Přejetý vlk nesl variantu DNA označovanou jako w1, stejnou mají i vlci středoevropské nížinné populace. Analýza však potvrdila, že stejnou DNA mají vlci v okolí národního parku Drawa v Polsku. Zvíře tedy ušlo více než 300 kilometrů.
„Samozřejmě jsem rád, že se s největší pravděpodobností nejednalo o zvíře z ‚naší‘ kokořínské smečky. Je ale otázkou času, kdy na střet s autem doplatí i některý z místních vlků. Naše krajina je dopravními stavbami doslova protkaná a dálnice a velké silnice jsou pro zvířata velmi obtížně překročitelnou bariérou,“ podotkl Ladislav Pořízek, ředitel Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.
V Česku existují tři druhy vlka obecného
Člen Hnutí Duha, školitel Vlčích hlídek a lektor projektu Setkání se šelmami, Jiří Beneš vysvětluje, že v Česku existují tři druhy vlka obecného. V Libereckém kraji žije výše zmíněná středoevropská nížinná populace. Ta dále obývá nížiny Polska a severovýchodního Německa, původem pochází z Pobaltí.
Z východní Evropy přišla do Čech i Karpatská populace, ta žije ponejvíce v Beskydech. Karpatští vlci jsou mohutnější a troufnou si na větší kořist. Z jihu pak přichází ještě alpská populace, ta je v Česku nejvzácnější. Všechny tři populace se mezi sebou dokáží křížit.
„Dokazuje to, že Česko je jakousi křižovatkou cest, kudy migrují různé skupiny vlků. Když jsme jednomu vlkovi nasadili v Lužici obojek s vysílačkou, zachytili jsme ho až v Bělorusku, kde ho zastřelili. Ušel 1 500 kilometrů. Pokud si tuto vzdálenost nakreslíme jako přímku, kolem které uděláme kružnici, vychází nám, že vlci mohou migrovat po celé Evropě,“ vysvětluje Beneš.
Migrace je důležitá pro přežití vlků. Smečky totiž žijí roztroušeně a genový tok ze vzdálenějších populací pomáhá udržet jejich životaschopnost.