Jablonecký spisovatel Štěpán Kučera v knize nahlíží na lidské pinožení se pohledem umělé inteligence. Robot(ka) jménem SI v něm má vědci zodpovědět přetěžkou a možná nezodpověditelnou otázku, jak mají lidé žít, aby vůbec přežili. Obrací se přitom do dávnověku i načrtává vizi budoucnosti. Kučerův třetí zářez do literatury je nyní vklíněn mezi šestici dalších nominovaných na prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii Próza.

Spisovatel v románu ukazuje i nepříliš vábné lidské polohy. Nyní však říká, že celosvětová pandemie nového typu koronaviru staví homo sapiens sapiens i do daleko lichotivějšího osvětlení. 

„V Projektu Gilgameš se zaměřuji hlavně na nehezké stránky lidství, současná krize ovšem dává vyniknout tomu dobrému v nás. Zdravotníci pomáhají s nasazením vlastního zdraví, možná i života, Italové v karanténě zpívají unisono z oken, dobrovolníci šijí roušky z kuchyňských utěrek a ložního prádla, na našem sídlišti visí nabídka někoho ze sousedů, že po dobu epidemie může seniorům venčit pejsky. Občas žijeme v pěkném světě,“ svěřuje se Štěpán Kučera pro MF DNES.

Projekt Gilgameš z nakladatelství Druhé město

Přitom dodává, že situace kolem šíření koronaviru ukazuje, že lidé jsou v nouzi schopní velkých sebeomezení a že i stát dokáže dělat radikální opatření, jaká jsme si doteď skoro ani neuměli představit. „Uvidíme, jestli třeba i environmentální problémy vezme v budoucnu lidstvo takhle zasvé jako ochranu před koronavirem. Pak bychom nepotřebovali ani tu superinteligenci, o které v knížce píšu,“ domnívá se Kučera.

Na otázku, jaké to je, být nominován na Magnesii Literu, odpovídá s nadsázkou s nádechem sportovní terminologie. „Těžko odpovědět jinak než jako sportovec: Tak určitě, velká radost, chtělo to trochu toho štěstíčka,“ směje se spisovatel.

Podle něj je však bonusem nominace třeba fakt, že se chystá dotisk Projektu Gilgameš. „A taky to přináší trochu té mediální pozornosti, ačkoli zrovna letošní ročník je hodně ve stínu koronaviru,“ doplňuje literát. Je autor ke svému románovému dítěti s odstupem kritický? Lehce. 

„Často si přečtu třeba nějaký nový vědecký poznatek, který by do světa Projektu Gilgameš dobře zapadal, ale smysluplnější než tu knížku revidovat a nafukovat mi přijde napsat jinou knížku a tam některá témata v Gilgamešovi naznačená rozvést. Zajímají mě třeba různé zvířecí kultury – chobotnice, hyeny nebo šimpanzi bonobo,“ prozrazuje Kučera.

Zároveň přiznává, že svoji konkurenci v Magnesii zatím příliš nečetl. „Moc nominovaných knížek jsem bohužel nečetl, ale na tiskové konferenci, kde se jednotlivé tituly představovaly, mě zaujala třeba knížka pro děti Jmenuji se Orel, o slepici propuštěné z velkochovu. Pak knižní rozhovor s Markem Orko Váchou Jízda v levém pruhu anebo vydání Komenského Labyrintu světa a ráje srdce s krásnými ilustracemi Miroslava Huptycha. Tomuhle počinu bych přál hlavní cenu Kniha roku. V nominacích za prózu mi naopak chybí novela Hany Lehečkové Svatá hlava, o téhle knížce by se myslím mělo vědět víc,“ zamýšlí se Kučera.

Prozrazuje, že jeho dalším knižním zářezem by měla být sbírka písňových textů, které píše pro libereckého kytaristu Karla Pazderu. „Když všechno půjde, jak má, měla by k tomu vzniknout i nahrávka, kterou umístíme někam online k poslechu a tanci,“ uzavírá Štěpán Kučera.