Jak hodnotíte šestitýdenní akci, kdy policisté odstřelovali divoká prasata i v honitbě Rádlo, kde jako myslivec působíte?
Nepříjemně mě překvapilo, že se jednalo o jednosměrnou komunikaci. My jsme dostávali nějaké příkazy, způsoby, jak máme co dělat. Když jsme se snažili přijít s naším postupem, s naší verzí, třeba ohledně stavu a počtu černé zvěře, které tu jsou, tak to nepadlo na úrodnou půdu.

Dotklo se vás to i osobně?
Honitba byla kvůli úspěšnosti střelby uzavřená. Já, protože v té honitbě bydlím, jsem se musel při návratu domů legitimovat, jestli tam bydlím. Samozřejmě chápu, že ti nasazení nemohli být místně znalí, takže museli ještě dál někde komunikovat, jestli moje adresa je skutečně na tom místě. Ve chvíli, kdy člověk tohle zažívá několik týdnů po sobě, je to nepříjemné.

Policejní odstřel divočáků na Liberecku skončil, podle myslivců byl neefektivní

Nebylo to každý den, že byste se musel legitimovat?
Ne, ale stalo se mi to naposledy teď v pondělí, nebo v úterý, když jsem byl někde na cestě. Zasahující policisté, kteří tam museli mrznout, a určitě to pro ně taky bylo náročné, nás samozřejmě nemohli znát všechny. Na druhou stranu nevím, jak je to u bezpečnosti střelby, když se provádí odstřel podle zákona o policii. Každopádně pokud lovíme my, podle zákona o myslivosti, tak si za každou kulku sami ručíme.

Co vy jste konkrétně dělal, zapojoval jste se do sběru odstřelených divočáků?
Já jsem se zúčastnil, ačkoliv jsem nebyl součástí sběrové skupiny. Chtěl jsem udělat nějakou dokumentaci u pár kusů. U jednoho z nich, byla to bachyně vážící kolem 140 kilogramů, se nás muselo sejít šest, abychom ji vůbec dostali z toho prostoru, kde ji odstřelili.

Takže jste viděl, kam a jakým způsobem byla zastřelená?
Ano. Máme i nějakou dokumentaci. Sám za sebe řeknu, že lov černé zvěře je opravdu náročný. Musí se k němu přistupovat s pokorou a člověk si mnohdy musí ránu odpustit, protože si jí nemůže být úplně jistý. Pokud je na střelce vyvíjený tlak, aby ty kusy na konci dne ležely, asi nemůže váhat a musí spoušť zmáčknout. Viděl jsem kusy střelené veškerými možnými způsoby. Já si osobně myslím, že je to opravdu těžké. Rozhodně to není tak, že bych chtěl odstřelovače ostrakizovat nebo na ně házet špínu.

Zmiňoval jste špatnou komunikaci ze strany státních orgánů. Myslivci přitom celou akci od počátku kritizovali. Neodrazují zkušenosti z uplynulých týdnů myslivce od jejich činnosti? A vás konkrétně?
Ta nejistota, kterou toto opatření a používaný postup způsobily, určitě působí demotivačně. Mnoho myslivců si rozmyslí, jestli pokračovat ve své činnosti. Nemáme vlastně žádnou jistotu, kdy přijde znovu rozkaz na to, aby se policejní střelci účastnili.

Kde to bude prostorově, jak to bude časově. Zatím – a teď jsem na poli spekulací – se dozvídáme, že druhé kolo by mělo proběhnout někdy na jaře. Kdy budou bachyně, jak my myslivci říkáme, plné. Tedy březí. Aby bylo snížení toho počtu ještě výraznější. Za mě osobně je to přístup neetický. Nevím, jak se k tomu jinak vyjádřit.

Informace o jarním pokračování akce tedy není z oficiálních zdrojů?
Ne. Jsou to informace, které zaznívají na některých informačních schůzkách. Ačkoliv jsem se těch posledních nezúčastnil, tak ty informace kolem prošumí, ale nemáme se vlastně ani k čemu odkázat. Třeba celé to mimořádné veterinární opatření bylo vydané, tuším, 9. října. K nám se dostalo vyrozumění 18. října. A odstřel měl začínat 4. listopadu.

My jsme v podstatě neměli ani zákonnou lhůtu třiceti dnů na to, abychom se mohli odvolat. I kdybychom se odvolali, tak víme, že to nebude mít žádný odkladný účinek. My jsme se samozřejmě odvolali, ale zamítavá odpověď přišla druhého, nebo šestého prosince.

Prosince? Tedy měsíc po zahájení akce?
Ano.