Dvanáct lidských osudů a dvanáct válečných, místy až neuvěřitelných, příběhů na dvanácti velkoformátových ilustracích. Historik Ivan Rous a výtvarnice Toy Box přibližují komiksovou výstavou v Severočeském muzeu v Liberci druhou světovou válku a nacistický režim nevšedním způsobem.
„Představte si, že jste svědomitý úředník na obecním úřadě a zpracujete seznam nějakých osob podle oběžníku ‚shora‘. Pečlivě a dle své nejlepší vůle. O pár let později všichni ze seznamu skončí v plynových komorách koncentračního tábora. Výjimka? Ne. Běžná praxe nacistického režimu. Výstava představuje dvanáct osudů osob, které poznamenal nacistický režim a události spojené s druhou světovou válkou. To vše na pozadí evidence osob vedené za války v Liberci,“ nastiňuje obsah výstavy její autor a kurátor Ivan Rous.
Výstava vychází z jeho stále probíhajícího výzkumu evidence obyvatel města Liberce z let 1938 až 1945, s přesahy až do roku 1952, kdy zde skončil odsun německého obyvatelstva. Dosud se podle Rouse podařilo zpracovat zhruba polovinu všech ohlašovacích karet, celkem jich je kolem 118 tisíc. Zájmové karty jsou rozdělované do 80 různých kategorií, a to podle národnosti, etnicity, náboženství, povolání či záznamů o pohybech osob.
„Díky tomuto výzkumu získáváme nový a detailnější pohled na složení obyvatel Liberce v období války. Pro výstavu jsme vybrali několik osob, jejichž příběhy nás oslovily nějakým výrazným detailem. Neměli jsme žádný předem daný klíč, pouze snahu ukázat co největší pestrost,“ podotýká historik.
„Představujeme zde děti i dospělé, oběti i pachatele. Spojuje je jediné – ve válečných letech se alespoň na chvíli ocitli v Liberci, kde jejich životy poznamenaly hrůzy války. Výstava předkládá otázky, ale hledání odpovědí ponechává na návštěvnících,“ pokračuje Rous.
V orchestru skrýval židovské hudebníky
Mezi 12 příběhy se nachází třeba ten dirigenta Hidemara Konoeho, člena vážené rodiny a bratra pozdějšího premiéra Japonska. On sám svůj život ovšem nezasvětil politice, ale hudbě. V prosinci roku 1942 v Liberci dirigoval koncert pro říšského místodržícího Konráda Henleina. Noviny tehdy psaly o přátelství kultur. Zhruba o rok později ale vyšlo najevo, že Hidemaro ve svém orchestru zaměstnává, respektive skrývá židovské hudebníky, za což ho stihl neznámý trest.
Neméně poutavý je také panel o věhlasné rakouské herečce a zpěvačce Mathildě „Tilly“ Geppertové, která do Liberce utekla před postupujícím nacistickým režimem. Společně s manželem si tu otevřeli restauraci, které se přezdívalo „Dům smíchu“. Umělkyně zde vystupovala dokonce v krátkých divadelních skečích a zábavných představeních. Po manželově smrti se herečka musela ještě několikrát stěhovat, ale nakonec jí síly došly a v roce 1942 byla deportována do vyhlazovacího tábora Osvětim.
Kdo vraždil v Matoušově ulici?
Zajímavý náhled do válečného tématu přináší i příběh policejního prezidenta v Liberci Karla Jägera, evakuovaných dětí, hromadných sebevražd nebo masové vraždy v domě v liberecké Matoušově ulici.
„Dodnes není jasné, kdo vraždil a proč. Vyšetřování bylo prováděno důkladně, ale pachatelé nebyli nalezeni. Vyšetřovatelé došli k závěru, že se jednalo o akci nacistů, … ,“ stojí na panelu, který tragickou událost poutavě popisuje.
Zbraně, smrt a sklady pokladů. Zima 1945 byla v Sudetech tou nejkrutější |
Na výstavě spolupracoval liberecký historik se známou českou streetartovou umělkyní a ilustrátorkou Toy Box. Vybral si ji prý především proto, že vytváří angažované umění a její výtvarný styl blízký komiksové zkratce dokáže dobře vyjádřit myšlenky, které chce návštěvníkům předat.
Její ilustrace vznikaly přímo na základě autentického zážitku při studiu zmíněných evidenčních karet. Sama Toy Box označila výstavu a práci na ní jako jejímu srdci velmi blízkou. Příběhy, které zhmotnila, jí prý otřásly.
Výstava, v podzimních měsících obohacena o doprovodný program, potrvá v Severočeském muzeu v Liberci až do ledna roku 2026.