravě se s Evou Vejmělkovou také poznali - při konkurzu na hlavní roli pro Fontánu.

Ovšem Rapošův pracovní kontakt s Ostravou přišel mnohem dříve. V době, kdy ještě jako student na Vysoké škole múzické v Bratislavě začal působit ve filmovém zpravodajství. „Vyráběli jsme kinožurnály, které se dávaly v kinech před hlavním filmem. Kdykoliv padl v Ostravě nějaký hornický rekord, už jsme do ní vyjížděli. Na zadní sedadlo v autě se usadila kamera a už jsme mazali zaznamenat další důlní výkon,“ líčí Rapoš.

Dušan Rapoš Režisér, scenárista a hudební skladatel. Narodil se v roce 1953 na Slovensku. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Komenského a filmovou režii na VŠMU v Bratislavě. Pracoval v rozhlase i televizi. Debutoval celovečerní pohádkou Falešný princ (1984). Natočil rovněž filmy jako Cinka Panna (2008), Muzzikanti (2017) či trilogii Fontána pro Zuzanu 1–3 (1985, 1993, 1999). Nyní je v kinech k vidění jeho nejnovější snímek, rodinná pohádka Když draka bolí hlava.

„S horníky jsem zažil spoustu veselých i dramatických příhod, bylo to takové undergroundové, točilo se pod zemí, a to často za neskutečných podmínek. Třeba v chodbě, která měla 50 centimetrů na výšku, kluci tam kopali vleže a natáčení trvalo mnoho hodin. Pro náš štáb to bylo hodně náročné,“ vzpomíná režisér.

Nejen doly a horníci. Také pozoruhodná krajina

Dušan Rapoš natáčel svého času také pro ostravskou televizi. „Byl to snímek Na pomezí, odehrávající se na české i slovenské hranici, a šlo o mou první zdejší filmovou zkušenost. Po letech jsem se tu vrátil díky nabídce Petra Šišky na natočení Muzzikantů. Rozhodli jsme se, že uděláme více lokální film a především vzdáme hold zdejšímu kraji a ukážeme, že tady nejsou jenom doly a horníci, ale také krajina, která stojí za povšimnutí,“ vysvětluje Rapoš.

Nejoblíbenějším místem v Ostravě je pro něj v současnosti Minikino kavárna, a to proto, že v něm pracuje jako šéfdramaturg. „Dlouho jsem tuto nabídku zvažoval a pak jsem si řekl, režiséři přece ve světě mají svá vlastní kina. Já ale nevydělávám tolik, abych si mohl dovolit vlastní kino, a tak byla nabídka jedinečnou šancí, jak se k touze mít vlastní kino alespoň přiblížit.“

A práci si pochvaluje. „V Minikině mám skvělý tým spolupracovníků, čistokrevných kinařů, kteří skutečně milují film. Snažíme se společně vytvořit koncept, jenž bude pro publikum zajímavý, a mám radost a ťukám do stolu, protože nám návštěvnost dlouhodobě stoupá, což je nejlepší zpráva, jakou může kinař uslyšet,“ dodává Rapoš.

Ostravu si oblíbil i díky poctivým lidem, kteří neodmítají dřinu. „Mám ji rád z toho důvodu, že v ní žijí lidé, kteří se vždycky živili prací. Mnoho z nich navíc pracovalo a pracuje rukama, takže před nimi si nemůžete na něco hrát. Buď vás vezmou, nebo ne. V Praze a Bratislavě je to jako ‚šachovnice‘, více o diplomacii, a ne o upřímnosti. Máte tam sice větší šanci si více vydělat nebo získat více ‚slávy‘, ale tady se cítím lépe. S Ostravou tak mám spojenou pozitivní atmosféru,“ vyznává se filmař.

7 fotografií

Moravskoslezská metropole podle Rapoše ukazuje sílu celého regionu. „Zdejší kraj má razanci, pochází odtud spousta krásných Češek, je tady celá řada vynikajících herců, filmařů, hudebníků. Ostrava je skutečnou Mekkou muziky, tady se to rodí. Zdejší prostředí, které je zdánlivě surové, svědčí rock and rollu a je kolíbkou absolutně upřímných textů, jaké zpívají lidé jako Jarek Nohavica,“ myslí si.

Česká televize by měla dát místním umělcům více prostoru

„Je v nich moudrost, kapka bolesti i laskavý humor, protože lidé, kteří tady žili, měli opravdu těžký život, dřeli jako koně, tak aby to psychicky vůbec vydrželi, museli se psychicky povznést nad vlastní osud – a to je zocelilo. Na rozdíl od pražského humoru je ten ostravský zemitý a plný skrytých, veselých příběhů,“ doplňuje Rapoš.

Vedle lidské nátury obdivuje i místní kulturní potenciál. „Zdejší kultura je neskutečná. Není to jenom Colours of Ostrava nebo Svatováclavský hudební festival, ale spousta a spousta dalších akcí. A jaké tady do Ostravy přijíždějí kapely, jak tady funguje divadlo, to je úžasné. Pokud mi to umožní zdraví, rád bych prosadil více ostravských scénářů a témat do místní televize,“ přeje si Rapoš.

„Často tady v Minikině promítáme filmy a seriály České televize, ale když se rozjedou závěrečné titulky, stěží v nich najdete nějaká ostravská jména. Nechci být šovinistický nebo přehnaně lokálně patriotský, ale myslím si, že je tady spousta talentovaných lidí, kterým by právě Česká televize Ostrava měla dát šanci. V regionální rozmanitosti je síla,“ uzavírá Rapoš.