O jednohlasém dabingu, který v Československu vznikl na přelomu 70. a 80. let, hovoří nadšeně, byť jeho kvalita byla velice kolísavá a u dnešního náročného diváka by zaručeně neuspěl. „Bylo to velké partyzánství. Nadšenci dabovali filmy na kazetách doma na koleni v obýváku, a to ve velmi provizorních podmínkách. Že to nebylo dokonalé, to nikomu nevadilo, hlavně že tam byl slyšet český překlad,“ líčí Bulava.
Podle něj se tak stávalo, že dabéry kazet byli i lidé, kteří ráčkovali nebo neskrývali silný dialekt. „Jeden takový chlapík z Hané například kultovku daboval stylem: Rambó, vylez z toho křá,“ popisuje pobaveně režisér dokumentu.
Film se ale nemá vysmívat amatérské formě dabingového „pravěku“ na VHS kazetách, naopak tyto nadšence vyzdvihuje. „Sjížděli jsme ty kazety s jednohlasým dabingem a pociťovali nadšení a rozkoš z každého filmu, který se dostal do našich domácností. A to díky těmto lidem,“ vzpomíná i na své dětství čtyřicátník.
Nápad na vznik dokumentu se zrodil v hlavě Lukáše Bulavy a dalšího filmového nadšence Petra Svobody před čtyřmi lety. S rozšiřujícím se týmem filmařů a aktérů se rozrostly i ambice jeho tvůrců. Z původně zamýšlené dvacetiminutové stopáže se film natáhl do celovečerního formátu.
RECENZE: Zábavné retro z časů, kdy rychlodabing strkal Bejby do rohu |
Autorům se podařilo oslovit i známé tváře. „Prioritou pro nás bylo dostat do filmu Ondřeje Hejmu, který patřil k nejlepším jednohlasým dabérům. Měl skvělý projev i angličtinu. Stejně tak jsme vděční za spolupráci s Ondřejem Neffem, který také hodně daboval,“ podotkl karvinský režisér.
Desítky minut dokumentu ale zaberou i vzpomínky méně známých představitelů kazetové éry. „Z našeho regionu tam hovoří třeba karvinský Dušan Janota, který překládal například hudební filmy od Beatles. Mrzí mě, že tam nemáme jednu z legend rychlodabingu – Tomáše z Ostravy. Doteď mi v uších zní jeho věta: ‚Pro vaše videomagnetofony přeložil Tomáš.‘ Nepodařilo se nám ho bohužel vypátrat,“ zmiňuje Bulava.
Vzpomínky aktérů rychlodabingové éry, která skončila v druhé polovině 90. let s nástupem videopůjčoven, jsou jen částí zhruba devadesátiminutového dokumentu. Doplňuje jej řada dobových ukázek rychlodabingu či hrané scény. „Ty jsme točili v Karviné. Současné děti v nich vlastně ztvárňují nás, když jsme si před třiceti lety hráli ve sklepě třeba na Ramba nebo plukovníka Matrixe z Komanda,“ uzavřel amatérský filmař.
Vznik dokumentu stál přibližně půl milionu, tvůrci jej financovali částečně i za pomoci crowdfundingové kampaně (způsob financování, při kterém větší počet jednotlivců přispívá menším obnosem k cílové částce požadované pro realizaci – pozn. aut.).
Po pražské premiéře jej budou moci brzy zhlédnout například i lidé v Karviné, kde se 12. září chystá od osmé hodiny večerní promítání v areálu letního kina.