Holas zachytil unikátní okamžik minulý čtvrtek večer. Fotografie, kterou se pochlubil na své facebookové stránce následující úterý, okamžitě získala tisíce lajků a stovky komentářů.

„Vyfotit úplněk mezi Troskami jsem chtěl vždy, kdy to bylo možné, a to bývá jen párkrát v roce. Jenže buď nejsou podmínky, a nebo je místo, odkud se to dá vyfotit, někde v lese. Takže v hlavě jsem to měl několik let. Ale abych měl v hlavě fotku největšího superúplňku v roce mezi Troskami, až takhle daleko jsem nepřemýšlel. To se sešlo krásně náhodou,“ svěřil se pro portál iDNES.cz Holas, který žije v Mnichově Hradišti, ale kvůli focení si rád zajede i dál.

4 fotografie

Holas přiznává, že focení úplňků se mu honí hlavou pravidelně.

„Přemýšlím nad focením každého úplňku, a to za různými hrady, zámky, rozhlednami a podobně. Jenže ne vždy je možnost to vyfotit. Buď není to správné místo, nebo se mi představa nelíbí kompozičně. Jindy jsou zase mraky. Mám už například úplněk nad Bezdězem, Humprechtem, Kozákovem a nyní i krásně s Troskami, kde jsem fotil i před čtyřmi lety, ale tentokrát to vyšlo lépe.“

První pokus skončil nezdarem

Na focení úplňku s Troskami letos vyrazil 5. listopadu. „Poprvé jsem chtěl, aby byl úplněk za Troskami společně s Libošovickým kostelíkem. Všude na nebi bylo jasno, jen v místě východu byly drobné mraky, které měsíc zakryly. Takže měsíc se ukázal, až když byl poměrně nahoře, a to už nebylo ono. Trosky s kostelem a měsícem mám, ale ne tak, jak bych si představoval,“ vzpomíná Holas.

Druhý den byla předpověď opět příznivá. „Našel jsem si díky aplikaci místo na poli, aby to vycházelo, že měsíc bude vycházet mezi věžemi. Nejde to říct přesně na centimetry, ale jde to dobře odhadnout. Pak už jen stojíte na poli a čekáte, kde přesně se měsíc objeví. Jakmile se objeví, je potřeba si dát rychlý sprint třeba na 50 metrů v zablácených gumovkách se stativem a foťákem po poli, aby to vyšlo přesně na ty centimetry. Pak už jen stojíte, fotíte a posouváte se centimetr po centimetru tak, jak se měsíc sune po obloze. Nezdá se to, ale je to fofr.“

Západ Slunce nastal v 16:28, měsíc vyšel zhruba v půl páté a nad obzor se dostal přibližně v 16:45.

„Nezdá se to, ale jsou to všechno důležité údaje. Foto jsem pořídil zhruba v 16:55. Ale po poli jsem běhal jak tajtrdlík a fotil přibližně 15 minut,“ směje se Holas, který dopředu nevěděl, zda bude moci z pole fotit.

„Může tam být kukuřice a budu mít smůlu. Nebo tam může být zaseto, a to bych po tom poli taky neběhal. Naštěstí je většina polí teď zoraná, nic tam neroste, a nebo ani zoraná ještě nejsou, takže nemám černé svědomí“.

Roky čekání se vyplatily

Sázka na pole u Malechovic v Českém ráji nakonec vyšla podle představ a Holas zažil dosud nepoznané pocity.

„Představte si, že přijedete na místo, odkud si myslíte, že má vyjít ohromný superměsíc mezi věžemi. To očekávání je ohromné, protože trávím čas hledáním místa, čekám na to roky a teď nastal ten čas. Pak vyjde měsíc, vy běžíte po poli, abyste měli přesně na centimetr měsíc tam, kde ho chcete mít, a on tam opravdu je. Člověka zalije pocit štěstí, zahřeje to u srdíčka a zároveň si uvědomuji tu ohromnou výjimečnost. Roky čekání, hledání, někdy i zbytečného ježdění a pak to dopadne. V tu chvíli pak už jen cvakáte foťákem, ať to máte co nejkrásnější, a užíváte si ten moment.“

Považuje Holas superúplněk mezi Troskami za svůj nejlepší snímek? „Nejlepší nevím. To ať posoudí jiní. Já si fotek cením z jiného hlediska. Samozřejmě musí být krásný východ/západ, úplněk, inverze a podobně. Ale nikdo nevidí ten investovaný čas, toho zbytečného ježdění sem a tam. Já si nejvíc vážím fotek, kterým věnuji čas, stojí mě to i několik zbytečných vstávání a cest. A pak nastane moment, kdy jsem ve správný čas na správném místě. Když vyjde předpověď tak, jak v ní možná ani někdy nedoufám,“ vypráví.

Nejvíc si váží fotek, které pro něj mají příběh. „A nebudu lhát, musí i hezky sluníčko zasvítit. Tuto bych ale rozhodně zařadil do mých TOP 5 z těch tisíců snímků,“ říká Holas, který si focením přivydělává ke své práci v automobilovém průmyslu, kde působí jako finanční controller.

Původně šlo přitom o běžný koníček. „Postupně jsem se začal věnovat nejenom focení krajin, ale právě focení úplňků a nyní nově polárních září a bouřek. Říkám o sobě s nadsázkou, že v létě lovím bouřky, v zimě inverze. Svoje sociální sítě používám nejen k prezentaci fotek a videí, ale i jako nástroj k informování lidí o nebezpečných meteo jevech, jako jsou například záplavy a extrémní bouře. Díky vysokých dosahům mohu lidi informovat o hrozícím nebezpečí, za což jsem nesmírně rád. Samozřejmě se setkávám i s hejtry. Jenže je to upozornění a já jsem pak rád, když ta předpověď i nevyjde a nejsou ztráty na životech či majetku,“ míní Holas.

Ten z Mnichova Hradiště nejčastěji vyráží do Českého ráje, Jizerských hor či Krkonoš.

„Fotkami se snažím i pomáhat tím, že nechám občas vydražit obraz z fotky, kterou někde pořídím. Peníze jdou pak přímo na transparentní účet. Vybírám si primárně české děti a rodiny, protože si myslím, že je potřeba pomáhat a rozdávat radost.“