Do jejího studia dochází 80 děvčat. A nejsou to žádné neduživé pápěrky. Většina z nich strčí do kapsy kdejakého svalovce. „Všichni chlapi, co u mě ve studiu byli – a že šlo o pěkné namakance - si pole dance zkusili a žádný se na tyči neudržel. Jen brečeli, jak moc to bolí,“ směje se Bára.
Když tančíte u tyče, musíte u toho i shazovat svršky?
Nemusím (smích). Občas, když třeba vystupuji na nějakém plese, přijdu zahalenější a odhodím během tance nějakou sukýnku. Ale pořád mám na sobě kraťásky a sportovní podprsenku.
Co se vlastně u tance u tyče hodnotí za kritéria?
Kritérií je moc, od technické náročnosti prvků, flexibilitu, otočky na statické tyči a spinové tyči - takzvaně točící tyči. Hodnotí se i originálnost, obtížnost cviků mezi tyčemi, jak pracujete s pódiem, sebevědomí, výraz, make-up, kostým. Strhávají se body za absenci nápadu.
Je pravda, že příliš sexy pohyby jsou na škodu?
To je pravda, stalo se to jedné mé kolegyni. Porota se zasekla u jejího vystoupení a dlouho řešili, jestli jí strhnou body za jeden moc sexy pohyb. Vystoupení totiž musí být estetické, kraťásky musí být pod zadek, nezařízlé, nesmíme mít ani výstřih. Existuje i varianta exotic pole dance, ta se tančí na vysokých podpatcích.
Utrpěla jste při tom nějaké zranění?
Hlavně modřiny a naraženiny. Když se určitou částí těla narazíte prudce na tyč, dost to bolí.
Tím mi vlastně odpovídáte na otázku, proč pole dance nemůže dělat chlap.
Ale i chlapi pole dance tančí! Jsou v tom dobří, je to úžasná podívaná. My ženy se snažíme víc tančit, chlapi dělají spíš silové věci.
Chodí nějací muži i k vám do pole dance studia?
Ne, občas jen přijde nějaký kamarád a chce si to zkusit. Zatím všichni chlapi, co tu byli – vesměs ti, co v posilovně zvedají velké váhy a jsou namakaní – se neudrželi a začali brečet, jak moc to bolí. (smích)
Setkáváte se s předsudky lidí vůči tomuto sportu?
Ano, ale už v menší míře, než když jsem začínala. Moje okolí ví, co dělám a narážky si nedovolí. Nicméně historie pole dance je spojená s tancem v barech a striptýzem, tohle samozřejmě nemůžu popřít.
Jak váš sport v počátcích přijala rodina a váš partner?
S pole dance jsem právě začala kvůli bývalému partnerovi. On mě do toho uvrtával a já nechtěla. Když jsme se pak rozešli, natruc jsem tam začala chodit. Hned na první hodině mě to nesmírně chytlo. A rodina mě vždy podporovala v tom, co chci dělat. Táta mi dokonce zaplatil kurz.
Mohou si vás lidé objednat na večírek?
Mohou, stává se to poměrně často, firemní večírky, plesy, narozeninové oslavy a městské slavnosti bývají celý rok. Takže si tím můžu přivydělávat. Jezdíme na tyhle akce ve dvou, každá z nás má jinou sestavu.
Mají tam na vás chlapi nějaké narážky?
Samozřejmě (smích), někdy se jim musím smát. Lidé totiž stojí třeba dva metry od nás a jde slyšet všechno, co si mezi sebou povídají. Pobavil mě jeden starší pán, který se zatajeným dechem prohlásil: „Ježíš, maličká, ať nespadneš!“
Vaše vystoupení asi bývají určená hlavně pro muže, ne?
Jistě, pokud tam jsou i ženy, tak spíš koukají po těch svých mužích, co oni na to. Ženy ale naopak umějí po představení pochválit.
Vy jste ale učila i twerk, při němž se provokativně třese a pohupuje hýžděmi. Proč jste s ním skončili?
Češi jsou v tomhle velmi konzervativní. Já jsem třeba hrála v klipu DJ Wiche a Bena Cristovaa, který se jmenuje Twerk. Ohlasy nebyly úplně pozitivní. Přitom zrovna v tomhle klipu byl čistě sportovní twerk, nic hanbatého.
Třesení zadnicí je asi jednodušší než tanec u tyče, ne?
Tak snadné to není. I mně trvalo několik měsíců pochopit, co má přesně tělo dělat, aby se zadek třásl.
A co má tedy dělat?
Musíte si osvojit umění určité svaly včas povolit, aby vám zadek klepnul a zatřásl se. Třeba při dřepu je to opravdu těžké.
Chtěla byste se pole dance jednou živit?
Je to můj sen. Právě studuji na Newton College bakalářský mezinárodní management, čeká mě ještě rok a půl a pak bych se tím chtěla živit. Dál řídit své studio, založit třeba nějaká další.
Je o tenhle sport v České Lípě zájem?
Velký. Jenom na pole dance ke mně chodí 80 děvčat a to tu ještě děláme létající jógu, břišní pekáč a jumping. Česká Lípa nenabízí příliš moderních cvičení, je tu možná tak spinning. Snad proto je o pole dance takový zájem.
Kolik z vašich svěřenkyň má ambice v pole dance něčeho dosáhnout?
Asi tak osm děvčat.
Pěstujete si tím konkurenci?
To je pravda (smích). Ale já to takhle neberu, mám radost z jejich úspěchů.
Všiml jsem si, že k vám chodí i děti. Od kolika let se dá tančit u tyče?
My bereme děvčátka od šesti let. Ona toho dokáží strašně moc, nemají totiž pud sebezáchovy. Děti vůbec nezajímá, že pole dance bolí, ony to prostě chtějí dělat. My dospělí jsme na sebe opatrnější.
Kdo je tu nejstarší?
Máme jednu paní, které je přes 50 let. Věk v tomhle sportu ale nic neznamená. V pole dance jde o ohebnost, sílu, ladnost. V podstatě je to zvedání vlastního těla. Světové poledancerky běžně soutěží i přes 50 let. Umějí toho mnohem víc než některé dvacetileté holky.
V tomhle sportu je asi výhoda být štíhlý, ne?
Ani ne, spíš je nutné mít sílu. Ale potvrzuji, že když mám zrovna o dvě tři kila víc, už na sobě poznám, že se na tyči zvedám mnohem hůře. Ovšem zvednu se i tak.
Co pole dance nejvíc chybí?
Je to mladý sport a potřebuje propagaci. U nás třeba existuje pouze Mistrovství ČR v pole dance, jinak nic. Děvčata, co ke mně docházejí na cvičení, se mě ptají, kde mohou soutěžit a já jim nemám co poradit. Proto většina z nás jezdí na soutěže do zahraničí.
Co se proti tomu dá dělat?
Chci tlačit na český svaz, který náš sport zastřešuje. Už jsem absolvovala několik jednání. Mým cílem je, aby existovaly krajské soutěže, což by byla jakási předkola celostátního mistrovství. Jenže v Česku není dost porotců, kteří by po krajích jezdili. I na mistrovství jsou spíš zahraniční porotci z evropských a světových federací, po nich ovšem nemůžeme chtít, aby jezdili po krajích. Svazu se moje myšlenka líbila a už vypsali školení na nové porotce pole dance. Když to dobře půjde, příští rok už by mohly krajské soutěže fungovat.
Nechtěla jste někdy podívat se do Las Vegas do nějakého pole dance baru?
Mě zajímá Cirque du Soleil, tam mají profesionální akrobaty. Ve Vegas jsem shodou okolností byla, ale pole dance se v baru zrovna netančilo.
Jak to děláte, abyste z tyče nesklouzla dolů?
Musím být kůží pořád na tyči, z čehož vznikají modřiny. Ale obouchá se to.
Ženy jsou tedy na sebe tvrdší?
Záleží na citlivosti kůže každého člověka. Já měla třeba naražená žebra z jedné soutěže, naskakovala jsem blbě na tyč a dva týdny jsem se potom nemohla hýbat. V Česku jsme obecně příliš opatrní. Byla jsem se podívat v Rize na soustředění, tam všichni šli do všeho po hlavě a klidně padali ze tří metrů dolů. My takoví nejsme, raději se necháme dole někým jistit.
Co když vám někdo řekne, že podle dance se mu sice líbí, ale že to není sport?
To většinou říkají lidé, kteří si nikdy nezkusili žádný gymnastický sport. Mě to ale netrápí.
Nejste tedy rozvratitelky partnerských vztahů?
(smích) Ne, s tím nesouhlasím. Naopak po vystoupeních vyzývám lidi, aby si to přišli vyzkoušet. Oni se mě pak snaží napodobit a zjišťují, že to není nic snadného.
Měla jste při tělocviku ráda šplh?
Ovšem, byla jsem vždycky mezi prvními nahoře.
Vadí vám, že pole dance zatím není olympijský sport?
Nevadí, ale svou náročností by si to zasloužil.
Kde se vidíte za pár let?
Jako maminka. I těhotné ženy mohou cvičit různé zpevňovací cviky. Jsem typ člověka, co stejně dlouho nevydrží bez pohybu.