Přihlášky tvůrci kurzu začali přijímat v červnu. A už mají plno. „Přihlásili se lidé napříč věkem, prajzštinu se chtějí učit staří i mladí a motivy jsou různé. Kurz se naplnil velmi rychle. Další zájemci budou mít možnost v dalším cyklu, odhaduji po Novém roce,“ popsal ředitel Muzea Hlučínska Metoděj Chrástecký.

Muzeum jakožto paměťová instituce poskytlo kurzu prostor, aby tak podpořilo zachování jedinečné identity obyvatel Hlučínska. „Jde o způsob uchování kolektivní paměti, našich kořenů a tradice. Prajzština v sobě nese obrovskou kulturní hodnotu,“ dodal Chrástecký.

Autorem a lektorem kurzu je Erik Gliwitzky. Sám pochází z Hlučínska, konkrétně z Darkoviček, takže se s prajzštinou setkával odjakživa.

„Mezi starší generací se jí ještě mluví, mladší generace už nářečí většinou používat neumí. I když i u česky mluvících lidí na Hlučínsku si můžete například všimnout trochu jiného slovosledu, který pochází z nářečního základu,“ řekl Erik Gliwitzky.

Prajzáci svým unikátním příběhem nadále žijí, říká ředitel Muzea Hlučínska

Pro prajzštinu vymyslel celý vlastní pravopis. Sestavuje výukové pracovní listy a na webu ponasemu.cz vzniká i online slovník, do kterého každý zájemce může přispět výrazy, jež z prajzštiny zná. K dispozici už tam jsou i první díly podcastu s názvem Vrana Vruna Gavrun.

Jeho název vychází z pořekadla, že z Darkoviček letí vrana, z Darkovic vruna a v Hati už je to gavrun, které ukazuje na spoustu lokálních rozdílů prajzského nářečí.

To je souborem lašských nářečí, užívaných na Hlučínsku. „Vyvíjelo se ze staročeského základu a vidíme tam německé, polské a moravské vlivy i vlastní vývojové inovace specifické jen pro tuto oblast,“ vysvětlil lektor.

V pravopise, který sestavil, se snaží zohlednit všechny lokální formy. „Jsou poměrně velké rozdíly třeba mezi Píští a Hlučínem nebo Hatí a Kravařemi. Snažil jsem se najít způsob, jak to skloubit, aby lidé z Píště byli ve svém a ti z Kravař také ve svém,“ vysvětlil.

Na pěti podzimních setkáních by se kurzisté mohli naučit prajzsky mluvit, ale slovník si musí z větší části doplňovat sami.

„Měli bychom projít některé zásadní gramatické jevy a také, jak sestavit větu, aby i ze syntaktického hlediska byla ponašemu. V lokální literatuře se často stávalo, že i když je psaná v prajzštině, syntakticky to nesedí. Mluvčí pak text často intuitivně odmítnou jako jaksi špatný, i když je, co se slovníku týče, zcela správný,“ upozornil Gliwitzky.

Prajzáci jako Yoda z Hvězdných válek

Rozdíl je totiž nejen ve slovech samotných, ale i ve slovosledu. „S nadsázkou se dá říct, že často mluvíme jako Yoda z Hvězdných válek. Sloveso se často ocitá na konci věty. Takže prajzsky bychom řekli, že słoveso se často na koncu věty ocyta,“ dodal lektor.

Projekt bude pokračovat i dalšími aktivitami. „Chystáme se připravit také videokurz a všechna témata zprostředkovat i ve videopodobě. Nejsem si ale jistý, jestli to stihneme letos všechno – je to běh na dlouhou trať,“ naznačil Erik Gliwitzky další vývoj projektu, který s Muzeem Hlučínska podpořilo i město Hlučín.

Hlučínsko je specifickým regionem. Ačkoliv v oblasti lidé žijí celé generace, region opakovaně měnil státní příslušnost, což se projevilo na formování jeho identity i tradic. Velkou roli tam stále hraje efekt soudržnosti, přináležitosti k oblasti a patriotismus. Originální mluva místních lidí je typická krátkou výslovností či přízvukem na předposlední slabice.

Prajzsko leží za řekou Opavou s centrem ve městě Hlučín.

Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License