Tragédie před šedesáti lety. V ostravském dole se udusilo 54 horníků

  18:56
Přesně před šedesáti lety, 22. května 1960, tehdy to byla neděle, zahynulo v podzemí ostravského Dolu Hlubina čtyřiapadesát horníků. Další tři byli zraněni, z postižené oblasti vyfáralo jen devatenáct lidí.

Pohled na Důl Hlubina v 70. letech minulého století. Areál leží nedaleko centra Ostravy. | foto: Ostravské muzeum

Elektrikář opravoval nefunkční svítilnu. Nechal ji pod proudem a ani nezměřil obsah metanu v důlní chodbě. Pak už stačila jen malá jiskra a jedna z největších katastrof v dějinách dobývání uhlí na Ostravsku a Karvinsku byla neodvratná. 

Výbuch metanu na rozdíl od podobných mimořádných událostí příliš materiálních škod nenadělal. „Mechanický účinek tlakové vlny byl poměrně malý. Výbuch se nerozšířil i díky účinnému zneškodňování uhelného prachu a funkci protivýbuchových uzávěr,“ popsal Radovan Kukutsch, zakladatel specializovaných hornických webových stránek zdarbuh. cz.

Jenže exploze současně spotřebovala v důlních chodbách kyslík a se současným vznikem vysokých koncentrací oxidu uhelnatého to znamenalo, že se 54 horníků udusilo.

„U všech postižených byl zjištěn vysoký obsah karboxyhemoglobinu v krvi (vzniká vazbou oxidu uhelnatého na hemoglobin v červených krvinkách – pozn. red.), někteří měli horní cesty dýchací zanesené prachem i jemnou drtí,“ přiblížil Kukutsch. 

Do záchranné akce se postupně zapojilo 260 báňských záchranářů, přičemž jejich pohyb v podzemí byl vinou nízkého porubu velmi náročný. „Vyproštění obětí bylo ukončeno sedmnáct hodin od výbuchu,“ poznamenal historik.

Vyšetřování příčin následně prokázalo, že viníkem byl právě elektrikář. „Oprava svítilny byla už nejspíše rutinou a na osudovou chybu pak bohužel stačí málo,“ zmínil hornický historik s tím, že navíc vládly nepříznivé podmínky, když den před nehodou výrazně poklesl barometrický tlak. „Závislost poklesu barometrického tlaku s vyšším výskytem metanu v dole je známá a vždy znamená výstrahu.“

Hodně lidí v podzemí a tlak na zvyšování těžby

Tak velká katastrofa se nedala před veřejností utajit, neštěstí se dokonce dostalo na titulní stranu tehdy hlavních komunistických novin Rudé právo.

„Do radostných dnů oslav 15. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou vrhla velký stín tragická zpráva. Pracovní úsilí ostravských horníků o šťastný život pracujících a za dovršení socialismu si vyžádalo nenahraditelnou ztrátu na lidských životech,“ začínal nedlouhý článek.

Kukutsch upozornil, že na přelomu 50. a 60. let se stalo několik závažných důlních havárií, což vysvětluje souběhem výrazného tlaku na splnění a pokud možno i překročení těžebního plánu s velkým počtem lidí v podzemí v době, kdy se ve velké míře zaváděla důlní mechanizace. Při zmínce o tom, že se bezpečnostní pravidla upravovala a ještě více zpřísňovala, až když se něco vážného stalo, Kukutsch poznamenal, že v tom je hornictví podobné letectví.

Rudé právo: Smutek zocelí vůli pracovních kolektivů

„I tam se teprve po zjištění příčin pádu letadla napravují chyby a vylepšují bezpečnostní opatření. Navíc to není a nebylo jen tuzemskou praxí, to se dělo všude na světě. Přitom v našich dolech byly bezpečnostní podmínky ještě na poměrně vysoké úrovni,“ vysvětlil.

Dobová zpráva z Rudého práva o velké katastrofě z roku 1960 končila tradiční bezbřehou vírou v lepší zítřky: „Statisíce a miliony dělnických rukou ještě pevněji podepřou naše společné dílo. Miliony srdcí se s ještě větším zápalem rozhoří. Smutek nad odchodem druhů zocelí vůli všech pracovních kolektivů a celé dělnické třídy v boji za dovršení výstavby socialismu, za dosažení trvalého míru ve světě. Ostravsko-karvinští horníci při památce padlých soudruhů dovedou rozmachem svých tvůrčích sil věc socialismu k dalším vítězstvím.“

Skutečnost však byla mnohem smutnější. Už za rok při požáru v havířovském Dolu Dukla zahynulo dokonce 108 havířů. Opět vinou nedodržení bezpečnostních pravidel a tlaku na co nejvyšší výkony.

Důl Hlubina stojí na pomezí Moravské Ostravy a Vítkovic.

Důl Hlubina stojí na pomezí Moravské Ostravy a Vítkovic.

Autor: