Výroba i propouštění. Snem je elektrická oblouková pec, říká generální ředitel Nové huti

  17:48,  aktualizováno  17:48
Pracoval už na nejvyšších postech v kopřivnické Tatře nebo ve společnosti Vítkovice Steel. Nyní se Radek Strouhal staví do čela společnosti Nová huť, která chce obnovit výrobu v areálu někdejší obří hutní firmy. A z toho, co už nebude potřebovat, vytvořit průmyslovou zónu.

Generální ředitel Nové huti Ostrava Radek Strouhal má manažerské zkušenosti například z Tatry Kopřivnice a z Vítkovice Steel. (7. října 2025) | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Vy jste teď převzali Novou huť. Kolik máte času, než budete muset začít vydělávat?
To je těžká otázka. Já bych chtěl, abychom byli v zisku nejpozději od prvního čtvrtletí příštího roku. Upřímně ale doufám, že pokud se nám vše podaří, mohli bychom být provozně ziskoví už letos. Zakázek je poměrně dost, ale náklady jsou dlouhodobě velký problém.

Proč se tak stalo?
Když šel podnik do útlumu, snižovaly se náklady vždy se zpožděním. Pak fabrika stála, přišel insolvenční správce. Jeho prioritou bylo udržet podnik v chodu, aby se dal prodat jako fungující závod, ne jako hromada šrotu. To znamená, že spíš tlačil na výrobu než na hledání úspor nebo optimalizací.

Jedním z důvodů krachu byly vztahy s Tamehem, zdejší elektrárnou. Když se zastavila výroba, musela se elektřina dodávat zvenku. Jak to vypadá dnes?
Dnes máme elektřinu z vnějších zdrojů, funguje lokální distribuční soustava. Vlastní výroba elektřiny tady momentálně není na pořadu dne, ale do budoucna by mohl nějaký energetický zdroj v areálu vzniknout. Jednáme totiž s různými zájemci o využití částí, které sami nepotřebujeme. Nedává smysl, aby tu ležely ladem pozemky určené pro těžký průmysl. Pokud se sem podaří přilákat nový průmysl, ať už těžký, nebo jiný, bude energie potřeba.

Stačí vám současné napojení na síť, nebo vás omezuje to, že elektřinu berete jen zvenku?
Zatím nám to stačí, i pro rozvoj. Do budoucna ale bude nutné připojení posílit. Každá průmyslová zóna potřebuje dostatek energie. Areál má přitom výbornou polohu. Je tu železniční vlečka, blízko je dálnice. Ale bez energie to samozřejmě nepůjde.

Chcete tedy z areálu vytvořit průmyslovou zónu, zachovat část výroby a zbytek otevřít novým investorům?
Přesně tak. Momentálně máme volných asi 250 hektarů, které jsou připravené k využití.

Takže co se velikosti týče, by tu klidně mohla vyrůst třeba gigafactory, jaká se plánuje v Dolní Lutyni?
Teoreticky ano. Samozřejmě bychom museli nejdřív srovnat se zemí ocelárnu, ale prostor i podmínky by tu byly.

Co je pro vás prioritou, jeden velký investor, nebo víc menších?
Ideální by samozřejmě bylo, kdyby přišel jeden velký investor, třeba právě typu gigafactory. To by jednání zjednodušilo a rozjezd urychlilo. Ale nechci čekat na jednu „zlatou kulku“. Myslím, že rozdělit území mezi několik menších investorů je bezpečnější a rychlejší cesta. Už dnes jednáme s různými zájemci. Někdo by chtěl 30 hektarů, jiný 40. A to dává smysl.

Máte spočítané, jestli vyděláte na likvidaci ocelárny?
Bude záležet na tom, jak chytře to uděláme. Pokud se nám podaří likvidaci dobře naplánovat, mohlo by to být i ziskové.

Problém s válcovnou plochých výrobků

Zvažujete zachovat alespoň něco jako památku, podobně jako v Dolní oblasti Vítkovic?
Nemyslím si, že by to dávalo smysl. Dolní oblast Vítkovic má výhodu, že se nachází v centru města. Tady by to bylo ekonomicky neudržitelné. Turistů, kteří by sem kvůli tomu jezdili, by nebylo tolik.

Teď zaměstnáváte zhruba 2 400 lidí. Kolik chcete, aby jich tu do konce roku zůstalo?
To hodně závisí na naplněnosti zakázek. Steckelova válcovna běží na plný výkon a myslím, že to udržíme až do konce roku. Naopak jednáme o tom, že bychom jeli i přes Vánoce, aby se teplý provoz nemusel zastavovat.

Ale všechno tak krásné asi není...
Trochu problémy máme s válcovnou plochých výrobků, kde se potýkáme se stabilitou dodávek a obchodní naplněnost není ideální. Moje vize je dostat se zhruba na dva tisíce zaměstnanců.

O kolik je Nová huť větší než Vítkovice Steel, kde jste doposud působil?
Počtem lidí zhruba trojnásobně. Kapacitou výroby při optimálním vytížení asi o polovinu.

Je to i o polovinu víc práce?
Teď je jí spíš ještě více. Ale počítám s tím, že se to stabilizuje. Hodně sázím na to, že se uvnitř zaktivizují lidé. Až uvidí, že to myslíme vážně, nelžeme jim a nejsme další parta, co přišla něco rozkrást.

Máte výhodu nové kolektivní smlouvy. Padl vysoký násobek odstupného. Chvíli to vypadalo, že vám insolvenční správce jde hodně na ruku, protože jinak byste to museli řešit vy…
Byl to i můj požadavek, aby se původní kolektivní smlouva co nejdřív vypověděla a začalo se jednat nanovo. Odbory jednaly, ale nikam to nevedlo. Když se s někým nedá pohnout, jediný nástroj je smlouvu vypovědět. Potom se jednání výrazně zintenzivnila a ke konci jsem se jich už účastnil, v zásadě jsem vyjednával sám pro sebe.

Jak to probíhalo?
Musím ocenit, že i ze strany odborů byla snaha se dohodnout. Chtěli zachovat pro lidi sociální jistoty, byť to slovo nemám rád, ale každý potřebuje vědět, že ho zaměstnavatel nechce „vzít na hůl“. Pro nás je zase důležité mít jasná pravidla hry. I proto se kolektivní smlouva domluvila až do března 2028.

Kdo vyhrál?
To není o vítězství, ale o dohodě. Odboráři bojují tvrdě za zaměstnance, vyjednávání není nikdy snadné. Mají tu i hodně „ostré“ typy. Ale bylo to fér a dohoda je pro lidi dobrá. Došlo k navýšení mezd a bude i vánoční bonus. Na druhou stranu zmizelo vysoké odstupné. Což byl jeden z důvodů, proč se tady nikdy moc neredukovaly stavy. A to není pro firmu dobře.

Každopádně budete muset do konce roku dát ještě pár set výpovědí.
Do konce roku musíme zvládnout zhruba 300–350 výpovědí.

Už jste někdy dávali tolik výpovědí najednou?
Tolik najednou ne.

Jaké to je?
Není to příjemné. Poprvé jsem velké propouštění zažil v Tatrovce, když jsem vedl finance a musel propustit deset lidí z ekonomického úseku. Měli jsme to rozfázované na tři měsíce, ale já jsem si to „vybral“ v jeden den.

Jak vám bylo?
Bylo mi z toho špatně. Je to asi to nejhorší, co manažer dělá. Na druhou stranu je férovější říct lidem těchto deset pozic už neuživíme, je to potřebné, aby zbytek měl klid na práci a netřásl se každý měsíc, kdo přijde na řadu.

Budete propouštění řešit statisticky, rozešlete čísla, nebo do toho zapojíte i odbory, aby třeba upozornily na sociální situaci vybraných lidí?
Budeme vnímat i sociální stránku, ale je to hlavně o pozicích. Ne o konkrétních lidech. Neznamená to, že z 300 lidí vyhodíme 300 „nejhorších“. Když uvidím, že v nákupu je 30 lidí a stačí nám 15, tak půjde o 15 pozic v nákupu. Není to o tom, jestli to bude Jirka, Karel nebo Jiřinka.

Generální ředitel Nové huti Ostrava Radek Strouhal (7. října 2025)

Už víte, kterých pozic se to dotkne?
Máme první návrh, kam se na jednotlivých úsecích potřebujeme dostat. Odborům jsme už řekli, že se to tolik netýká dělnických pozic. Paradoxně dělníky dnes místy i hledáme, protože navyšujeme výrobu.

Kdo je tedy nejvíce ohrožen?
Spíše půjde o obslužné provozy, pomocné práce, částečně i údržbu. Závod údržby byl velký, areál se ale výrazně zmenšil. Dotkne se to i kancelářských profesí.

Kdy se to lidé dozvědí?
Chci dávat zpětnou vazbu co nejdřív.

Nabídnete i pobídku typu „kdo odejde hned, dostane víc“?
Tyto balíčky nedávají smysl.

Historicky byly právě tady „zlaté padáky“ hodně populární.
Dřív se to tak dělalo. Majitel si to spočítal. Tehdy vydělával miliardy a pár stovek milionů na odstupném pro něj bylo jako štípnutí komára.

Jak to bude s koksovnou. I z hlediska ekologie?
Území, které přešlo na Novou huť, je z ekologických zátěží téměř čisté. Příjemně mě to překvapilo. Provedli jsme testovací vrty po celém území huti a jsme až na drobnosti téměř čistí. Největší zátěž je pod koksovnou. I proto je z ní samostatný podnik a bude jednat se státem.

O čem?
Je zde záruka Fondu národního majetku na likvidaci historických ekologických škod. Záležet bude na tom, jak se likvidace podaří.

Kolik to bude stát? Slyšel jsem o miliardě, ale zdá se mi to málo.
Detailně to teď neznám, slyšel jsem stejnou částku. Osobně si myslím, že když se to udělá chytře, dá se to zvládnout.

Ptám se i kvůli tomu, co se dělo na lagunách Ostrama, které ještě stále nejsou dokončeny. Bude areál koksovny použitelný ještě v rámci našich životů?
Je velký rozdíl, jestli likvidaci dělá polostátní nebo soukromý podnik. Soukromý má větší motivaci udělat to kvalitně a za rozumné peníze.

Zkrachovalou ostravskou huť převzala firma exministra. Plánuje výrobu i propouštění

Dokdy chcete mít koksovnu vyřešenou?
Koksovna má samostatného jednatele, je to jeho agenda. Čím dřív to bude, tím líp. Vím, že jedná na MŽP, aby se likvidace spustila co nejdříve. Uvidíme, jak rychle se poskládá nová vláda. Věřím, že nebude horší než ta předchozí.

A ten termín?
Žádný pevný termín nemáme. Můj odhad je, že vyčištění se dá zvládnout za tři roky. Když budeme mít trochu štěstí, někdy v letech 2028–2029 by to mohlo být čisté území.

Jak se díváte na průběh insolvence Liberty? Neměl stát zasáhnout výrazněji? Ministr Stanjura tvrdí, že stát více zasáhnout nemohl.
Myslím, že stát mohl být aktivnější. Musel by ale projevit dost odvahy a politickou shodu.

Jste připraveni i investovat, nebo si na to musíte nejprve vydělat?
Náš sen je postavit elektrickou obloukovou pec. Ale to je daleko, začít chceme postupně, menšími věcmi. Řada investic je připravena už z dob Liberty, některé ještě z dřívějška. Dříve se to vždy odkládalo, peníze se z podniku spíše vytahovaly. Teď věřím, že nový vlastník chápe, že když peníze necháme ve fabrice, zlepší se.

Co bude jako první?
První investice už proběhly. Přestavěli jsme pece na zemní plyn.

To ale byla přece nutnost.
Šlo by to i bez toho. Kvůli přechodu z vysokopecního na zemní plyn se to řešilo tak, že se bral zemní plyn a do toho se přifukoval dusík, aby se snížila výhřevnost. Upřímně, hrůza. Ale je to první investice, kterou platí Nová huť.

Kolik chcete investovat v nejbližších letech?
Tříletý horizont je na mě teď daleko, dívám se na nejbližší úkoly. Moje vize je příští rok zvládnout investice zhruba za 300 milionů korun. A měli bychom si na ně vydělat.

Půjdou hlavně do výroby?
Priorita je výroba a efektivita. Zvažujeme třeba rychle spustit využití odpadního tepla z komínů. Teď nám utíká pryč a současně platíme za pronájem kotelny, aby lidé nezmrzli. To tu mělo být už dávno, byly na to i dotační tituly. Otázka je, zda si na ty peníze budeme umět sáhnout.

Proč by to nešlo?
Jsme nová firma, koupili jsme podnik v insolvenci. A to s sebou nese řadu omezení.

Jak vidíte teď ekonomickou situaci?
Myslím, že německý průmysl si prošel poklesem a snad našel dno. V našem oboru, ocelářství, vidíme první náznaky, že si i Evropská komise uvědomuje, že bez ocelářů to nepůjde. Chystají se ochranná opatření. Safeguard skončí v polovině příštího roku a už se mluví o nástupci.

Jižní státy jsou však proti.
Jsou, ale pokud by se to týkalo jen hotových produktů, dá se o tom mluvit. My budeme tlačit na to, aby se omezení netýkalo vstupních surovin, v Evropě už je nedokážeme ekonomicky vyrobit, zvlášť při dnešních cenách energií. To je i důvod, proč bereme elektrickou pec jako cíl. Zásadně by zvýšila efektivitu a využila odpady.

V čem to vázne?
V nejistotě. Třeba pokud bude elektřina stát 150 eur/MWh, musel bych výrobky natřít na zlato a prodávat je jako zlaté.