I když by šikovný včelař podle Eduarda Seiberta z Technické univerzity v Liberci (TUL) nemusel navštěvovat své včely tak často jako on, sám se za nimi do venkovního atria univerzitní budovy G často vydává ze zvědavosti. „Rád si je prohlížím a chodím za nimi, i když to někdy není potřeba,“ přiznává architekt.
Kontroluje, jestli jeho univerzitnímu včelstvu nic nechybí, že matka správně klade, že má dostatek zásob nebo jestli nemá v plánu se vyrojit. Podle potřeby včely dokrmuje. A to i v sezoně – aby jim vykompenzoval zvýšené úsilí, které vynakládají při zmíněných „stavebních pracích“.
„Rozšiřuji, nebo naopak zužuji prostor podle toho, jak včely sílí, nebo jak se mění počasí,“ popisuje včelař.
Také on se činí. Staví a navrhuje apidomky, což jsou malé stavby se včelími úly, v nichž mohou lidé relaxovat a utužovat své zdraví. Využívá tak své vzdělání v oblasti architektury a v praxi si ověřuje postupy, které nejsou při stavbě příliš obvyklé. „Spíš by se daly označit za experimentální,“ říká.
Jeho apidomky ideově odkazují na dutinu stromu, která je přirozeným obydlím včel. Vnější plášť z opalovaných modřínových prken představuje abstrahovaný kmen, jenž chrání interiér před přehříváním.
„Vnitřní prostor tvarově připomíná právě dutinu, která je tvořena plátováním překližek. Ty jsou na CNC vyřezané do přesných trojúhelníkových ploch a skládá se z nich celá polygonová síť modelující dutinu. Uvnitř člověk sedí či leží přímo na včelích úlech,“ vypráví Seibert z Fakulty umění a architektury TUL.
Šílené ztráty na včelstvech? Ani oteplování či chemie, ale chovatelé, říká vědec |
První domek, který vytvořil, vystavovala Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Později se přesunul do areálu Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze, kde bude sloužit svému terapeutickému účelu. Od jeho návštěvníků si Seibert slibuje zpětnou vazbu. Druhý domek plánuje umístit do atria budovy G liberecké univerzity, kde má již nyní dvě včelstva.
Apidomky existují podle něj už desetiletí, ale pořád je velká část včelařů nezná. Také prý chybí architekt, který by takové objekty navrhoval kvalitně. To chce změnit.
„Češi se považují dlouhodobě za včelařskou velmoc, ale třeba ve Slovinsku již mají apiterapeutické lázně a můžete apiterapii (terapie včelími produkty, pozn. red.) regulérně studovat. Na Ukrajině jsou apidomky jako součást benefitů hotelu,“ líčí. „Jsme tak na hraně, kdy nám může ujet vlak, anebo kdy se také můžeme stát tahouny změny. Já se snažím o to druhé,“ konstatuje.
Nutné spálení včelstva
Jeho snažení ale nedávno zkomplikovalo nebezpečné bakteriologické onemocnění, které objevil ve svém včelstvu. Kvůli hnilobě včelího plodu musel všechno spálit. I když ministerstvo poskytuje v takových případech kompenzace, nepokryly mu velkou část nákladů, takže ho to zasáhlo nejen emočně, ale i finančně.
„Ten rok jsem odchoval svoji první matku. A pak je musíte usmrtit. Usmrcení se provádí politím benzinem, výpary vše zabijí. Vy slyšíte, jak vaše včely chvíli silněji bzučí, pak přestanou. A nemůžete nic.“
Pokud by včelstvo nespálil, nakazila by se i ta okolní a mrtvých včel by bylo mnohonásobně víc. „Obecně včely vnímáme jako možná nejdůležitějšího živočicha na planetě, přitom podpora jeho prosperity je minimální. Navíc se nikde nedočtete o systémových řešeních problémů včel,“ míní Seibert, který se užitečnému hmyzu věnuje i ve své disertaci.
„Je to jako by vám odumírala ruka, ale vy jste doufali, že si s tím nakonec vaše tělo poradí. A zajímali jste se radši o to, co bude v televizi,“ připodobňuje. Současně věří, že k vyřešení smutné a urgentní situace, která na východisko stále čeká, přispěje nakonec i svou prací.
Úhyny včel jsou letos enormní, český med bude vzácnost, varují odborníci |
Zatímco se včelstva šlechtí s důrazem a vidinou produkce medu, v případě apiterapie tento požadavek není relevantní. Nejdůležitější je zdravotní kondice včel. „Mít v okolí odolné včely pomůže nepochybně také celé populaci,“ myslí si. Za paradoxní přitom považuje fakt, že se včelám obecně daří lépe ve městě než na venkově, což je podle něj důsledek dlouhotrvajícího špatného zacházení s krajinou.
„Nedávno jsem četl, jak moc degradovaná naše pole jsou kvůli způsobu, jak je užíváme. A to, že ubylo hmyzu, asi už ví většina lidí. To nejsou názory, co čtu, to jsou vědecké studie,“ zdůrazňuje. Nynější situaci připodobňuje k filmu K zemi hleď! (Americký snímek z roku 2021, v němž se astronomové snaží varovat lidstvo před blížícím se koncem světa. Narážejí ale na to, že informace nikoho nezajímá, pozn. red.)
„Ale úplně nevím, jak z toho ven. Většinu lidí to opravdu nezajímá dost, aby něco udělali,“ obává se. Přitom i jednotlivci mohou podle něj postupně měnit strukturu krajiny. „Ale radši pojedou na víkend na kolo, na hory, k moři, místo aby na zahradě prostříhali starou jabloň. Dojdou si koupit jablka ze skleníku z ciziny a v Čechách každý rok čteme o úbytku sadařských ploch... “ vyjmenovává.
Včelí produkty jako nejstarší léčiva
Včelař, který by se specializoval na apiterapii, není podle něj závislý na produkci medu, která je jednak vrtkavá a jednak se nevyplácí finančně. A potenciál apiterapie? Ten spatřuje ve zdravotnictví, ekonomicky stále významnějším oboru.
„Včelí produkty jsou nejstaršími léčivy. Fungovat nepřestala, pouze je dnes vytlačují snadněji kontrolovatelná farmaceutika. Med nedostanete hrazený zdravotní pojišťovnou, i když vám někdy dokáže pomoci lépe. Kolikrát si na nachlazení jen dáte čaj s medem a zázvorem místo pilulky? “ zamýšlí se.