„Několikrát jsem se snažil vstoupit do armády, bez úspěchu. Prosím zašlete mně telegraficky výzvu, kam mám nastoupit do československé armády. Pro vaši informaci: Sloužil jsem u 44. pěšího pluku v Liberci jako četař u roty těžkých kulometů v letech 1935/37, nyní jsem zaměstnán u Bati. Mohu odejít ihned, cestovní výlohy si uhradím, jsem naprosto zdráv. Telegrafická odpověď zaplacena.“

O odhodlanosti, odvaze i horlivosti postavit se do boje proti nacistickému Německu svědčí zpráva s datem 17. 2. 1942. Jejím adresátem bylo exilové ministerstvo národní obrany v Londýně. Neúnavnou korespondenci na stejné téma s ním již od konce listopadu 1939 vedl rodák z Rovenska pod Troskami, později major Václav Leitensdorfer.

Nakonec se mu přání vyplnilo a na britské ostrovy se z Indie, kde tehdy pracoval pro Baťovy závody, přece jen dostal. 2. ledna 1943 pak byl coby radiotelegrafista a střelec přijat do proslulé letky RAF. Tuto neděli mu v rodném městě u kostela sv. Václava odhalí pamětní desku.

Medaile, kříž i řády

Když se 22. května 1945 Leitensdorfer vrátil ze svého posledního operačního letu, jeho skóre v kokpitu bombardéru Liberator dosáhlo úctyhodných 578,03 operačních hodin při vzdušných 53 letech. To mu ještě za války vyneslo československou medaili Za chrabrost. Později byl doma vyznamenán například dvakrát válečným křížem či medailí Za zásluhy I. stupně a v Británii dostal řády Africa Star, Defence Medal nebo War Medal.

In memoriam pak v roce 1991 získal hodnost majora. „Ačkoliv podmínky letů byly často velmi obtížné a nesnadné, vždy se projevil jako odvážný a přesný ve svém výkonu,“ stojí v knize Jana a Zdeňka Railových Přes překážky ke hvězdám II.

Když se 22. května 1945 Leitensdorfer vrátil ze svého posledního operačního letu, jeho skóre v kokpitu bombardéru Liberator (na snímku) dosáhlo úctyhodných 578,03 operačních hodin při 53 vzdušných letech.

Právě začtení se do této publikace vnuklo Turnovanovi Karlu Havlíčkovi nápad, aby se Václavu Leitensdorferovi v Rovensku udělala pamětní deska. Nadšenec do vojenské historie se pak ujal za vlastní peníze celé režie, pamětní kámen s deskou nechal zhotovit a do městečka v Českém ráji přivést.

„Jsem trochu blázen, ale od dětství jsem postižený letadly a jejich modelařinou a vždycky mě zajímala historie československých pilotů sloužících u RAF. Když jsem si knížku od bratrů Railů přečetl, řekl jsem si, že takovýto borec jako major Leitensdorfer v Rovensku musí něco mít. Navíc můj táta bydlí ve Štěpanovicích, což je část Rovenska. A tak jsem se do toho pustil. Spojil jsem se s panem Railem, on byl nadšený a posvětil mi to a navíc ve městě je úžasná starostka, která tomu byla velmi nakloněna,“ svěřil se Karel Havlíček.

Přelet historického letounu

Ten by rád v budoucnu vypátral letcovi tři dcery a další příbuzné. „Rád bych, aby třeba příští rok někdo z nich dorazil do Rovenska,“ říká Havlíček. Ten se také podílel na bohatém nedělním programu. V něm je mimo odhalení desky připraven třeba přelet historického letounu Elektra, se kterým létal Jan Antonín Baťa, u nějž pozdější radiotelegrafista 311. československé bombardovací perutě pracoval.

„Nechtěl jsem žádné minuty ticha, žádné tryzny. Václav byl veselý, správný kluk, sportovec a řekl bych, že by souhlasil. A asi i souhlasí, protože mi objednal hezké počasí. Kdybych něco dělal blbě, určitě by mi to dal najevo,“ usmívá se Havlíček.

Další zajímavostí nedělní akce, která u rovenského kostela startuje ve 13:30, je ukázka dobového tábora RAF s replikou stíhačky Spitfire v měřítku 1 : 1. Tu má na svědomí Czech Spitfire Club. „Ta replika je postavená z pryskyřice, ale obsahuje i několik originálních částí, které tam postupně přidávají,“ dodává Karel Havlíček.

Otec byl na svého syna hrdý

Zajímavé a zároveň smutné jsou také osudy rodiny a příbuzných Václava Leitensdorfera po skončení zatím největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva. Válečný hrdina, narozený 6. listopadu 1913, zůstal až do své smrti 19. května 1984 za kanálem La Manche.

Nechme opět hovořit knihu Přes překážky ke hvězdám II: „Přišel únor 1948 (...) O dva roky mladší sestra Božena byla aktivní členkou místního akčního výboru Národní fronty a v dalším roce se se sestrou Blaženou staly členkami OV KSČ v Turnově. Svého bratra Václava, letce britského královského letectva RAF, se zřekly a v červenci 1950 přijaly příjmení matky a přejmenovaly se na Bakovské.

Rovněž bratr Zdeněk přijal nové příjmení Bakovský a později po 21. srpnu 1968 se stal jedním z normalizátorů na Karlově univerzitě v Praze. Nejmladší bratr Ivan zahynul v příbramských dolech. Otec Václav, se kterým byl po smrti matky jeho syn v písemném kontaktu, dožil ve věku 80 let a zemřel zcela opuštěný v roce 1967 v turnovské nemocnici. Po dobu své holičské živnosti měl v holírně zastrčenou za zrcadlem fotografii syna Václava, na kterého byl velice hrdý.“

Bývalý navigátor RAF Jaroslav Novák na Václava Leitensdorfera vzpomínal takto: „Vašek byl baťovec a přišel do letectva z Indie. Byl to úžasný kluk, velmi dobrý telegrafista a radaroperátor. Měl úžasný smysl pro humor. Pasoval dobře do naší posádky. Byli jsme s ním velmi spokojeni.“

O tom svědčí například fakt, že jeden z vojenských kurzů ukončil s nadprůměrným výsledkem 89 procent, za což mu v únoru 1944 Inspektorát československého letectva udělil pochvalné uznání.