„Tehdy se mi, v mých pětadvaceti letech, splnila většina snů. Setkal jsem se na Stodolní nebo v jejím okolí s Janem P. Muchowem, kapelami Khoiba, Ohm Square, Tata Bojs, Katarínou Knechtovou, Jaromírem 99, Jaroslavem Rudišem a dalšími,“ vzpomíná Pillow, který se dodnes do Ostravy rád vrací.

Při jeho nedávné návštěvě v centru Ostravy se setkáváme jen nedaleko jeho pověstných vystoupení, a přestože je dnes zcela odlišná doba, rád se rozvypráví o svých dřívějších akcích.

„Epicentrem tehdejšího dění, kulturních akcí, fesťáků, ale i kabaretů byla ve své době pověstná Stodolní ulice. Existoval plán klubů a lokálů s vlastním programem, od koncertů až po módní přehlídky. Řada z nich již neexistuje. Pro mě se stal takovým stěžejním útočištěm podnik Království Peciválů, hned na začátku Stodolní, poblíž Nádražní ulice, dříve zvaný také Roz-Krok, kde jsem pravidelně léta djoval,“ říká Pillow.

A takřka jedním dechem pokračuje: „Samozřejmě rád jsem navštěvoval Černého pavouka, nezapomenutelné večery byly U Krokodýlího ocasu, koncerty v Boomerangu, které byly pod patronací Zlaty Holušové, ředitelky Colours Of Ostrava, což je festival, který ve své době začínal právě na Stodolní ulici, dnes nepředstavitelná věc, že by megaakce tohoto druhu vstoupila do centra města.“

Začouzená Zrzavá Mary

Fascinoval ho také taneční klub Bar...vy, nedaleký Maják, proslulý Coffee Shop a pověstnými se tehdy staly dojezdy v Desperádu, kde mají židli přibitou ke stropu, a konečně finále v kultovní E99.

Stodolní ovšem nebyl jen prostor jedné ulice, počítaly se i podniky v její blízkosti. Buď přes cestu, ale i dvě, nebo až k parku Husův sad.

„Stodolní byl fenomén, ale nebylo to pouze o ní, nebo jenom o té jedné, fyzicky dané cestě. Stejně tak jsem vyhledával okolní bary, tehdy věčně začouzenou Zrzavou Mary u Domu umění a spřízněný Mirror na druhém konci centra, kde často zavítali zdejší umělci, studenti filozofické fakulty, z Janáčkovy konzervatoře či herci z divadla Aréna a od Bezručů,“ vzpomíná básník.

„Taky jsem chodíval do tanečního Klubu Klid pod Frýdlantskými mosty, na alternativu, jazz, blues jsem docházel do Hudebního Bazaru a Klubu Parník, kde jsem měl svoji talk show,“ vyjmenoval dále.

Ostravské stopy: Město je výzvou i úzkostí, přiznává básník Petr Hruška

Pro přiblížení klubové nálady z přelomu tisíciletí rád sáhne i pro vykreslení interiéru: „V Parníku jsem pouštěl muziku. Hostující kapela zahrála a potom se jamovalo. Jednou jsem tak dlouho lanařil publikum na pódium, až jsem byl donucen zpívat, vypomohla kamarádka zpěvačka a jakýsi chlapík nás za odměnu pozval na panáka. Odlišná atmosféra pak panovala v místních kavárnách, tam byl větší prostor k relaxaci u veršů, rád jsem navštěvoval kavárny Café Daniel či již zaniklé Café Móda.“

Ke Stodolní ulici jej váže také vzpomínka na jeho novinářské zkušenosti. V drsných chvílích vydávání fanzinu, subkulturního periodika na koleně, jej podržel i místní bard Jarek Nohavica.

„Začátky naší existence nebyly vůbec jednoduché, ale podpořily mě i místní hvězdy. Vše začalo po roce 2000, kdy jsem si xeroxoval, spíše jen tak pro sebe, možné hudební články. První číslo vyšlo tehdy ještě na recyklovaném papíře a podpořil ho částkou tisíc korun Jaromír Nohavica, jehož jsme oslovili s kámošem v mém oblíbeném krámku s hudbou v Ostravě – Porubě,“ směje se Pillow.

„V menších městech bývají lidé vstřícnější“

„Pak jsme Jarkovi vozili každý nový výtisk až přímo k jeho vilce. Plánovaný rozhovor s bardem jsme však již nestihli. Sluší se taktéž dodat, že od posledního čísla, celkově jich tedy vyšlo šest, letos uběhne rovných dvacet let,“ přibližuje svou kariéru novináře i vydavatele v jednom.

Přesto se nakonec rozhodl změnit působiště a na vrcholu zlaté éry Stodolní nakonec Pillow odjel natrvalo do Prahy. „Ostrava mi takříkajíc začínala být malá. Nejsem žádným patriotem. Pevný vztah ke zdejšímu regionu nemám, stejně tak nejsem pragocentristou. Nejlépe je mi na cestách vlakem a v menších městech, máte tam na sebe daleko více prostoru a místní bývají vstřícnější,“ prozrazuje.

V Praze, stejně jako v Ostravě se však záhy zavedl jako neúnavný pořadatel poetických večerů. „Po další čtyři roky jsem se do Ostravy často vracel a ještě tu jezdíval dělat pravidelný večer Poesie v barvách. A taktéž za muzikantem Janem Krestou, s nímž jsme měli neofolkový projekt Monolit. Zajímavou zkušeností bylo recitovat s dechovou sekcí v Minikino kavárně,“ dodává Pillow.