Největší důlní neštěstí po revoluci. Před třiceti lety zahynulo třicet havířů

  7:56
Nejtragičtější důlní katastrofa po společenských změnách v roce 1989 se stala právě před třiceti roky. Po výbuchu metanu v Dolu Barbora na Karvinsku 18. října 1990 zahynulo třicet horníků, záchranářům se poslední tělo podařilo najít za více než půl roku od neštěstí.

Dobový snímek Dolu 1. máj, tedy Dolu Barbora v Karviné-Dolech, kde před třiceti roky zahynulo třicet havířů. | foto: Hornický web zdarbuh.cz

Neštěstí vypuklo necelých sedm set metrů pod povrchem ve sloji, tedy uhelném ložisku, která byla zařazena do kategorie s nebezpečím důlních otřesů a náchylností k samovznícení. 

V osudný den na odpolední směně, sedm minut po šestnácté hodině, zaznamenaly seizmické stanice Dolu Barbora, tehdy se ještě jmenoval Důl 1. máj, geomechanický jev, nejspíše otřes, přičemž následoval další blíže neurčený záchvěv.

Už tři minuty poté hlásili směnový technik a pracovník elektroúdržby tlakovou vlnu. Vzápětí čidla zaznamenala náhlé výrazné zvýšení koncentrace oxidu uhelnatého.

To nevěstilo nic dobrého, což se potvrdilo poté, co bylo v 16:23 hodin odvoláno osazenstvo celého dolu. Jenže z 245 pracovníků nevyfáralo na povrch 32 lidí.

Titulní strana zvláštního čísla podnikového týdeníku OKD Horník v říjnu 1990.

Titulní strana zvláštního čísla podnikového týdeníku OKD Horník v říjnu 1990.

„První důlní záchranáři sfárali k zasažené oblasti už v 16:38 hodin. Brzy byli nalezeni a vyproštěni tři zranění pracovníci, z nichž jeden později zemřel v nemocnici. Současně bylo nalezeno dvacet smrtelně zraněných pracovníků,“ přiblížil Radovan Kukutsch, zakladatel specializovaných hornických webových stránek zdarbuh. cz . 

Rychlou kontrolou bylo zjištěno, že zůstává pohřešováno devět lidí: pět horníků z takzvaného přípravného předku, tři pracovníci dopravní čety a jeden zámečník.

Záchranářům se podařilo najít všechna těla

„První průzkumy v dole potvrdily následky vzdušné rázové vlny. Při zásazích bylo nasazeno až dvacet pět pětičlenných čet denně,“ vzpomínal někdejší záchranář Jaroslav Šebesta v časopisu Záchranář.

Záchranáři nasazovali své životy ve snaze najít v takřka zcela zničených chodbách další těla. Jenže záchranné čety už nemohly postupovat dále, důlní chodby blokovaly neprůchodné závaly.

Proto bylo rozhodnuto o vyražení nové chodby, takzvaného obtínku. Nejprve razicím kombajnem, poslední metry pak ručně v dýchacích přístrojích. Záchranáři se tak dostali do prostor, kde leželo dalších osm mrtvých horníků. V dubnu 1991 pak bylo konečně nalezeno poslední tělo.

Z Barbory má vzniknout průmyslová zóna

„Nedá se vysvětlit pocit zadostiučinění, že se ve zdevastovaném důlním díle povedlo nalézt a na povrch dolu dopravit všechny postižené, aby je mohly jejich rodiny důstojně pohřbít,“ poznamenal záchranář Šebesta.

Vyšetřovací komise pak pátraly po příčině. Experti nakonec došli k závěru, že v dole nejspíše v následku hlubinného otřesu vybuchla uvolněná metanovzdušná směs, přičemž explozi iniciovalo buď ohnisko skrytého záparu nebo mechanická jiskra.

Důl Barbora už není funkční, poslední vozík černého uhlí tam vytěžili 16. prosince 2002 a jámy pak byly zasypány. V lokalitě má vzniknout průmyslová zóna.

Areál bývalého Dolu Barbora leží mezi Karvinou, Havířovem a Orlovou.

Areál bývalého Dolu Barbora leží mezi Karvinou, Havířovem a Orlovou.

Autor: