Funguje to tak běžně ve velkých městech jako je Vídeň, Berlín, Hamburk nebo Mnichov. Skupina lidí se například dohodne na tom, že si společně zafinancuje výstavbu bytového domu. Sama si vybere architekta a s ním doladí, jak by si domov představovala. Nepotřebuje tak k tomu developera ani realitního makléře. Náklady se rozdělí mezi více lidí a ti ušetří.
To je jeden z příkladů takzvaného participativního bydlení. Tímto způsobem se řeší třeba nedostatečná bytová výstavba, nouze o sociální bydlení či předražené ceny na realitním trhu. V budoucnu by tento komunitní druh bydlení mohl zakořenit také v Liberci a Hrádku nad Nisou.
Právě tato dvě města se jako jediná v Libereckém kraji přihlásila do výzkumného projektu Technické univerzity v Liberci, Sociologického ústavu Akademie věd ČR, spolku Arnika, Českého vysokého učení technického a Masarykovy univerzity v Brně.
Odborníci zjišťují, o co je zájem
Odborníci nyní za pomoci dotazníků na území zmíněných měst mezi obyvateli zjišťují, o jaké formy participativního bydlení by měli zájem a jakým způsobem vše převést do reality.
„Momentálně zjišťujeme, co jsou lidé ochotni sdílet a jak mohou spolupracovat, aby v budoucnu ušetřili své náklady na bydlení,“ říká sociolog Tomáš Hoření Samec ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Do výzkumu v Liberci a Hrádku nad Nisou je možné se hlásit pomocí registračního formuláře. Ten zájemci najdou třeba na webech těchto měst. Lidé se mohou zapojit i na workshopech, jež výzkumníci plánují.
Podle Jana Malého Blažka z Masarykovy univerzity existuje celá řada podob participativního bydlení. „Jedná se o spolupráci například na přípravě projektu, získání úvěru a koupi či stavbě nemovitosti, ale také následné správě či sdílení vybraných prostor a vybavení domu. Typická je například společná zahrada, dílna, carsharingový systém nebo třeba pokoj pro hosty. Obyvatelé využívající participativní bydlení se díky této spolupráci obvykle více znají, což přináší další benefity, ať už jde o bezpečí nebo třeba pomoc s hlídáním dětí,“ vysvětluje Blažek.
Inspirací je Rakousko a Německo
Lidé v domech mohou sdílet nejen zahrady, sklady, dílny nebo prádelny, ale v mnoha projektech existují i sdílené společenské místnosti, jídelny se společnou kuchyní, dětské kluby, nabídka volnočasových aktivit.
„Města, která chtějí nalákat nové obyvatele nebo se potýkají s úbytkem těch stávajících, by se o participativní bydlení měla začít zajímat. Ta, se kterými spolupracujeme, mohou rozvoji tohoto bydlení velmi pomoct. Principy participativního bydlení se přitom mohou propsat jak do projektů obecní výstavby, tak do podpory aktivních obyvatel poskytnutím pozemků či know-how,“ podotýká Anna Vinklárová z Arniky.
Jan Malý Blažek ještě upřesňuje, jak může konkrétní projekt vypadat. „U nás by dobře mohly fungovat například takzvané baugruppe, které jsou hojně rozšířené v Rakousku nebo Německu. Zjednodušeně řečeno – skupina lidí se domluví, že společně postaví bytový dům. S architekty navrhne jeho podobu, včetně dispozic bytů tak, aby vyhovovaly potřebám a finančním možnostem každého z členů. Rodina bude mít větší byt, starší pár menší. Celé to může mít podobu spolku nebo i družstva. Obec poskytne pozemek za výhodnějších podmínek výměnou za podmínku, že určitá část bytů musí být k dispozici v režimu dostupného nebo třeba i sociálního bydlení,“ říká Blažek.
Skupina si vezme společný úvěr
Ten je přesvědčen, že pro stavební firmu či developery je výhodnější stavět s baugruppe, nemusí se totiž starat o prodej bytových jednotek.
„Skupina si vezme společný úvěr, lidé s nižšími úsporami se na něm mohou podílet menší měrou a naopak jej budou splácet vyšším nájemným, čímž rozdíl postupně doplatí. Lidé mohou sdílet auta, kola, nářadí, zahradu a další prostory a věci, čímž také ušetří velkou část financí,“ doplňuje odborník.
V Česku se do výzkumného projektu o participativním bydlení financovaného Technologickou agenturou ČR zatím kromě Liberce a Hrádku zapojila další čtveřice měst a obcí – Opava, Psáry, Jihlava a Pardubice.
Radek Suchánek z Technické univerzity Liberec říká, že jsou v krajské metropoli místa, kde by se o této formě sdíleného bydlení dalo uvažovat.
„V lokalitě Papírového náměstí probíhá urbanistická soutěž a nové formy bydlení jsou jedním z nástrojů, jak přitáhnout nové obyvatele či udržet ty stávající ve městě,“ uvádí Suchánek.
