Robert Havlín vyučuje sportovní plavání a vede plavecké školy v turnovském bazénu na Výšince. Z některých svých žáků později udělal plavčíky pro koupaliště v Maškově zahradě.
Jak vypadá běžný den plavčíka na koupališti?
Přichází půl hodiny před svojí směnou, převlékne se, napustí brodítka, připraví záchranářské pomůcky na stanoviště, slunečníky a pak v devět hodin začíná běžný provoz. Máme pět plavčíků, kteří se rozdělí na jednotlivá stanoviště a každých dvacet minut se točí. V rámci výměn dostávají i pauzu, kterou mají v dozorně. Takhle plavčík funguje opravdu dvanáct hodin. Jestli si někdo myslí, že je to jen sezení, tak není, musíme být docela bedliví. Se vším, co se na koupališti stane, jdete za plavčíkem. Ať je to včela, ať se vám ztratí dítě, ať se vám ztratí náramek nebo třeba náušnice, nikdo nejde za nikým jiným než za plavčíkem.
Museli jste už někdy někoho skutečně zachraňovat z vody?
Měli jsme tu případ na modré skluzavce, která má velký sklon. Přišel sem pán, měl ženu a dítě a nedodržel to, co má. Je tam napsané, že se má jet vleže. On seděl, předváděl se před nimi a jak to s ním dole cuklo, tak se samozřejmě praštil do hlavy a spadl do vody obličejem. My jsme k němu okamžitě přiběhli, měl lehký otřes mozku, stěžoval si, padal do mdlob, takže jsme museli zavolat sanitku. A jednou se nám tu stal takový zajímavý příběh, kdy taky na modré skluzavce jezdila slečna a druhý den nám psali její rodiče, že si na ní zlomila ruku a že chtějí dvě stě tisíc za úraz a že se budou soudit. Naše plavčice si ale slečnu pamatovala a věděli jsme, že odcházela a nic zlomeného neměla. To se pak docela dlouho řešilo.
Ale určitě máte i nějaké veselejší příhody.
Hodně jsme se pobavili, když na koupaliště přišla moc hezká maminka s dítětem. A před dozornou je kamera, přenos běží na YouTube. Paní se chtěla převléct do plavek, ale aby ji nikdo neviděl, tak se otočila k bazénu zády. A bohužel pak stála přímo před tou kamerou. Tak jsme si to s plavčíky pak ještě čtyřikrát pustili. Šéf nám vynadal, že jsme mu nedali vědět. Pak přišel další pár, který si tam lehl a říkám pánovi, že jeho žena leží pod kamerou a že ji vidí celý Turnov. Taky nám tady mladí souložili pod slunečníkem, to mi plavčíci volali, protože nevěděli, co s tím.
Kolik lidí obvykle na koupališti denně projde, je v lidských silách vůbec ohlídat všechny?
V nejvyšší sezoně tu máme klidně dvanáct set lidí. Máme různé atrakce, takže dohled to trochu komplikuje. Ale nestává se, že by najednou někdo plaval a z ničeho nic se potopil. Navíc voda tady má hloubku do 160 centimetrů, takže teoreticky každý dospělý stačí. Spíš když tady děláme v červnu ještě plavecké školy, tak se občas stane, že děti vyjedou z pásku nebo jim spadne žížala, ale to jsme s nimi ve vodě.
Robert Havlín je mistr plavčík v turnovské Maškově zahradě.
S jakými nejčastějšími problémy nebo přestupky se setkáváte?
K bazénu se nesmí nosit jídlo a pití. Samozřejmě se nám stane, že tatínkové přijdou s malými dětmi, sednou si na lehátka a chtějí si tam vypít pivo. A když jim řeknete, aby si ho vypili v části, která je k tomu určená, tak se jim nechce. Takže to pak různě potajmu pronášejí. Pak kuřáci nechodí do kuřáckého koutku. A na tobogánech je samozřejmě zakázáno jezdit ve dvou, ve třech, po břiše nebo po kolenou a samozřejmě jen se plavčík otočí... Asi nejhorší, co jsme tady zažili bylo, když sem přijeli longboarďáci z ciziny, kteří tu jezdili mistrovství na longboardech. Ti jezdili po skluzavkách ve stoje, tak na ně pískáte, říkáte jim a nic z toho. Museli jsme volat městskou policii. Ten plavčík, když mu je třeba osmnáct, a často jsou to dívky, teď má nastoupit na pětadvacetileté kluky, tak to není vůbec žádná legrace.
Kdo bývá nejtěžší na zvládnutí? Malé děti, teenageři, dospělí?
Spíš ti náctiletí, pořád něco vymýšlí. Ze začátku většinou nic nedělají, protože tady mají atrakce, ale postupně, jak jsou tady celý den, tak hledají, co by udělali ještě jiného. Už na všem jeli, už všechno zkusili a teď to chtějí okořenit. Takže si chtějí třeba skočit salto do vody. Na to my tu máme takový trik, že přijdeme k tomu bloku, kluk skočí salto, a my řekneme: „Hm, nebylo nic moc, viď? “ A ve chvíli, kdy mu řeknete, že nebylo nic moc, tak on už ho tam nechce skákat. Nejnáročnější je, když chodí školy. To jsou třeba deváťáci a přijde celá třída. O prázdninách přijdou dva, tři kamarádi. Není to třída třiceti dětí. A v tom je ten rozdíl, ale jinak myslím, že se to zvládá.
PLAVČÍK: Češi ve vodě často přeceňují síly. Holky neočumuju |
Máte nějaké doporučení pro návštěvníky koupališť, na co by si měli dát pozor?
Nejlepší je, když se lidi opravdu řídí pokyny, které tu jsou. Třeba když si je přečtou na skluzavkách. Já sám jsem to dřív taky nedělal, ale někdy je dobré informační tabuli opravdu alespoň rychle projít. Pak už je na vás, jak jste zodpovědní.
Co vás na téhle práci baví nejvíc?
Život máte spojený s vodou, takže to je dobré. Já se tady ještě snažím vymýšlet různou zábavu. Teď tady vymýšlíme pěnové dělo, které vrhá pěnu deset metrů daleko. Je to zase víc o hlídání a kontrolách, ale já chci, aby od nás lidi opravdu odcházeli se zážitkem.