Tak jsem byla v Česku na své první rodičovské schůzce. Respektive na dvou. Mám dva syny… Abych byla upřímná, měla jsem obavy, zda budu schopna ve školce všemu porozumět, tlumočník tam nebyl.
Samozřejmě jsem mohla požádat české přátele, aby šli se mnou a pomohli mi, ale rozhodla jsem se, že se to pokusím zvládnout sama. Přece se učím česky… Naštěstí jsem ale rozuměla všemu. No, téměř všemu... Význam vět, kde mi nějaký výraz nebyl jasný, jsem si domyslela podle slov, kterým jsem rozuměla.
Víkend byl nabitý a velmi zajímavý. Sobota začala společným děláním palačinek. Potom jsme s dětmi uklízeli byt. Doma na Ukrajině jsme si domácí práce dělili s manželem napůl, společně jsme i uklízeli. Když jsem řekla teď v Ostravě, že je třeba uklidit, nabídli se mí kluci, že pomůžou. Měla jsem tedy dva skvělé pomocníky!
Po úklidu jsme šli navštívit moji kamarádku Lenu. Poté, co se přestěhovala, bydlíme blízko sebe a vídáme se velmi často, což je dobrá zpráva. Zatím nemá v bytě dostatek nábytku, spí na matracích, přesto bych chtěla poděkovat naší paní učitelce Janě, že se s Lenou podělila o své věci a pomohla udělat nový byt trochu pohodlnější.
Děti si hrály a my si povídaly. Bohužel tento nádherný den večer zkazily zprávy, že v mém Dnipru zasáhly rakety centrum města. O víkendu slavilo Dnipro své výročí, je mu 246 let. Samozřejmě se tam nekonaly žádné slavnosti, svátek se omezil na oficiální zdravici starosty města, nicméně ruští „osvoboditelé“ se rozhodli Dnipru tímto způsobem poblahopřát.
Ukrajince nelze zlomit
Raketa zasáhla naprosto klidné budovy městské tržnice. Po této zprávě jsem dlouho nemohla usnout a dopisovala si do noci s manželem. S Lenou jsme se dohodly, že v neděli vezmeme děti na zámek Raduň na Opavsku. Moc se nám tam líbilo.
Anna RybakNarodila jsem se ve městě Záporoží, kde ještě nyní žijí moji rodiče a babička. Před válkou jsme s mou rodinou bydleli v městě Dnipro, kde nyní zůstal můj manžel Danil a mnoho mých přátel. Mám dva milované syny, čtyřletého Nazara a tříletého Mirona. Vystudovala jsem marketing na Berdyansk University of Management and Business. Před válkou jsem pracovala pro Vodafone Ukrajina. |
Procházeli jsme se s dětmi v parku, je tam krásná příroda. Bohužel nám výlet trochu zkazilo počasí. Začalo pršet a zmokli jsme… Ale určitě tam pojedeme znovu, anebo na jiný zámek.
Na Ukrajině mezitím pokračuje válka. Tento týden byl však ve znamení spíše dobrých zpráv. Už když jsem opouštěla Lvov, kam jsem na konci srpna jela pro doklady, objevily se první zprávy o ukrajinské protiofenzivě na jihu země. Celý minulý týden ukrajinští obránci vyháněli útočníky z Charkovské oblasti.
Za pouhý týden naši vojáci, skuteční osvoboditelé, zatlačili ruská vojska k hranicím regionu a na některých místech i k hranicím země. Modlím se, aby to byl opravdový zlom v této hrozné válce a aby Ukrajina byla konečně svobodná. Zvítězíme. Je to jen otázka času.
Ruští okupanti porážku na frontě nevydrželi a odpověděli svým obvyklým způsobem – zničením elektrárny raketovým úderem, který odpojil od elektřiny tři regiony: Charkov, Dněpropetrovsk a Černihiv. Opravdu ještě není někomu jasné, že tento stát je teroristický?
Až nyní, po více než šesti měsících války, všichni zřejmě pochopili, že Ukrajince nelze zlomit. Většina obyvatel země bojuje o vítězství, jak nejlépe umí. Můj manžel Danil je dobrovolníkem od prvních dnů, už se mu s kamarády podařilo koupit několik aut na frontu a teď shánějí teplé oblečení a léky pro vojáky a pomáhají i chlapům, kteří se vrátili zepředu, s rehabilitací.
Nyní plánují vytvořit charitativní organizaci, aby jejich pomoc byla ještě větší. A já upřímně dál věřím, že naše vítězství se určitě stane. Ano, bude prolito krví a potem mnoha Ukrajinců, jedno je ale jasné: konečné vítězství přijde, je to jen otázka času.