Naposledy fáral na ranní šichtě i závodní dolu Karel Blahut. „Člověku to tady přiroste k srdci,“ vysvětluje při jízdě do dolu v těžní kleci. „I když fárám skoro čtyřicet let, vždy chodím dolů s respektem. Hornictví je o tom, že se lidi musí spolehnout jeden na druhého a v hloubkách, ve kterých se pohybujeme, musíme být opatrní.“
Dostat se na poslední místo v republice, kde se ještě těží uhlí, není nic jednoduchého. Od výstupu z těžní klece v hloubce přes tisíc metrů pod povrchem jej dělí ještě dva kilometry. A téměř dvě stě metrů klesání. Horníci se proto ke sloji Natan dopravují závěsnou drážkou. Jinak to nejde, cesta by byla neúnosně dlouhá.
Pěšky jdou až posledních několik desítek metrů. A pak začíná svah, chodba se ve vrchní kapli, což je hornický výraz pro místo, kde porub začíná, láme prudce doleva a dolů.
Těžba černého uhlí končí po 244 letechS historicky doloženým vyhledáváním uhlí v ostravsko-karvinském revíru se začalo ve druhé polovině 18. století. V roce 1767 bylo v Polské Ostravě, nyní Slezské Ostravě, vytěženo necelých šest metráků uhlí na zkoušku u kovářů. Jenže kvůli tehdejší malé využitelnosti uhlí byla tato prospektorská činnost o dva roky později ukončena. První zaznamenaná soustavná těžba je z roku 1782, a to 1000 tun za celý rok. V regionu se tedy těžilo 244 let. Poslední uhlí obstarává porub 463 204/1 ve sloji Natan v Dole ČSM Sever. Poslední směny vytěží zhruba 1000 tun uhlí. První uhlí z něj bylo vytěženo 19. prosince 1968. O tři roky později z něj byl vytěžen první milion tun uhlí. Celkově bylo na Dole ČSM vytěženo 125 milionů tun uhlí. Jakmile těžba skončí, demontuje se z dolu dobývací stroj a vyklidí se další věci jako motory. Oblast se pak začne uzavírat. Většina součástí ale v dole zůstane, protože se nevyplatí dostávat je nahoru. Symbolický poslední vozík uhlí vyjede z podzemí 4. února. Důl definitivně skončí na podzim roku 2028. (ČTK, sta) |
Tady se těží uhlí, tady v sobotu ráno mířil naposledy v životě Karel Blahut.
Na dokončení těžby mají horníci už jen jeden den. Vystřídá se tady několik směn. Až do nedělního rána.
„V posledním porubu ve sloji Natan zůstává ještě asi čtyřicet tisíc tun uhlí. Za běžných podmínek by to znamenalo zhruba dva měsíce práce,“ vysvětluje technický náměstek ředitele Petr Škorpík.
V samotném závěru těžby ale horníkům ztěžují práci časté geologické poruchy, takže pár desítek tisíc tun uhlí v podzemí ještě zůstane.
Nejhorší zážitek? Tragédie v roce 2018
„Zůstane tam zhruba sto až sto patnáct metrů nevytěženého porubu,“ doplnil Petr Škorpík s tím, že samotný porub má šířku kolem dvou set metrů.
Blahut začal pod zemí pracovat hned po státnicích v roce 1989, kdy nastoupil na Důl 1. máj.
Na šachtě prošel prakticky všemi provozními pozicemi – začínal v přípravách, působil jako vedoucí úseku větrání, následně vedoucí příprav, poté hlavní inženýr závodu a v posledních letech zastává funkci závodního Dolu ČSM ve Stonavě.
Jako závodní zažil i tragický výbuch v roce 2018, kdy krátce před Vánocemi zahynulo při výbuchu metanu třináct horníků.
„To byl samozřejmě můj nejhorší zážitek za ty roky,“ vzpomíná na tragický závěr roku 2018 závodní dolu. „Bylo to opravdu náročné období, během pár dnů jsem zhubl asi deset kilo. Ale bylo to tehdy potřeba dotáhnout do konce a vyřešit. Věděl jsem, že to musíme zvládnout.“
Blahut není jediným, pro kterého byla sobotní směna poslední v životě.
„Na dole pracuju 29 let. Teď vedu stěnu. Je konec,“ vysvětluje vedle právě vypnutého důlního kombajnu Krzysztof Miedziński, hlavní předák společnosti Alpex, která porub pro OKD těží.
Pod zemí zůstávají miliardy tun černého uhlí, obnova těžby v Česku je nereálná |
„Kdybych chtěl, v Polsku bych ještě do hornictví mohl jít, ale po tolika letech už nechci. Díky Bohu jsem to ty roky zvládl bez vážnějšího úrazu, takže to už stačí, není potřeba pokoušet osud. Bude ze mě dědek a budu vařit pro manželku,“ směje se.
V podstatě po čtyřiceti letech odchází ze šachty Lubomír Dvořák. „Nastoupil jsem v roce 1986 jako učeň, oficiálně tady pracuji od roku 1988, takže skoro čtyřicet let,“ vysvětluje důlní elektrikář.
Co bude dělat dál, ještě neví. „Teď mám ještě tři roky do důchodu. Nechci být bez práce. Dám se zdravotně do pořádku, vyřídím si, co je potřeba, a udělám si nějakou rekvalifikaci. Celý život jsem dělal elektriku, staral se o stroje, takže si práci určitě najdu. Výšky mi nevadí, klidně půjdu i do výškových prací.“
S hledáním nové práce počítá i další člen polské osádky porubu. „Končíme tady, co se dá dělat. Nezbývá, než se posunout dál,“ vysvětluje. „Já jsem tomu zvyklý. Už jsem v Čechách dříve dělal, ve Škodovce, vyráběli jsme tam auta, tak se tam asi zase vrátím.“
Čelba, bazal, želva. Co znáte z hornictví? Vyhrajte fáračky a poslední vytěžené uhlí |
Hledání práce bude postupně zajímat většinu zaměstnanců OKD. Právě k 31. lednu jich končí 750, dalších 150 pak ke konci února. Další zůstanou déle a budou se podílet na likvidaci šachty. Ale ne navždy.
„Já už tady zůstávám jen do srpna, pak taky musím skončit. Ale mám ještě sedm roků do důchodu, tak nevím, co budu dělat. Do toho ještě nějaké ty zdravotní neduhy, bude to složité,“ konstatovala smutně zaměstnankyně lampovny.
Blahuta, i když po sobotní směně odchází do důchodu, čeká ještě jedna povinnost. Projev u symbolického posledního vozíku uhlí z dolu ČSM ve středu 4. února. „Když jsem si ten projev nacvičoval před zrcadlem, vždycky jsem se dojal, tak doufám, že mě to tam nepotká,“ dokončil závodní dolu.
Poslední závodní černouhelného dolu v historii České republiky.
Horníci naposledy kvůli těžbě černého uhlí sfárali v Dolu ČSM mezi Stonavou a Karvinou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
