Pietní akt v Karviné připomněl tragédii. Před sto lety zemřelo 15 horníků

  13:04
Hrdost na své předky i smutek z někdejší tragédie. Takové pocity se v neděli mísily v kostele sv. Petra z Alkantary, známém jako šikmý kostel, a na blízkém hřbitově v Karviné-Dolech, kde si lidé připomněli tragédii na Dole Gabriela v roce 1924, tedy před sto lety.

Všichni byli v osudnou sobotu 12. dubna 1924 přesvědčení, že jakékoliv nebezpečí je už zažehnáno. Po vypuknutí požáru o den dříve se nově vystavěné hráze měly postarat o to, aby se plameny bez přístupu kyslíku samy uhasily.

Horníci už jen hráze utěsňovali a zpevňovali. Jenže najednou se chvíli před polednem stalo něco strašného. Nečekaná obrovská exploze a následná tlaková vlna rozmetaly vše stovky metrů daleko. Také hráze, kde zůstali lidé. Prostory dolu rychle zaplnily jedovaté plyny a uhelný prach, což násobilo hrozbu dalšího výbuchu.

V podzemí bylo zrovna přes pět stovek horníků. Ti se rychle evakuovali. Narychlo se podařilo vynést na povrch i tři těla, další zůstala v závalu. Šest havířů bylo zraněno.

Následky série výbuchů v Dole Gabriela v dubnu 1924, tedy před sto lety. (14. dubna 2024)

Den poté se dolem prohnal další výbuch metanu, svou intenzitou ještě silnější. V dole sice nikdo nebyl, takže počet obětí se už nezvýšil, ale exploze se dostala až na povrch, kde poničila jednu z těžních věží a rozmetala další stavby. Letící trosky přitom zranily osm lidí.

Důl byl zcela uzavřen, k utěsnění všech jam bylo poprvé v ostravsko-karvinském revíru využito velkých utěsněných poklopů. K dalším tělům se záchranáři dostali až v červenci, navíc dva z nich při velmi náročných pracích utrpěli smrtelné úrazy. Těžba byla v Dole Gabriela obnovena třináct měsíců po tragédii a na úroveň z dubna 1924 se dostala až o tři roky později.

„Na statečnost a těžkou práci našich předků nesmíme zapomenout. Na jejich potu a také krvi je postavena naše současnost. Určitě si je budeme dále připomínat,“ konstatoval karvinský historik Radim Kravčík. Pietní akt uspořádaly hornické spolky Kroužek krojovaných horníků a Olza Pro.

Bývalá šachta u šikmého kostela se promění v hornický park za půl miliardy

U památníku na hřbitově v Karviné – Dolech přítomní položili smuteční věnce a následovala bohoslužba v kostele sv. Petra z Alkantary.

Dojetí se neubránila Danuše Gwózdzova z Havířova. Před památníkem totiž spočinul i její dědeček Josef Piprek. „Tehdy měl 32 let, maminka jen dva roky,. Pro babičku to muselo být strašné, nikdy o tom moc nemluvila, nerada na tu dobu vzpomínala,“ líčila vnučka jedné z obětí. „S maminkou jsme tady často chodívaly. Jsem ráda, že se na naše předky nezapomíná,“ podotkla.

Důl Gabriela byl založen v roce 1854 a pojmenován po choti majitele, hraběte ze Žerotína.. Ve své době patřil k největším na Karvinsku. Po 2. světové válce byl přejmenován nejdříve na Důl UNRRA, poté Mír a nakonec 1. máj – závod 3. Uzavřen byl v roce 2004.

Tehdejší Karviná zmizela, zůstal jen šikmý kostel jako symbol ztraceného města. „Památka toho, co dalo zdejšímu regionu základy, však přetrvává,“ připomněl přítomný hejtman Josef Bělica.

Autor: