V kamenné prodejně kromě knih nabízejí manželé také výtvarné umění, plastiky, grafiky a další zajímavosti.
Pořádají i komorní kulturní pořady, koncerty, výstavy a přednášky.
„Kdo překročí práh našeho antikvariátu, náhle se ocitne v prostoru, kde jej obklopí knihy, obrazy, sochy a starožitný nábytek. Nejsme pouze antikvariát, ale také galerie,“ říká Surý.
Co všechno nabízí Knihárium?
Prostor našeho antikvariátu je komorní galerií zaměřenou na kvalitní výtvarná, grafická a sochařská díla s důrazem na to, abychom měli v zastoupení světoznámé umělce s přihlédnutím také k těm regionálním. Máme e-shop, kde nabízíme celou řadu žánrů. Ale to, čemu se věnujeme nejvíce, a jeden z hlavních důvodů, proč jsme otevřeli i kamennou prodejnu, je umění obecně. Jsou to zejména bibliofilie, grafické listy, obrazy a sochy.
Jak se zrodil váš záměr věnovat se právě knihám a umění?
Lásku ke knihám a umění ve mně podnítila má žena (historička umění, čtenářka a aktivní výtvarnice), která svého času provozovala antikvariát ve Frýdku-Místku. Ze začátku jsem její činnost sledoval jen zpovzdálí, ale postupně jsem tomu začal doslova propadat a věnovat se čím dál intenzivněji. Hodně jsem četl, studoval umění a umělce, setkával se se sběrateli a začal objevovat úplně nový svět sběratelství. Nakonec to vygradovalo otevřením antikvariátu a galerie v Ostravě.
Byla nějaká první kniha, která vaši zálibu podnítila?
První kniha? To vím přesně. Jako by to bylo včera. Byla to Písmo a fotografie v reklamě v typografické úpravě od ostravského rodáka Zdeňka Rossmanna.
Jaký je současný svět antikvářů či sběratelů?
Je to stejné jako ve všech ostatních oborech. Vždy je to v určitých vlnách. Je doba, kdy chtějí všichni nakupovat, a pak přijde období, kdy nastane naprostý útlum. Všechno se to také odvíjí podle toho, co se aktuálně děje u nás i ve světě, politika, ekonomika a obecný zájem o kulturu stran veřejnosti. Místy to nebývá jednoduché, ale na druhou stranu je velmi důležité věřit, že se všechno zase uklidní a po špatném období nastanou lepší časy.
Kniha je jeden z nejstarších důkazů lidské činnosti a potřeby uchovat napsané pro další generace. A stále má své místo i v dnešní době.
Jaroslav Surý,
antikvariát Libri Knihárium
Jaký je rozdíl mezi internetem a kamennou prodejnou?
To je obtížné srovnávat. Každý způsob prodeje knih má své výhody. Jednoduše, kamenná prodejna je skvělá v tom, že se setkáváte s novými lidmi, v našem případě převážně sběrateli, a každé osobní setkání vás obrovsky obohatí. A tím nemám na mysli finančně, ale především duševně. Například když vidíte člověka, který si u vás koupí vzácnou knihu, kterou dlouho shání, je úžasné vidět jeho radost a jak mu svítí oči. Krásné je, že každý z nás má různé zkušenosti a zná příběhy, které si můžeme předávat, a tím se vzájemně obohacujeme.
Může být sebemizernější den, kdy máte vrásky z toho, že se vám nic neprodalo. Ale stačí jeden člověk, který přijde. Dáte se s ním do řeči a nakonec zjistíte, že čtenáři a uměnímilovní lidé nevymřeli, jen jsou v dnešní bouřlivé době tak nějak skrytí.
Přeje dnešní doba podobným prodejnám jako je ta vaše? Antikvariáty více zanikají než vznikají, ale Knihárium vypadá jako světlá výjimka.
S faktem, že antikvariáty spíše zanikají, naprosto souhlasím. Mají patinu určité nostalgie a vzpomínek na staré časy před internetem. Dnešní doba je velmi těžká v každém odvětví, ale v obchodu je to nejtěžší. Zejména prodáváte-li zbytné zboží, jako jsou knihy a umění. Pokud nemá společnost na chleba, těžko si koupí knihu anebo pořídí nějaké kvalitní umělecké dílo. Tuto nevyzpytatelnost si uvědomujeme, ale i přesto se „nevzdáváme“ a snažíme se i v ekonomicky nelehkých dobách nabízet kvalitní, výběrové věci a nezahlcovat se margináliemi.
Na druhou stranu nejsme jen tak normální antikvariát, který si lidé vybaví pod tímto pojmem. Dbáme na určitý systém členění prostoru, přehlednost v knižních žánrech a především důstojnou prezentaci uměleckých děl. Takže u nás v antikvariátu nebudete o knihy zakopávat a obávat se, že se na vás každou chvílí zřítí police s knihami.
Jaký je váš vztah ke knihám? Co je na nich zvláštního?
Kniha je jeden z nejstarších důkazů lidské činnosti a potřeby uchovat napsané pro další generace. A stále má své místo i v dnešní době. Co je psáno, to je dáno, praví se. Knihy byly velmi cenným majetkem a byly také v minulosti pronásledovány, ničeny, zapírány pro svůj obsah, ale i stránku výtvarnou. To, co bylo zničeno, je již navždy ztraceno, proto jsem přesvědčený, že to „málo“, co nám z knih do dnešní doby zbylo, musíme pečlivě střežit pro sebe i pro další generace. Ať už prostřednictvím sběratelství, anebo záchrany knih před lidmi, kteří by je zlikvidovali. I přesto, že je stále nadprodukce knih, je třeba je selektovat a vybírat ty, které mají přidanou hodnotu a jsou něčím přínosné a zajímavé. Ať už intelektuálně, nebo výtvarně.
Kulturní potenciál města roste
Které knihy a kteří autoři patří k těm nejzajímavějším, s nimiž jste se ve svém oboru setkal?
Za dobu, co sbírám knihy a umění, mi rukama prošlo skutečně mnoho zajímavých věcí. Mohu zdůraznit především bibliofilie, které ručně kolorovali ti nejvýznamnější, například Jindřich Štyrský, Toyen, František Muzika, Josef Šíma nebo Otakar Mrkvička. Dále bibliofilské tisky s grafikami Františka Kupky, Emila Filly, Josefa Čapka nebo Alfonse Muchy či velmi vzácné první vydání Čapkovy knihy R.U.R. Cením si také korespondence a avantgardních obálek od Karla Teigeho, tisků Josefa Váchala anebo Františka Muziky, ale zajímavých titulů je samozřejmě daleko víc. Tím, že umění nejen prodávám, ale také sbírám, mám množství knižních děl ve své sbírce. Dokonce jsem měl i knihu Regiment zdraví z roku 1587, kde byla vlastnoruční dedikace Daniela Adama z Veleslavína.
Jaký je současný trh s uměním a jaká jsou jeho specifika v našem kraji?
Jsou jména umělců, o která je neustálý zájem a úměrně tomu rostou ceny jejich děl. Faktem je, že se proměňují generace a každá má odlišné preference a možnosti. I když se zdá, že dnešní technická doba tomu moc nenahrává, není to tak úplně pravda. Když se rozhlédneme okolo, velká většina lidí sleduje telefon, volá nebo neustále někam pospíchá. Jsem vždy mile překvapený, když vidím lidi s knihou, ať už v parku, v kavárně, nebo ve vlaku. A ještě víc mě potěší, když si knihy přijdou koupit k nám.
Ostrava se neuvěřitelně proměnila, i když poměrně často se setkávám s názory lidí, většinou ze vzdálených měst, kteří si myslí, že je to pořád jen ta „černá“ Ostrava – země uhlí a železa, kde není co dělat nebo kam si zajít za kulturou. To už dávno neplatí. Kulturní růst města udělal za poslední léta velký posun vpřed, ale stále je teprve na počátku. Vidím obrovský potenciál, a ten je potřeba neustále rozvíjet.
Čeho si na antikvárním řemesle nejvíce ceníte?
Mnoha věcí, ale nejvíce asi příběhů. Když máte v ruce knihu, prolistujete si ji a seznámíte se s ní, najednou pocítíte zvláštní emoci vzrušení a zvědavosti. Současně s těmito pocity mi na mysl vytanou otázky: Odkud kniha pochází? Kdo ji držel v rukou? Jaký měla osud? Knihy jsou nositeli příběhů, a nejen těch, co jsou skryté uvnitř každé stránky, ale i lidí, kteří je vlastnili. Když se pak setkávám s lidmi, snažím se je tak trochu zpovídat: jak ke knize přišli, co je oslovilo, jak dlouho ji měli. Takže s knihou získávám i její historii a to na své práci miluji.
Mnohdy jsou to neuvěřitelné příběhy. Není to jen o tom, že vykoupím a prodám, ale je to něco mnohem víc. To samé prožívám při nakupování uměleckých děl. U nich jsou osudy neméně zajímavé. Někdy bych si přál, aby obrazy mohly vyprávět svůj příběh. Zajímalo by mě, co všechno viděly, čeho byly součástí, kdo je vlastnil a co zažily.
Kam dále bude Knihárium expandovat?
Máme spousty plánů a nápadů, všechno bude záležet na tom, jaký bude zájem stran veřejnosti. Začínáme chystat i nějaké pořady a komorní koncerty. V říjnu budeme mít klavírní koncert Patrika Kača (rozhovor byl pořízen v říjnu před touto akcí, pozn. red.). Od listopadu pak chystáme výstavu bibliofilií Františka Kupky, přičemž jeden večer k tomu chystáme literární pořad nazvaný Chrám tvorby Františka Kupky doplněný promítáním krátkého filmu a dramatickou scénkou, který se svými kolegy připraví básnířka Olga Szymanská. Na příští rok chystáme kulturní pořady na téma Bohumil Hrabal, Václav Hrabě či Jacques Prévert, ale i jiné. Z výstav pak Bohuslav Reynek, Alfons Mucha nebo Karel Teige.