Rodák ze Sokolova, divadelník Pavel Šimák je už několik let v Ostravě jako doma. Přestože nepracuje pro žádnou scénu soustavně, často se na něj obracejí mnozí profesionálové.
Nedávno například pro Divadlo Mír inscenoval komedii Lakomec, vytvořil novou inscenaci pro společnost Bílá Holubice a nejnověji také Konkurz, kus pro společnost Cirkus trochu jinak, kde spojuje v jeden celek často nesourodě působící akrobacii. Úspěšně. Nejspíš tedy není náhoda, že Magistrát města Ostravy povolal svého času právě Pavla Šimáka do čela kdysi rozbouřeného Národního divadla moravskoslezského (NDM).
„Mou snahou je, aby tvůrci dostali další impulz a jejich dovednosti šly dál. Aby se pak organičtěji dokázali zařadit do celku a mohli se lépe prezentovat. To je případ třeba i mé nejnovější inscenace Konkurz,“ vysvětluje žádaný režisér.
Pro Cirkus trochu jinak už dříve vytvořil novocirkusové představení Romeo a Julie s premiérou na festivalu Colours of Ostrava. Po letech zkušeností si mohl dovolit přemluvit principála Cirkusu Václava Pokorného k tomu, aby upustil od své náročnější představy inscenovat příběh podle filmu Čtyři pokoje.
„Členové Cirkusu trochu jinak jsou sice výborní akrobati, ale nejsou to herci. Vystupují sami za sebe, teprve Konkurz jim umožňuje mít dvě tváře. Je to podobné, jako když jsem před lety byl požádán, abych v Ostravě uklidnil rozbouřené vztahy mezi jednotlivými divadelními soubory,“ říká Šimák.
Intenzivní roky v umělecky plodném městě
Ostravský pobyt byl pro něj velmi silný. „Tehdy jsem v tomto městě strávil nádherné intenzivní čtyři roky, vyrůstal mi v ní malý syn, takže Ostrava se pro něj stala plodným městem, protože byl přesně ve věku těch dvou tří let, kdy si dítě začíná fixovat své okolí. Ostravu mám hrozně rád, protože celý zdejší kraj je hrdý a nemá zapotřebí se poměřovat s Prahou, prostě si tady jedete ty své věci. Je fajn, jak to v ní žije, že tady všechna hlavní divadla spolupracují, vyměňují si herce, pomáhají si. Pro mě je Ostrava vždy návrat k něčemu, co má smysl,“ vysvětluje Pavel Šimák.
Pavel Šimák
|
Ostrava mu po profesionální stránce přinesla řadu cenných zkušeností, například se v ní stále hraje jeho téměř kultovní muzikál Donaha! / Hole dupy. Ještě větší zkušeností ale byla právě výměna zdejších ředitelů a svého času bouřlivá vzpoura některých zaměstnanců právě vůči bývalému řediteli NDM (podrobněji o tehdejších událostech zde).
„Moje největší zkušenost byla v době jeho odcházení. Magistrát mě požádal, zda bych divadlo bezpečně nepřevedl do příchodu stávajícího ředitele Jiřího Nekvasila. Uvnitř to vřelo, vznikla vzpoura, panovala nervozita, má role byla ve smyslu krizového manažera. Byl to pro mě i velký lidský příběh, protože každý soubor byl a je svět sám o sobě, svět baletu, sboru, orchestru, kromě činohry, kterou jsem znal a jí šéfoval. Svébytný svět, často tvrdý a drsný, který se s tebou nemazlí,“ prozrazuje Šimák.
Ostrava naučila cestování vlakem
Na podrobnosti je sice skoupý, ale vysvětluje rámcový děj této nepříjemné situace: „ Pracovníci divadla vstoupili do stávky, lidé byli nabroušení a pro mě to byla velká životní lekce, včetně toho řídit celý tento kolos. I s pozastavením některých projektů, které byly nasmlouvány už před tím a pod které jsem se nechtěl podepsat,“ říká režisér.
Nejzajímavější pro něj bylo poznat charaktery lidí, nahlédnout do fungování divadla a ustát v něm panující tlaky, když se ještě přesně nevědělo, co bude dál. „Sice to bylo jen pár měsíců, ale považuji to za svou největší zkušenost,“ konstatoval.
Divadelní režisér Pavel Šimák v roce 2005.
Na Ostravě jej vždy překvapí, že se nachází relativně nejdál, kam může divadelní režisér od Prahy jet. „Navíc já bydlím ještě za Prahou ve vesnici. Vyjet do Ostravy znamená vydat se na dlouhou cestu, i když dneska těmi vláčky je to krásné a musím říci, že díky svému ostravskému angažmá jsem se naučil jezdit vlakem,“ usmívá se režisér. „I ta cesta je pro mě zážitek a Ostrava, to jsou pro mě také vlaky i nádraží. Ostravu jsem díky tomu zažíval i brzy ráno. Když jsem někde musel být, vyjel jsem třeba v pět. Najednou potkáváš svět, který končí, to jsou ty noční.“
„Karolina je počítačový hybrid“
Za více než deset let se podle něj Ostrava nijak zásadně nezměnila a spíše stagnuje. „Velmi těžce jsem nesl a nesu proměnu nedaleké Karoliny. Působil jsem tady i v době, kdy se Ostrava snažila uspět v kandidatuře na Hlavní evropské město kultury, ale nedopadlo to dobře. Existovalo plno plánů, třeba revitalizace Černé louky, ale protože kandidatura nebyla úspěšná, tak se toho od té doby moc nestalo,“ popisuje Šimák.
Proto nepociťuje nijaký zásadní rozkvět Ostravy. „Neříkám, že je to špatně, ale třeba Karolina, tak jak ji slibovali, že ji postaví v duchu odpovídajícímu městu, tak se tak nestalo. Tento počítačový hybrid je pro mě šílený, což mi přijde líto. Divadlu se daří dobře, to samozřejmě vnímám a je to velké plus, ale celkově je podle mě Ostrava v útlumu. Stará aréna, která navazovala na aktivity spojené s kandidaturou města, stejně zmizela, kulturní centrum Cooltour pomalu avizuje konec činnosti. V důsledku se tak od kandidatury Ostravy až tolik neudálo,“ dodává Šimák.