Profesí zubař si prostě jen vyrazil s manželkou k vodě. Když se z amplionu ozvala prosba, zda by mohl nějaký doktor přijít do plavčíkárny pomoci s ošetřením jednoho návštěvníka, zvedl se.
„Pomohl jsem a vrátil se na deku. Ten den za mnou přišli ještě dvakrát,“ vzpomíná s úsměvem muž, který od té chvíle dochází v sezoně na koupaliště prakticky denně. „Skončím v ordinaci a přesouvám se k bazénu,“ vysvětluje lékař.
Dlouhé roky pomáhal bez nároku na mzdu. Honorářem bylo vstupné zdarma. Zažil éru, kdy v plavčíkárně vládli horníci, kteří si přivydělávali před nebo po fárání.
„Měli různá privilegia, nebyli jednotně ustrojení. Já si to jejich fungování tehdy představoval jinak, ale neměl jsem pravomoci. A tak jsem po letech odmítl další spolupráci,“ vzpomíná Dolanský.
Jenže pro tehdejší vedení koupaliště už byl v té době natolik důležitý, že se prostě změnily pořádky. Dostal větší kompetence, plavčíci jej museli poslouchat a dostali stejné šortky.
Škrábance i vážné úrazy
„Lidé už tak v případě problémů věděli, za kým chodit,“ pochvaluje si. Od vzniku Správy sportovních a rekreačních zařízení v Havířově v roce 1997 si Jindřich Dolanský svou prací na koupališti už i něco vydělá. Za pětatřicet let ošetřil stovky zraněných návštěvníků. Řešil leccos – počínaje škrábanci po život ohrožující úrazy.
„Pamatuji si na pána v letech. Ukazoval vnukovi, jak skákat šipku. Jenže to bylo v nízké hloubce a pán narazil na dno hlavou. Zlomil si krční obratel, ochrnul a zůstal ležet na dně. Plavčíci ho vytáhli a podařilo se nám jej zachránit,“ vysvětlil lékař.
Situací, kdy šlo o život a každá sekunda rozhodovala, zažil za jednu sezonu na koupališti i pět.
„Při úrazech bývá většinou na vině nedisciplinovanost lidí. Pak řešíme infarkty a kolapsy z vedra. A také bodnutí hmyzem. Člověku rve žíly, když vidí, jak jde maminka s dítětem, kterému dá do ruky cukrovou vatu, mezitím se baví s kamarádkou a na vatě posedává vosa,“ dává příklad.
V současnosti vede Dolanský celý tým tamních plavčíků, zejména studentů a čerstvých absolventů. To, že mají po ruce někoho s 35letou praxí, jim dodává klid.
„Cítím, že když je vyhrocená situace a dorazím na místo, tak to z nich spadne,“ vysvětluje Dolanský. Cenu města převezme v dubnu. „Je to pro mě velká čest. Moc si toho vážím.“