Táborová vlajka unavená dopoledním sluncem se ani nehne. Kolem nazdobeného vánočního stromku se na prostranství před stany shlukují děti v modrých tričkách.

Těm bystřejším při nástupu neušlo, že do tábora přišel někdo cizí. Pod pokličky hrnců v polní kuchyni, do stanů s podsadou či do lékárničky zdravotníka přijela nahlédnout kontrola z hygieny.

8 fotografií

Zatímco se padesátka dětí s karimatkami a v doprovodu vedoucích s kytarami odebírá do stínu nedalekého lesa, prochází Jana Pilnáčková z Krajské hygienické stanice Libereckého kraje (KHS) zázemí celého tábora v podhůří Jizerských hor. Chce se ujistit, že děti pijí nezávadnou vodu, že mají na čem spát nebo že jim v kuchyni neservírují prošlé jídlo.

„Kontrolujeme ubytování dětí, záchody, i to, jak mají zajištěné mytí. Také nás zajímá stravování, skladování potravin a zpracování těch rizikových, jako je maso nebo mléčné výrobky. Ty mají být uskladněné v chladu a tenhle tábor na louce nemá elektřinu,“ vysvětluje Pilnáčková, ředitelka sekce ochrany a podpory veřejného zdraví z KHS.

Na to, že se kuchyně nachází uprostřed ničeho, kdesi na louce mezi Hejnicemi a Raspenavou, je dobře vybavená. Plynový vařič, také lednice je na plyn, prostorné nerezové pracovní desky a spousta nádobí. V dřevěné skříni skladují kuchaři potraviny, které se jen tak nezkazí. Cukr, mouku, sušenky. Pilnáčková namátkou kontroluje datum spotřeby, jsou v pořádku.

„V těch bubnech máme cereálie a těstoviny kvůli myším,“ objasňuje kuchařka záhadu nerezových bubnů. Poté, co pravděpodobně dosloužily v pračkách, našly v této polní kuchyni nové uplatnění.

Dneska bude k obědu květáková polévka s mrkví a „tousťákem“, tvrdí jídelníček připíchnutý na nástěnce. Pravdivost těchto slov si může člověk ověřit hned opodál. V misce je připravená oloupaná mrkev a v objemném lavoru čekají namočené květákové hlavy na svůj polední part. V potoce se zatím chladí veliký hrnec, kterého si všimla i zástupkyně hygieny.

„Tam je jen zbytek guláše pro personál, to dětem nedáváme,“ ujišťuje ji kuchařka s pohledem upřeným na poklici, kde se skví výmluvný nápis „personál“.

„Tady myjí děti nádobí, před jídlem jim sem dáváme pitnou teplou vodu s jarem. Tu ohříváme v brutaru,“ ukazuje kuchařka na ohřívač. „Vodu měníme před obědem a před večeří,“ dodává. Černé nádobí se myje zvlášť.

Kuřata nechávají rozmrznout v potoce

I s rozdělením pracovních ploch v kuchyni je Pilnáčková spokojená. „Syrové maso sem nebereme. Když nám dovezou mražená kuřata, necháme je v potoce ve velkém hrnci rozmrznout a pak je dáváme rovnou vařit,“ popisuje dále kuchařka. Při představě, že by v těchto podmínkách měla připravovat třeba řízky pro celý tábor, se upřímně zhrozila.

V kuchyni, která je poblíž potoka, vládne zatím příjemný chládek. Asi o dvě desítky metrů dál, proti proudu, visí mezi stromy rozvěšené hamaky. Barevné houpačky se zrcadlí a násobí na vodní hladině. Zatím jsou prázdné, ale člověk tak trochu čeká, že je každou chvíli obsadí Petr Pan se svou tlupou ztracených chlapců.

Stan číslo 19 obývají dvě děvčata. Do svého dočasného domova se s věcmi a postelemi vejdou tak akorát. Spí ve vlastním spacáku na své karimatce, kdežto matrace je erární.

První dny bez újmy na zdraví

„Mají tu podlážky, aby neměly kufry a věci na zemi. Podlážky jsou i pod postelí,“ přibližuje Jan Matoušek, vedoucí zdejšího tábora. Na poličce nad hlavou mají dívky vyrovnané osobní věci, které denně využívají. Toaletní papír, hrnečky, ešusy, knížky i drogerii. Všechno mají ve svém malém království při ruce. U vstupu si pověsily ručně vyrobený lapač snů.

„Sledujeme také zdravotnický úsek, protože tato akce musí mít zdravotníka. Ten má svou lékárnu vybavenou léky, které nesmí být po expiraci. Dále se stará o zdravotnickou dokumentaci dětí a vedení zdravotnického deníku,“ líčí Pilnáčková, když vstupuje do prostorného stanu.

Žádné zvracení, horečky, průjmy, ani nové alergie. Usměvavé zdravotnice se v prvních třech dnech tohoto turnusu potýkaly jen s klíšťaty a jedním říznutím.
„Zatím naštěstí moc pacientů nemáme. Cokoliv, co se za den stane, píšeme do deníku,“ říká jedna ze dvou zdravotních sester a podává k nahlédnutí desky s předepsaným formulářem.

„Vyplníme datum, co se stalo, jak jsme to ošetřily a kdo z nás to řešil. Večer před odjezdem z tábora od nás dítě dostane souhrnnou kartu, kde se rodiče dozví, co se mu tady událo,“ vyjmenovává diplomovaná záchranářka.

Za 14 let žádný tábor nezavřeli

„Nemáme žádný zájem na tom dávat likvidační pokuty. Samozřejmě kdyby byl v táboře velký nepořádek a přišel třeba podnět, že všichni zvrací a mají špatnou vodu, a vůbec by pořadatelé nevěděli, že mají být nějaké oddělené pracovní plochy, pak jim musíme uložit větší pokutu. To je výchovné – příště, až takový člověk bude něco pořádat, tak si na to vzpomene a bude se snažit to ošetřit líp, aby nevznikaly zdravotní problémy,“ konstatuje Pilnáčková. Za čtrnáct let, co tuto práci dělá, nemuseli ale nikdy žádný tábor zcela zavřít.

„Když mají špatnou vodu, tak vydáváme rozhodnutí o tom, že se nesmí používat,“ říká. V takovém případě musí organizátoři vodu vyčistit, začít ji dovážet nebo kupovat vodu balenou. Zdejší tábor má ale pitnou vodu v pořádku, organizátoři si nechali udělat studnu přímo v tábořišti. Její vzorky odebrala hygiena při předchozím turnusu.

Po více než hodinové kontrole oznamuje ředitelka ochrany a podpory veřejného zdraví KHS vedoucímu tábora výsledky. Tomu se – soudě podle výrazu – ulevilo, že má další kontrolu za sebou. A to i přesto, že jich v průběhu let absolvoval už bezpočet.

Oslavy Vánoc mohou pokračovat

„Pořadatelé zotavovacích akcí pro více než třicet dětí delších než pět dní mají povinnost se měsíc před zahájením akce hlásit na krajskou hygienickou stanici. Během jara tak vznikne dlouhý seznam různých akcí, ze kterých si postupně vybíráme hlavně ty, které neznáme, nebo které jsou na místech, která jsme nikdy nenavštívili,“ sděluje Pilnáčková.

Spolu s kolegyněmi zkontrolují zhruba polovinu všech nahlášených akcí. Její mise tak v tematickém táboře Úžasné Zeměplochy končí, zatímco děti tu budou další dva týdny denně slavit Vánoce a zachraňovat Otce prasátek.

Janu Pilnáčkovou cestou lesem zpět doprovází kytara se zpěvem dětí, jejichž poslední starostí je to, čím se dezinfikují toalety, nebo jestli je táborová strava dostatečně pestrá.