Kůň někdy dokáže zázraky, říká chovatelka. Její poník těší pacienty nemocnic

  7:20
Jako osmnáctiletá si pořídila prvního jezdeckého koně a postupně k nim přibývali další včetně shetlandského poníka. Jednou ji napadlo vzít ho s sebou do práce, do domova seniorů v Třinci. Reakce klientů ji nadchla natolik, že hipoterapii, kontaktní léčbě s koněm, Zuzana Gazdová zcela propadla.

Zuzana Gazdová, která se věnuje hipoterapii, vodí koně do sociálních ústavů i za pacienty do nemocnic. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

„Jako by na ně přeskočila jiskra. Ani se to nedá popsat,“ líčí chování seniorů při návštěvě poníka v třineckém domově sedmadvacetiletá Zuzana Gazdová z vesnice Košařiska v Těšínských Beskydech.

Coby takzvaná aktivizační pracovnice tam začala pracovat hned po střední sociální škole. A řekla si, že koník by mohl skleslé a nemocné důchodce povzbudit. Vedení domova jí vyšlo vstříc a dívku reakce klientů nadchly.

O kontaktní terapii s koněm tenkrát nevěděla skoro nic. „Až později jsem se o to začala více zajímat a zjistila jsem, že v některých amerických státech je to rozšířená věc. U nás se s koni teprve začínalo. Systém to nijak nepodporoval. Až poslední dva roky se to pomalu stává trendem,“ vysvětluje dívka.

Těžce nemocné přišel k lůžku potěšit poník, v nemocnici se svezl výtahem

Její poník Sofie mezitím získal certifikát České hiporehabilitační společnosti, která posuzuje způsobilost koňů pro hipoterapii a propaguje ji jako léčebnou metodu.

Zuzana Gazdová se tomu věnuje ve volném čase. Druhým rokem pracuje v Denním stacionáři Radost v Třinci, kde pečuje o mentálně postižené dospělé. „Když mě se Sofií pozvou z jiného zařízení, musím si na to vzít dovolenou,“ říká.

Koupila koně, založila stáj. Teď má koní osm

Zuzana Gazdová se narodila pod horou Ostrý, kde hospodařili už její předkové a i rodiče vždy chovali zvířata. „Doma bývaly krávy, ovce, prasata, drůbež, králíci. Už jako dítě jsem se však zamilovala do koňů, které jsme nikdy neměli,“ vypráví.

Ve stájích v okolí se naučila jezdit. Nedlouho poté, co si koupila prvního koně, založila vlastní stáj. „Jeden kůň být nemůže, tak jsem mu pořídila parťáka, a tak to pokračovalo,“ vzpomíná. Dnes má osm koňů, z toho dva malé, a k tomu chová ještě alpaky.

31. října 2024

S provozem jí pomáhá malý tým spolupracovnic. Ve Stáji nad Kopytnou nabízejí kurzy jízdy na koni a vyjížďky po horách. Pořádají závody Hubertova jízda i koňský příměstský tábor pro školáky. S poníky i alpakami dívky objíždějí jarmarky a výstavy.

„S péčí o zvířata mi hodně pomáhají také rodiče, kteří bydlí hned vedle,“ doplňuje Zuzana Gazdová.

I tak jí koně zabírají skoro všechen volný čas, zvláště v zimě, když je nemůže vypustit na pastvu. „Když jdu do práce na šest, vstávám o půl páté, abych stihla obstarat koně. To znamená vykydat hnůj, poklidit, nakrmit. A odpoledne znova.“

Zuzana Gazdová, která se věnuje hipoterapii, vodí koně do sociálních ústavů i za pacienty do nemocnic.

Fyzicky namáhavou práci bere také jako relaxaci, protože péče o mentálně postižené je psychicky náročná. V třineckém stacionáři se stará o to, aby tamní klienti prožili pěkný den. Poník, kterého občas naloží do vozíku a přiveze s sebou, jí v tom pomáhá.

„U těchto klientů bývá velký potenciál koně využitý ještě více než u seniorů. Mnozí jsou aktivní a hraví. Vodí si ho po zahradě. A je vidět, jakou radost z toho mají.“

Za sedm let byla s koněm u pacientů stokrát

To, že se začala věnovat kontaktní terapii s koněm, vyplynulo z náhodného výběru vhodného zvířete. „Sofie byla moje výhra. Od začátku nic neřešila, ničeho se nebála. Nemá problém chodit po schodech ani vlézt do výtahu. Je vyrovnaná a klidná. Toho druhého poníka bych do nemocnice nebo na pokoj v domově vzít nemohla,“ míní.

Odhaduje, že za sedm let se počet jejích příležitostných návštěv sociálních zařízení a nově i nemocnic v regionu blíží ke stovce.

„Vždycky bylo mým snem propojit moje zaměstnání se zvířaty, která mám jako koníček. V kontaktní terapii se to naplňuje a je to radost, když vidím, jak to lidem pomáhá,“ dodává Gazdová.

Kočka, co připomíná plyšáka. Pacientům nemocnice pomáhá zvířecí terapie

Zatímco se psy či kočkami se většina klientů domovů seniorů setkávala běžně, kontakt s koněm, byť s jeho nejmenší verzí, je něco mimořádného.

„Přináší to hluboký zážitek, který je vytrhne z jednotvárného života mezi čtyřmi stěnami a dokáže i oživit vzpomínky,“ říká chovatelka.

Fenka Bella opět těší pacienty ve Valašském Meziříčí, čekala 400 dní

Vzpomíná na muže, který se poté, co se dostal do domova seniorů, zatvrdil, odmítal s kýmkoliv mluvit a nikdo z personálu ho prý neviděl se usmát. „Se Sofií úplně ožil. Začal se usmívat i mluvit. Někdy to působí až zázračně,“ těší Zuzanu Gazdovou.