Psaním se dostával z krizí, teď libereckému autorovi vychází sci-fi debut

„Kniha je o lidské schopnosti sebezáchovy. O tom, že i když člověk ztratí vše, co budoval, a vše, co mu bylo drahé, určitě se nějakou dobu bude životem jen potácet, pojede na automat a nebude vědět, jak dál. Možná to bude chtít třeba i vzdát a ulevit si od všech strastí a problémů. Ale stejně se na ‚konci dne‘ zase sebere a začne nanovo. Většinou,“ popisuje své dílo Cena.

Fotogalerie zobrazit 5 fotografií

Příběh se odehrává v budoucnosti, ve které se zbytky civilizace schovávají pod energetickou kupolí. „Inspiraci jsem hledal ve zkušenostech ze svého života, v lidech kolem sebe a ve věcech, které miluji, i které nesnáším,“ pokračuje Cena, který psal knihu téměř sedm let.

„Vím, je to strašlivě dlouho. Nějaký čas trvalo, než jsem nalezl nakladatele nebo než jsem zapadl do edičního plánu. Byla tam i spousta delších období, kdy jsem nenapsal ani čárku. Hlavně ze začátku, kdy jsem moc nevěděl, co vlastně dělám a jak to uchopit. Pak jsem si ale udělal relativně jasnou strukturu a plán a už to šlo rychleji.“

Psaní jako psychická úleva

Cena přiznává, že knihu začal psát v období, kdy se sám potácel životem a nevěděl, co se sebou.

„Psaní jsem bral jen jako psychickou úlevu, ale doopravdy to nemělo žádnou hlavu a patu. Až jednou přišlo uvědomění, že jsem vlastně nikdy nic nedotáhl do konce. Že začnu se spoustou věcí, ale jakmile přijde nějaký, byť malý zádrhel, tak od nich upustím. Tak jsem se rozhodl, že tomu psaní dám pořádnou formu a prostě to dokončím, ať se děje, co se děje.“

Knihu Já, nanit, která je nyní k dostání ve většině knihkupectví, by Cena doporučil lidem, kteří mají podobné zájmy a názory na svět jako on sám. „Asi i člověk, který neholduje sci-fi, postapo či fantasy, si v tom může najít svoje, ale nedělám si iluze. Takových bude jako šafránu,“ směje se autor.