Ve druhé polovině devatenáctého století snad neexistovala v Podkrkonoší chalupa, kde by se nevyvolávali duchové zemřelých a za pomoci média se s nimi nemluvilo.

Právě též fenomén zdejšího spiritismu ovlivnil některé autory zastoupené na nové výstavě v grafickém kabinetu Oblastní galerie Liberec. Její titul zní Na druhý břeh a podtitul Fenomén spiritismu a dekadence v českém výtvarném umění.

Kromě inspirace spiritismem a okultismem jsou mezi čtyřicítkou převážně grafické tvorby také díla dekadentní a pozdně symbolistická. V motivech neschází třeba Poeův Havran, Erbenova Kytice či Golem Gustava Meyrinka.

Představitelé tohoto proudu v českém výtvarném umění se točili kolem umělecké skupiny Sursum. Výtvory Josefa Váchala, Jana Konůpka nebo Františka Koblihy doplňují dva mistrovské kusy liberecké obrazárny v podobě pastelu Utonulá Jakuba Schikanedera a kresba Esterél Františka Kupky. Jde o tvůrce převážně z první poloviny 20. století.

Díla z vlastní sbírky

Pro vystavené exponáty nemusela instituce chodit daleko. Všechny pocházejí z jejích sbírek. „K tomuto tématu máme poměrně bohatou sbírku,“ upozorňuje kurátorka nové expozice Michaela Kubišová.

Zdrojem inspirace výtvarníkům často byla symbolistní literatura, ilustracemi literárních děl se tito autoři zároveň výrazně zapsali do dějin české knižní tvorby.

Na výstavě mohou zájemci zhlédnout ve vitrínách i zmíněnou knižní tvorbu, která pochází ze soukromé sbírky Kubišové. Ta říká, že první polovina 20. století byla obdobím velkých zvratů, rozpadu Rakouska-Uherska, vzniku Československa a také obdobím dvou světových válek a celosvětové hospodářské krize.

Témata smrti, často znázorněná pomocí mytologie, pohádek a strašidelných příběhů, se proto dostávají do bezprostředního zájmu umělců. „Zatímco dekadentní umělci se snažili svými díly postihnout otázky smrti, utrpení a zmaru, spiritisté se s podobnými tématy pokoušeli vyrovnat pomocí víry v nadpřirozeno, víry v posmrtný život,“ říká kurátorka.

„Víra v komunikaci se zemřelými našla silnou oporu i u obyčejných lidí, zvláště v horských oblastech Krkonoš a v Podkrkonoší, kde se spiritismus natolik prolnul s lidovou religiozitou, že byl jako fenomén zapsán do nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.“

Například Josef Váchal se ke spiritismu dostal přes svého otce, slavného českého průkopníka lyžování Josefa Aleše-Lyžce. Právě Váchalovi výstava Na druhý břeh vděčí za své pojmenování. Expozice totiž nabízí i cyklus jeho dřevorytů, které se zvou K druhému břehu.

Ke konci nechme promluvit text rakouského spisovatele Hermanna Brocha z knihy Smrt Vergiliova na jednom z výstavních panelů: „Lidský život je požehnán a proklet obrazy. Jen v obrazech je s to pochopit sám sebe, nezachytitelné jsou obrazy, jsou v nás odpočátku stáda, jsou starší a mocnější než naše myšlení, jsou v bezčasovosti, uzavírají v sobě minulost a budoucnost, jsou dvojakou snovou vzpomínkou a jsou silnější než my.“ Výstava potrvá do letošního 20. srpna.