Můj starší syn Nazar stál poprvé v životě na lyžích. Byla to událost. Manželovi jsem to natáčela na video, protože u toho kvůli válce nemohl být. Nazar poprvé lyžoval... Škoda, že jsme u toho nebyli spolu...
Víte, nikdo z nás ještě nelyžoval, vlastně jsme ani nebyli na horách, já ani kluci prostě lyžovat neumíme. Tento týden jsem však s dětmi jela na ozdravný pobyt do Beskyd. A tak máme i první dětskou lyžařskou vzpomínku.
Pobyt pořádal městský obvod Mariánské Hory a Hulváky pro děti z mateřských škol. Na Ukrajině takové věci jako ozdravné pobyty nemáme. Nebo jsem o nich aspoň neslyšela. Nabídka úřadu byla jet autobusem na týden do Bílé, kde jsme mohli kromě pobytu na čerstvém vzduchu využít také služeb lyžařského instruktora, navštívit bazén a saunu...
Když jsem ten inzerát viděla ve školce, myslela jsem si, že je jen pro Čechy. Nebyla jsem si jistá, jestli se mohou přihlásit i Ukrajinci. Cena nebyla vysoká, takže jsem se rozhodla přihlásit. Za pár dní mi přišlo potvrzení, že můžeme jet! Jsem ráda, že jsem tuto příležitost nepropásla, protože moje děti jsou často nemocné. Takže doufám, že jim pobyt na horách celkově prospěje.
Měli jsme příjemné ubytování, děti dostávaly pětkrát denně jídlo a měly spoustu aktivit. Přes den si je vyzvedávala paní učitelka ze školky a společně trávili čas na čerstvém vzduchu.
Nazar a Miron se vraceli domů vždy spokojení, navzájem se přerušovali, když mi vyprávěli, kde byli a co všechno dělali. Vyrobili sněhuláka, házeli sněhové koule, šli do lesa a viděli zvířata. Navečer měly děti další program, na velké obrazovce se jim promítaly pohádky, měly karneval, hrály hry.
Nazar si také moc chtěl vyzkoušet lyžování, protože přímo u našeho hotelu byla sjezdovka a on viděl spoustu lidí, kteří s lehkostí sjížděli kopec. A tak měl lekce s instruktorem. Na první byl nervózní, ale chtěl to zkusit. A také zjistil, že to vůbec není jednoduchá záležitost.
Točila jsem video manželovi. Napadlo mne, že minulý život, život před válkou, jsme nežili naplno, nenavštívili jsme mnoho míst, nejezdili jsme s dětmi do zahraničí a nebyli jsme na horách. Ale věřím, že po vítězství Ukrajiny se nám podaří vše napravit.
Podvědomě srovnávám vše, co se děje nyní, s tím, co bylo. Když nebyla válka, byli jsme spolu, radovali jsme se, trávili jsme spolu čas. Uvědomuji si, že když člověk všechno má, neváží si toho, nechává si čas protéct mezi prsty. Čas, věci, lidé – toho si možná skutečně vážíte, až když o to přijdete.
Věřím, že to všechno můžeme napravit a naučit se užívat si života. Samozřejmě nikdo z nás nebude stejný jako před válkou, ale máme šanci na lepší život.
Válka nemůže trvat věčně a každý, kdo ji přežije, bude mít před sebou velkou výzvu – stát se jiným a zajistit, aby se tato hrůza už nikdy neopakovala.
V každém případě zvítězíme a vzdáme se všeho špatného, co se v našem životě stalo. Jinak to ani být nemůže.