Když Josef Mindl, doktor práv a notář ze Semil, umíral za první světové války v Sarajevu na úplavici, vypravil se za ním jeho otec Alois, vrchní lékař z Lázní Bělohrad. Chtěl mu dovézt léky, ale už to nestihl. Syn zemřel. To je jen jeden z příběhů, který se skrývá za jmény padlých během Velké války.
„Mezi těmi jmény jsou například bratři Schönfeldové, vnuci prvního čestného občana Semil. Tím byl Pavel Schönfeld, nájemce semilského pivovaru. Zároveň šlo o bratrance Ivana Olbrachta,“ odhaluje další příběh padlých Lenka Holubičková, semilská učitelka dějepisu, která se obětím války věnuje už několik let a vztyčení památníku je pro ní splněným snem.
„Každá vesnice v okolí památník má, i když je úplně malinký a jsou na něm jen tři jména. Teď konečně Semily splatily dluh,“ vysvětluje Holubičková.
Bílá jména na černém podkladu odhalují osudy nejen semilské elity, ale i prostých obyvatel. „Josef Novotný byl synem semilského hrobníka, Petr Dolanský zase zdejší pilníkář. Pocházel z chaloupky, kde je dnes muzeum pilníků. Padli tam jak osmnáctiletí, tak chlapi, kterým bylo přes padesát. A to i vdovci, takže o děti se pak museli starat sousedé. Třeba Jan Drahný měl pět dětí. Zemřel jen pár dní před koncem války,“ poodhaluje Holubičková, které se u většiny vojáků podařilo dohledat, kdy a kde padli.
„U některých jsem zjistila, že byli vedeni jako nezvěstní, ale i to je úspěch.“ U jmen obětí je tak vždy jen datum narození. Někteří vojáci navíc zemřeli až v roce 1919, a to z důvodu zranění či onemocnění, ke kterým přišli během bitev. Přestože ve válce padli ze Semil jen muži, není podle Holubičkové výjimkou, že na frontě umíraly i ženy.
„V Semilech jsem žádnou ženu nedohledala, ale třeba v Rokytnici na pomníku padlých jedna žena je. Byla to zdravotní sestra.“ Nový památník našel místo před semilským krematoriem.
„Chtěli jsme, aby místo bylo opravdu důstojné. Tady je to pietní, mimořádné a měli jsme na něm absolutní shodu,“ neskrývá nadšení starostka Semil Lena Mlejnková a vysvětluje, kdo stojí za tím, jak pomník vypadá. „Podobu navrhoval manžel paní Holubičkové ve spolupráci s městským architektem. Příprava pak trvala déle než rok a celkové náklady jsou téměř půl milionu korun,“ zakončuje starostka.