Císařská policie pak zaplatila pomník na slezskoostravském hřbitově sochu zemřelého strážníka ve stejnokroji v životní velikosti.
„Je to překrásná práce z tyrolského mramoru,“ psal tehdy Opavský týdeník.
„Jde o dílo velkolepé a dosud nevídané,“ pěl chválu novinář z Ostravského kraje, když popisoval odhalení pomníku.
Vražda sedmatřicetiletého četníka a postřelení jeho kolegy, který málem zemřel také, vzbudila velké emoce. Dobový tisk psal, že Ostrava je semeništěm zločinu, a že úřady tomu nevěnují dostatečnou pozornost, jak dokládá slabá objasněnost případů.
„Když zločinná individua vidí, že jejich předchůdci zůstali bez trestu, podněcuje je to k podnikání ještě odvážnějších kousků,“ tvrdil tisk.
Poté, co se ukázalo, že vrahem strážce zákona a živitele tří dětí je lupič, a k tomu anarchista původem z Haliče, vyvolalo to další kritiku bezpečnostní situace.
Lepší život
Historické území Haliče ležící v dnešním Polsku a na Ukrajině patřilo k nejzaostalejším částem rakouské monarchie a lidé odtamtud proudili už od konce 19. století do Ostravy za lepším životem.
Podíl přistěhovalců na vysoké kriminalitě řešily noviny neustále. František Schenk zahynul během noční služby, kterou měl s kolegou Františkem Lubovským v tehdejší Polské Ostravě, do roku 1919 městyse, nyní ostravského obvodu Slezská Ostrava.
Během obchůzky z Hladnova směrem na Zámostí narazili v průjezdu obchodníka Juchelky na podezřelého muže, kterého se ptali, co tam pohledává. Vymluvil se, že byl v domě navštívit děvče, ale četníci mu nevěřili.
Kníratý fešák sváděl vdavekchtivé dívky s úsporami, vlákal je do vražedné pasti![]() |
Když se na chvíli rozdělili, protože Schenk šel ověřit tvrzení podezřelého, muž se dal na útěk. Lubovský ho začal stíhat a Schenk se k němu vzápětí připojil.
Jakmile se k útočníkovi přiblížil, ten vytáhl revolver Browning a vypálil na něj dvě rány. Strážník, kterého zasáhl do hrudníku, klesl mrtvý na zem.
Lubovský se na vraha vrhl, ale ten začal střílet i na něj. Vypálil tři rány, které četníka zasáhly do prsou a do ruky.
„Než zlosyn utekl, těžce raněný strážník z něj strhl havelok,“ popisoval novinář Opavského týdeníku. V nemocnici Lubovský stihl popsat, co se stalo a pak upadl do bezvědomí.
Papuče v brašně
Na místě tragédie se našla kromě kabátu, který prý pomohl při ztotožnění vraha, jeho taška. „Bylo tam šest svazků různých klíčů a také papuče, v nichž asi chtěl jejich majitel v noci potichu loupežně pracovat,“ dedukoval autor článku.
Dobový tisk sledoval pátrání po zločinci, které vedlo k závěru, že vrahem je záhadný cizinec potulující se po Ostravsku jménem Michal Dzembinski. Nikde prý nebyl hlášený, přespával v přírodě a žil z toho, co ukradl, jak psaly Národní listy v září roku 1912, když se podezřelý objevil v Itálii.
U vzniku velkého požáru Ostravy v roce 1556 byl soukeník Hunka. Hrozil mu lynč![]() |
Na italských hranicích v Pontebě Dzembinského zadržel policejní agent, kterému opět utekl. Při útěku však přišel o vak, ve kterém byly mimo jiné výstřižky politických článků z ostravských novin.
Proto italská policie informovala komisařství v Moravské Ostravě, které požádalo o zaslání jeho věcí.
„Bylo zjištěno zcela jistě, že Dzembinski je pachatelem polskoostravské vraždy. Zejména byly nalezeny patrony onoho kalibru zbraně, jaké byly v těle zastřeleného,“ psaly Národní listy.
Utekl do Ameriky?
Z věcí zločince i dalších indicií dospěli policisté v Ostravě k přesvědčení, že jde navíc o nebezpečného anarchistu. Podle svědků se prý radoval z atentátu na ruského premiéra Pjotra Stolypina v září 1911.
Při čtení článku o události prý zvolal: „To mu dávno patřilo! “ Našel se u něj také lístek s nápisem „Ať žije Bonnot! “ Byl to francouzský anarchista, který se svou tlupou páchal například bankovní loupeže.
Dzembinski dál úspěšně utíkal a vražda strážníka zůstala nepotrestána. Podle některých zpráv zločinec zamířil do Ameriky.







