Tomáš Forejt si přitom ani nevšiml, že se s dokončením trefil zrovna do období oslav 100 let od Hubáčkova narození.

„Baví mě vymýšlet a přicházet si na něco nového. Jsou to pro mě výzvy. Začal jsem tiskem malých a užitečných věcí. Vyrobil jsem třeba náhradu prasklého kolečka u mixéru nebo záložku do knížky,“ vrací se Forejt ze Stráže nad Nisou do dob, kdy si s 3D tiskem poprvé začal pohrávat a postupně zkoušel čím dál složitější tvary.

Zásadní inspirací pro vznik unikátního modelu mu byla fotografiemi nabitá kniha od Jiřího Jiroutka Už nejdu do Ještědu.

Blyštivý diamant Liberce. Kniha připomíná ikonický obchodní dům Ještěd

„Obchodní dům Ještěd si dobře pamatuju, jako malý jsem se v něm dokonce ztratil a museli mě vyvolávat (smích). Když jsem tu knížku k Vánocům dostal, bylo jasno. Ty tvary, barvy a hlavně teda ta oranžová,“ vzpomíná Forejt s obrovským zaujetím a téměř dětskou radostí v očích.

Další výraznou pomoc mu přinesla vystřihovánka papírového modelu Ještědu od Rolanda „Rawena“ Havrana. „Strojař by to měl udělané hned. Já jsem začal tvořit loni v zimním období, kdy mám čas na své koníčky. Přes léto je naopak více pracovních povinností, a tak jsem se během podzimu a posledních Vánoc kousnul a dodělal to.“

Nejmenší dílky skládal pinzetou

Celkem se model skládá z více než 180 kousků. Zajímavostí je, že na něm není namalovaná jediná barva. „3D tiskárna funguje na principu vrstvení. Nejprve tisknete například oranžově. Pak tiskárna zastaví, já vyměním strunu za bílou a vytiskne se dalších pár linek bílé. Pak dám zelenou a zase. Samozřejmě má ale 3D tiskárna své limity. Například nápisy jsou čitelné, ale už to není tak jemné a přesné,“ popisuje Forejt možnosti tiskárny i následné lepení titěrných kousků.

Tisknout začal systematicky od těch největších dílů, které mu nedělaly problém. I ty menší se při malování na počítači zdály velké, ale po vytištění už prý téměř nešly uchopit ani pinzetou.

Samostatnou pozornost si zaslouží patřičně oddělená legendární trafika ve tvaru krabičky od sirek. „Manželka mě upozornila, že tam přece nemůže chybět, tak jsem ji doplnil takhle stranou. Vždycky si lidi říkávali, že se sejdou u sirek a měli tam třeba rande (smích).“

Lítost nad zbouraným Ještědem

Při pohledu na dnešní obchodní centrum Forum je Tomáši Forejtovi už více než patnáct let zbouraného Ještědu líto. Rozumí prý tomu, že je potřeba staré technologie nahrazovat novými, ale diví se, proč takové výjimečné stavby v zahraničí zachovat jdou.

„Nemusíme chodit daleko, třeba v Polsku a Německu to umějí. Chápu, že je to finančně náročné a často se ty budovy musí přestavět, nebo se hledají nová využití. Z pozice občana mám ale pocit, že bouráním přicházíme o ty tradiční věci a hodnoty,“ zamýšlí se.

Žádný další rozsáhlejší projekt Tomáš Forejt do budoucna neplánuje. Nyní už pouze přemýšlí, kam by model Ještědu umístil. „Doma se mi to mít nechce a i známí říkají, ať ho dám třeba do muzea. Rád bych ho zadarmo poskytl na nějaké veřejné místo, ať bývalý obchoďák vidí i ostatní,“ uzavírá.