„Vím, že rodiče byli hodně dlouho naštvaní. Opravdu dlouho,“ vzpomíná na měnovou reformu v té době desetiletá Věra Bučková. S rodiči a sourozenci tehdy žila v Polance nad Odrou. „Maminka si šetřila peníze na ložnici a kolo, nic z toho nebylo, z peněz nebylo najednou nic,“ popisuje pamětnice.
Měnová reforma v roce 1953, ačkoliv byla částečně očekávaná, zaskočila prakticky všechny obyvatele tehdejšího Československa. Rozsah výměny byl obrovský. A drtící. „Hotovost do 300 korun na osobu se přepočítávala u zaměstnanců v poměru 5:1, u všech ostatních, především živnostníků, soukromých zemědělců a podobně již v poměru 50:1. Vklady u peněžních ústavů do pěti tisíc korun se měnily v poměru 5:1, vklady od deseti do dvaceti tisíc 10:1 a třeba nad 50 tisíc v poměru 30:1,“ přiblížil rozsah reformy ostravský kronikář Martin Juřica.
Současně s měnovou reformou byl sice zrušen i lístkový systém omezující už od války běžný život, znehodnocení měny ale v pohledu lidí možné výhody reformy zcela zastřely. „Bylo mi tehdy deset let a pamatuji si, jak teta přišla mamince vrátit peníze, které jí dlužila. Jenomže maminka už měla své peníze v nejlepším kurzu vyměněny, vyčerpala tedy svůj limit, takže z těch peněz skoro nic neměla,“ vzpomíná na měnovou reformu pamětnice z ostravských Kunčic. „Maminka tehdy plakala a otec byl strašně... jak to jen říct... naštvaný. Ale mně bylo deset, moc jsem to nevnímala.“
Proti horníkům zasahovali i pohraničníci
Vnímali ale jiní. Včetně těch, kteří měli být straně podle komunistických dogmat nejvěrnější, tedy dělníci. Včetně členů strany. O mohutných protestech proti měnové reformě v Plzni se všeobecně ví, že se proti znehodnocení měny postavili i dělníci a horníci na Ostravsku, už méně.
Své zklamání dali veřejně najevo například horníci ostravského dolu Trojice nebo orlovské jámy Václav. Ti dokonce vyrazili na pochod k dalším orlovským jámám Žofie a Pionýr. Proti horníkům společně zasáhli policisté, milicionáři i pohraničníci. A nejinak tomu bylo i jinde.
Na nějaký čas přestali jezdit i ostravští dopraváci. Práce se zastavila třeba také v tehdejších Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda, protestovali i horníci dolů Jeremenko nebo Stachanov, protesty vypukly i v přívozských dílnách ČSD nebo v Bohumíně. I tam zasahovali policisté, milicionáři a vojáci.
Ti byli ozbrojeni a vybaveni ostrým střelivem. Ale ne všichni. Například velitel lidových milicí z tehdejších Moravských chemických závodů v Ostravě František Bednařík se zásahu proti horníkům v Orlové odmítl zúčastnit. „Byl okamžitě zatčen a k rodině se tento statný muž vrátil až na Vánoce 1953 jako čtyřicetikilová troska s těžkou cukrovkou. Zakrátko po návratu zemřel,“ připomínají jeden z tragických detailů roku 1953 autoři knihy Velká peněžní loupež.
Před 70 lety byla vyhlášena měnová reforma. Doplatili na ni skoro všichni |
V tehdejším Ostravském kraji bylo v souvislosti s protesty proti měnové reformě podle nich zatčeno celkem 90 lidí. 29 z nich později stanulo před soudem. Pro komunisty byl odpor proti měnové reformě šokem.
„Místní funkcionáři se zalekli, ztratili bojovnost. V kritické situaci neměl OV Bohumín přehled o situaci, že se tam bouří nepřátelské živly, a naše stranické organizace se ukolébávaly, že je tam spokojenost,“ stojí v zápisu z jednání krajského výboru strany, svolaného jen pár dnů po konci protestů. „Měli jsme obavy, aby se nezvedly VŽKG (Vítkovické železárny Klementa Gottwalda - pozn. red.), to by nebyl špás. Ty ale až na několik situací jako celek obstály.“
26. května 2018 |
