„Prakticky nepřetržitě jsme řešili akutní případy a často jsme pracovali na hraně kapacit,“ líčí Ivana Hancvenclová, vedoucí Archy, pro níž byl rok 2025 extrémní nejen počtem přijatých zvířat (2068), ale i množstvím zásahů v terénu (574).
Při jednom z nich vyjížděli pracovníci Archy k lišákovi, kterého našel muž při venčení psa v lesíku nad Harcovskou přehradou. „Lišák visel na větvi zachycený zadní nohou v pevně utažené smyčce, pravděpodobně zanechané v tamní skládce. Za pomoci nálezce se nám podařilo zvíře vyprostit a po vyšetření na veterinární klinice jsme ho naštěstí mohli vypustit zpět do volné přírody,“ popisuje Hancvenclová.
Dvakrát pomohla záchranná stanice jestřábům lesním, kteří uvázli v sítích, jimiž lidé chrání domácí drůbež. Zatímco jednoho dravce mohli bez následků okamžitě vypustit, druhý – vážně zraněný – dočasně oslepl.
„Než se mu začal vracet zrak, museli jsme ho nějakou dobu krmit pinzetou přímo do zobáku. O to větší radost jsme měli, když se po několika týdnech mohl zcela zdravý vrátit zpět do přírody,“ říká Hancvenclová.
Osudné střety s vlakem
Ani přes pomoc pracovníků Správy železnic a hasičů se však nepodařilo zachránit orla mořského, který se na Frýdlantsku střetl s vlakem. Šťastnější konec měl příběh poštolky, jež se srazila s vlakem u Žizníkova. Po měsíční léčbě se vrátila do přírody.
„Mladé káně se dokonce svezlo na nárazníku lokomotivy až do Rychnova u Jablonce nad Nisou. I to se po krátké rekonvalescenci vrátilo do volné přírody,“ dodává vedoucí stanice.
Po Česku cestovalo také mládě kuny, které liberecká rodina objevila ukryté v motoru auta po svém návratu ze Zlína. A mladá poštolka, již se zlomeným křídlem nalezli na Sychrově, pocházela podle kroužku až z Topoľčan na Slovensku.
Kuna kňučela v motoru auta stovky kilometrů, před záchrannou stanicí zmlkla![]() |
Nejčastěji přijímanými živočichy byli stejně jako v předchozích letech netopýři. Záchrannou stanicí jich loni prošlo 806. Nejvíce zásahů se uskutečnilo v srpnu při netopýřích invazích do lidských obydlí. Druhým nejpočetnějším druhem byli ježci (233), přičemž přes polovinu z nich tvořila mláďata. Často osiřelá nebo pocházející ze zničených úkrytů. I mezi nimi však figurovala mláďata, která lidé z přírody odebrali zbytečně.
„Každoročně se setkáváme s případy, kdy lidé v dobré víře přinesou ježčata, která pomoc vůbec nepotřebují. Tím, že je vezmou z přírody, je připraví o péči matky a o možnost naučit se přirozenému chování. Taková mláďata pak často hůře prospívají a hůře se adaptují po návratu do volné přírody,“ upozorňuje Hancvenclová, podle níž se tím jejich šance na přežití zbytečně snižují.
Třetím nejčastějším zachraňovaným druhem byli rorýsi, kterých v Arše přijali 111. Jde o zhruba dvojnásobek oproti běžnému počtu. Polovina mláďat vypadla z hnízd, zatímco dospělí pacienti utrpěli zranění či zlomeniny po nárazech do oken.
Pokud si případný nálezce není jistý, zda zvíře jeho pomoc potřebuje, je podle Hancvenclové vždy namístě nejdříve zavolat odborníkům a poradit se s nimi. „Naše práce by nebyla možná bez spolupráce veřejnosti a děkujeme všem, kterým osud volně žijících zvířat v nouzi není lhostejný,“ uzavírá vedoucí Archy.






