Sedm mladých káňat lesních stanice vypustila letos v červenci. Šlo o mláďata, která vypadla z hnízda či přišla o rodiče. Ve stanici je odchovala dospělá zvířata, která už se do přírody nemohla vrátit, například z důvodu amputace křídla.
„Řadu let nám takto pomáhají naše poštolky a káňata. Takový odchov je velmi výhodný, protože při něm nemůže dojít k takzvanému imprintingu, tedy trvalému vtištění nevhodných návyků, které mohou získat při umělém odchovu člověkem. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo,“ vysvětluje vedoucí stanice Ivana Hancvenclová.
Všechna vypuštěná káňata se brzy rozletěla do nových lovišť, ale ne na dlouho. „Jedno z káňátek se asi po měsíci vrátilo a začalo hlasitě žadonit o jídlo. Dokonce se zdálo, že by se úplně nejraději procpalo skrz mříže zpět do voliéry ke svým rodičům,“ přibližuje Hancvenclová.
Káně, které ošetřovatelé pojmenovali Lojza, od té doby bydlí na stromech v okolí Archy.
Mufloního sirotka málem zabil průjem, přežil díky péči záchranné stanice |
„Kdykoliv nás vidí, hlasitě křičí a čeká, až mu na střechu voliéry hodíme nějakou dobrotu. Nenechalo se vyhnat ani hejnem strak, které tu také žijí. Straky už si na něj evidentně zvykly a už ho nepronásledují, protože zjistily, že pro ně není nebezpečné,“ popisuje vedoucí stanice, podle které není úplně jasné, proč se takto Lojza začal chovat.
„Nezdá se, že by měl nějaký zdravotní problém, který by mu znemožňoval lovit. Spíše prostě zjistil, že je mnohem jednodušší si něco vyžebrat,“ je přesvědčená.
