Neděkujeme a už se nevracejte. Před 30 lety odjela první sovětská vojska

  17:56,  aktualizováno  19:09
Před třiceti lety skončil vnucený pobyt sovětských vojsk na našem území. A první jednotky odjely z Moravskoslezského kraje. Lidem v městech, kde posádky sídlily, se velmi ulevilo.

Sovětský voják obhlíží situaci při odjezdu z Frenštátu pod Radhoštěm 26. února 1990. | foto: Jan Jindra, Vojenský historický ústav

V regionu se po okupaci v srpnu 1968 postupně usadila 31. tanková brigáda s velitelstvím v Bruntálu a posádkami ve Frenštátě pod Radhoštěm a v Krnově. Ačkoliv cizí vojsko mělo u nás setrvat dočasnou dobu, trvalo to takřka dvaadvacet let, než republiku opustilo.

Od sametové revoluce však uplynulo jen pár týdnů, když se Sověti museli pakovat z Frenštátu pod Radhoštěm. Nikde ve střední Evropě nebyli rychlejší.

Jak před několika lety vzpomínal tehdejší tajemník frenštátské radnice Dalibor Norský, neochotu sovětského velení odcestovat zvrátila finta. „Řekl jsem jim, ať si uvědomí, že čím dříve odejdou, tím lepší umístění se jim doma dostane. Že se dostanou do kamenných kasáren. A že když přijdou pozdě, budou ubytovaní někde ve stanech. Protože těch Rusáků byly v Evropě miliony. Viděl jsem, že to zabralo,“ líčil.

Dočasnost trvala 22 let

  • Po okupaci vojsk pěti socialistických států v srpnu 1968 a podpisu vynucené smlouvy o dočasném pobytu těchto okupantů zůstalo na území Československa zhruba 150 tisíc vojáků a rodinných příslušníků důstojníků.
  • Odejít museli po sametové revoluci, odsun začal 26. února 1990 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Poslední sovětský voják opustil naše území v červnu 1991.

Soužití s asi čtyřmi tisíci cizích vojáků a rodinnými příslušníky důstojníků nebylo ve Frenštátě snadné.

„Dosud si dobře vzpomínám na obvyklý výjev: ulicí kráčejí manželky oficírů a za nimi poskoci v uniformách, kteří jim nesli plné tašky,“ popisuje frenštátský místostarosta Jiří Unruh. „Jenže tyhle báryšně dopoledne vykoupily nedostatkové zboží, což bylo tehdy takřka vše, a na naše ženské po práci už moc nezbylo.“

Frenštát odhalí pamětní desku

Vybavuje si také netradiční budíčky. „Bydleli jsme nedaleko kasáren. Najednou ve tři v noci hrozný hluk, to jak vyjely jejich tanky. Až se barák otřásal. A od pásů tanků byly silnice hodně poničené.“

Stěžovat si nebylo kde, Rusové byli takřka nedotknutelní. To se například projevilo v likvidaci frenštátského koupaliště, které zanesly ropné skvrny vypuštěné z mytí vojenské techniky.

Postupem času se však našly oblasti možné spolupráce. Například při obchodování. „Naproti kasárnám stála hospoda a tam se dalo vyměnit a koupit mnohé. Nejčastěji velmi levně kanystry s ruským benzinem a naftou. Prý ale byly k mání i zbraně,“ líčí Unruh.

Po vojácích zůstaly takřka holobyty

Když Rusové odjeli, jejich byty i ubikace byly v dezolátním stavu. Co mohli, to si vojáci odvezli. „Vypínače, kliky, umyvadla, to vše bylo pryč. Zůstaly v podstatě holobyty,“ popsal místostarosta.

Fotogalerie

Frenštátu se však povedlo místo zcela změnit. V některých objektech sídlí firmy, jinde jsou byty, z vojenského kina se stala sportovní hala, kde frenštátské volejbalistky získaly dva tituly.

„V oblasti kasáren sídlí i dva městské domy s pečovatelskou službou a dům dětí a mládeže,“ dodal Unruh. Při dotazu, jestli někomu z města Rusové chybějí, se nevěřícně rozesmál. „To nemůžete myslet vážně. Možná by se našel nějaký milovník starých pořádků, ale troufnu si tvrdit, že 99,99 procenta občanů je rádo, že jsou Rusové pryč.“

I proto bude v tamním kině 26. února, tedy přesně v den třicátého výročí zahájení odsunu, odhalena pamětní deska.

Motocyklista nehodu s ruským vozem nepřežil

Také v Bruntálu nebo v Krnově na vynucený pobyt cizích vojsk nezapomněli. „Mimo přesuny techniky, které zdržovaly dopravu v okolí, se obyvatelé setkávali spíše s důstojníky, kteří se v uniformách občas pohybovali po městě. Řadoví vojáci byli k vidění spíše sporadicky, když dostali za odměnu například návštěvu kulturního představení,“ přiblížil mluvčí bruntálské radnice Jiří Ondrášek.

V roce 1985 dokonce Rusové uspořádali velkou akci, jejíž součástí byla simulace přepadu, ukázka umění jednotek speciálních sil nebo ochutnávky boršče a šašliku.

„Také se obchodovalo. Sověti nabízeli palivo a třeba digitální hodinky i digitální hry,“ dodal Ondrášek.

Hned v prvním roce 1969 se v Bruntále stala tragická nehoda, při které ruský vůz srazil motocyklistu, jenž zemřel.

Do vojenského území na houby

Jednotky sídlily v kasárnách v západní části města. I tam po jejich odchodu bylo největším problémem ekologické znečištění prostoru. „Část bytového fondu byla v první polovině 90. let privatizována. Kasárna zůstala městu, na přelomu tisíciletí prošla rekonstrukcí a dnes slouží k nájemnímu bydlení a Slezské diakonii,“ popsal Ondrášek.

Budova někdejší ošetřovny zchátrala natolik, že ji museli zbourat. „Nyní se tam staví víceúčelové hřiště,“ doplnil mluvčí.

Ačkoliv Libavá leží až na malá území v Olomouckém kraji, i ona ovlivňovala některé moravskoslezské obce a městečka. Například Budišov nad Budišovkou.

„Občas se objevili vojáci, aby něco prodali. Já jsem byl ještě kluk a vzpomínám si, jak jsme i přes zákazové tabule šli do vojenské zóny na houby a potkali sovětské vojáky. Byli v pohodě,“ řekl budišovský starosta Patrik Schramm.

Autor: