„Je to pro nás obrovská pocta,“ těší Libora Janečku. Sedlácká tradice se v jeho rodině vine už do předchozích generací. „Děda měl dvacet hektarů pole a pět hektarů lesa a na tom hospodařil. Protože dobře rozuměl dobytku, byl mezi lidmi celkem vyhledávaný. Zvali ho, aby jim pomohl s různými problémy, které nemusel řešit přímo veterinář,“ vzpomínal Janečka.
Tak vykořisťovat byste chtěli, řekl soudruh
Připomněl i příběh, jaký život měli sedláci za minulého režimu. „Po měnové reformě si děda s babičkou v roce 1956 koupili novou mlátičku za sto tisíc korun. To je dnes nepředstavitelná cena. Mlátička přijela na dvůr, ještě ji ani nerozbalili a už tam byli soudruzi s traktorem, že si ji odvezou. Babička si údajně lehla před ni a říká: ‚Kam nám to vezete, čím budeme mlátit?‘ A že si mysleli, že budou mlátit i pro sousedy, ať se to zaplatí. Ale jeden ze soudruhů na to: ‚Jo, tak, vykořisťovat byste chtěli?‘ A mlátička byla pryč,“ vyprávěl Janečka.
Stroj nakonec přivezli po nějaké době zpět, ale rozbitý a v nepojízdném stavu. „Koncem šedesátých let ji děda prodal do Komárna za pět tisíc korun, ale teprve v roce 1976 ji dospláceli,“ doplnil Janečka.
Čím méně je ve dne slunce, tím to pomaleji vysychá a vy víte, že máte tolik a tolik milionů na poli, a že když to nesklidíte, tak je průser.
Libor Janečka
On sám vystudoval na frenštátské průmyslovce slaboproud, ve studiu však dále pokračovat nemohl. „Soudruhům se nelíbilo, že by kluk, co chodí do kostela, šel na vysokou,“ uvedl Janečka, který následně nastoupil na důl ve Staříči jako mechanik slaboproudu.
„A do toho jsem doma na záhumenku pěstoval brambory. A ty pěkné jsem pak na konci osmdesátých let začal prodávat známým a kolegům z práce. Byly z toho poměrně slušné peníze na tu dobu, takže to byly takové moje začátky.“
První hektar už měl, přesto zůstával na šachtě
V roce 1992 si zařídil IČO a zasadil první hektar brambor, nicméně na šachtě ještě vydržel pracovat až do roku 1997, kdy už si byl jistý, že je schopný zemědělstvím uživit celou rodinu.
Ta se od začátku do farmaření aktivně zapojovala. „Na začátku jsme měli hektar, to ještě šlo. Ale v roce 1993 jsme měli už dva a půl hektaru a sklízeli jsme to od července do 9. října, celkem dva a půl měsíce. Celá rodina, i moji kluci, kteří dnes mají čtyřicet, u toho byli, nejstarší měl sotva deset roků. Pomáhali ale i známí z vesnice, kolegové z šachty a nějací další brigádníci,“ přiblížil Janečka.
Libor Janečka se svou snachou Michaelou Janečkovou v prodejně Chlebovjanka
V roce 1996 se firma přestěhovala do areálu, v němž sídlí dodnes. Libor Janečka tehdy získal v restituci rozpadající se seník. „Byla to ocelová kůlna o zhruba tisíci metrech čtverečních, střecha místy dobrá, místy skrze ni teklo, ale byla to naše první základna. Na podzim jsme tam dovezli úrodu a mohli jsme přebírat brambory konečně pod střechou. Předtím jsme to dělali na dvoře, museli jsme mít nataženou plachtu a u toho si trochu přitápět, protože už bylo pod nulou. Byly to opravdu provizorní podmínky, kdybych měl dnes začínat takto znovu, tak už do toho nejdu,“ podotkl farmář.
Postupně pak stodolu opravili a zateplili a následně se stala základem jejich pomalu se rozrůstajícího areálu. „Kolem roku 2021 jsme zvažovali, že ten hangár nějak protáhneme, ale syn mi říká, jestli nebude rozumnější postavit to celé nové. A já na to, že jestli do toho chce jít takhle, že ho podpořím. Stálo nás to 40 milionů, půlku jsme měli našetřenou, půlku jsme si museli půjčit,“ řekl Janečka.
A vznikl obchod...
V novém objektu vznikl i obchod, kde mohli lidé kromě brambor nakoupit další plodiny jako cibuli či česnek, pak se však zrodil nápad udělat zde obchůdek, kde by se dalo nakoupit zboží i od jiných farmářů. Nakonec se z toho stal větší obchod s kavárnou a s dětským koutkem, což byl nápad snachy Michaely Janečkové.
„Náš tchán, když vidí, že to má trošku smysl, tak nám dá prostor a šanci se nějakým způsobem realizovat. Já jsem se jí chytla a díky tomu vzniklo to, co tady dnes je,“ popsala zrod dnešní podoby obchodu Chlebovjanka Michaela Janečková. „Cílíme na rodiny s dětmi. Maminky sem přijdou ráno, máme tu i prostor pro cvičení, takže si zacvičí, nechají děti si hrát v dětském koutku, nakoupí, pak si dají kávičku a jedou domů. Takže dopoledne tady většinou bývá hodně plno,“ přiblížila Janečková.
Libor Janečka zpočátku nebyl plně přesvědčen, že obchod s kavárnou bude v obci s 800 obyvateli prosperovat. „Je tady sice Frýdek-Místek, ale do něj je to ještě šest kilometrů. Tak jsem si říkal, kdo tu bude chodit? Nakonec se ale ukázala síla sociálních sítí, lidé se o tom dozvěděli a teď to funguje dobře,“ podotkl.
„My jsme to hájili i tím, že budeme moci trávit více času s manželi a s dětmi, když už tu bude ta kavárna,“ doplňuje Janečková.
Rodinná farma
Naráží tím i na rodinné fungování farmy, na němž se podílí i všichni tři synové Libora Janečky se svými rodinami, synovec, který u Janečků vyrůstal, a další lidé. „Skoro každý ze zaměstnanců se tak nějak stal členem naší rodiny. Mnozí z nich tou prací žijí. Není to tak, že by si řekli, jsem v práci, udělám si svoje hodiny a jdu domů. Prostě je třeba dělat v noci, o víkendech, tak jdou do toho,“ uvedl Janečka.
Při práci zemědělců jde totiž o čas poměrně často. „Na jaře se to dá, výsadba může třeba trvat déle, je tam na to dost prostoru, ale na podzim u sklizně to nejde. Třeba hodně prší, tak nemůžete sklízet v září, a když se k tomu dostanete až v říjnu, už vás tlačí čas. Čím méně je ve dne slunce, tím to pomaleji vysychá a vy víte, že máte tolik a tolik milionů na poli, a že když to nesklidíte, tak je průser,“ objasnil Janečka. „Naštěstí se to zatím podařilo vždycky.“
Jak vybrat správné pole
Dnes už mají Janečkovi sto hektarů polí, z toho na brambory vhodná je zhruba polovina. „Ročně přitom sadíme zhruba 65 až 70 hektarů. Část polí si půjčujeme od kolegů, máme s nimi dohodu, že oni si u nás udělají pšenici, řepku a další a my máme na těch jejich polích, které si vybereme, brambory,“ vysvětlil Janečka.
Kdyby nás bylo jako důchodců, tak by se k nám politici chovali jinak, říká sedlák |
O vhodnosti pole pro pěstování brambor rozhoduje například jeho kamenitost, což může při strojové sklizni znamenat poškození plodů, důležitá je také schopnost udržet vodu. „Za posledních dvacet let se stalo, že tady tolik neprší. A brambory, aby měly krásný tvar, potřebují vodu pravidelně. Když zaschnou a navíc přijdou teploty nad 30 stupňů, tak se růst zarazí a znovu začnou růst, až když se ochladí a zaprší. Ale výsledkem jsou pak nevzhledné hrbaté brambory, které jsou sice chutné, ale už je neprodáte. Protože zákazník, když má na výběr, vždy sáhne po těch hezčích,“ řekl Janečka.
Kvůli tomu si pro výsadbu vybírají pole, která jsou lehčí a hlinitější. „Máme výhodu, že v naší oblasti tvoří podloží karpatský flyš. Na jižní Moravě, když vám spadne voda, tak je za kolik hodin pryč, ta půda je tam jako cedník, zatímco u nás se v té půdě nějakou dobu udrží. Ale jak je měsíc sucho a teplota nad 30 stupňů, je to horší, to se modlíme, ať to nějak dopadne,“ uvedl.
Tři tisíce tun brambor za rok
Ročně v Chlebovicích vypěstují okolo tří tisíc tun brambor, všechny prodají buď ze dvora, nebo prostřednictvím sítě spřátelených obchodníků. „Máme asi 35 kolegů, někdo prodá za týden metrák, někdo deset tun,“ informuje Janečka s tím, že bylo nutné se s obchodníky závazně domluvit, aby prodávali pouze chlebovické brambory.
„Stavíme na tom, že naše brambory mají nějakou kvalitu. Děláme proto odrůdy, které nemají nejvyšší výnosnost, ale lidem chutnají. Ale stalo se, že někteří obchodníci k tomu dokoupili levné brambory z Polska a vydávali je za naše. Lidé nám pak volali: „Pane Janečka, co jste nám to prodal? To je hrůza! “ Takže od té doby to máme raději všechno pod kontrolou,“ vyprávěl farmář.
Před dvěma lety se pak ozval člověk z jedné z velkých firem, které rozvážejí potraviny lidem až domů. „Prý že budou otvírat pobočku v Ostravě a že mají od potenciálních zákazníků echo, že by chtěli naše brambory. Tak jsme se dohodli, začali tam dodávat nějakých 200 až 500 kilo týdně. A dnes už je to šest až deset tisíc kilo za týden,“ těší Janečku.
Rozhodnutí věnovat se farmaření dnes nelituje. „Ono dělat zemědělství vlastně není lehká záležitost a propojit to nějak s rodinným soužitím a s péčí o rodinu je velká výzva. Do toho se zapojuje neustále bující byrokracie a další problémy, ale zatím se to vždy podařilo vyřešit. Různé průšvihy nebo velké nesnáze, vždycky jsme to zvládli,“ uzavřel.