„Je to skutečně zázrak, že se nám podařilo dostat do Liberce tak výraznou osobnost japonské soudobé scény. Koji Kakinuma ve své tvorbě propojuje tradiční umění kaligrafie, akční malbu a performance a vytváří především monumentální kaligrafické obrazy,“ popisuje umělce ředitel galerie Filip Suchomel.
 |
Kakinumova výstava v liberecké galerii s názvem Traveling Alone představuje všechny umělcovy tvůrčí postupy. Ředitel galerie a zároveň kurátor výstavy vybral celkem čtrnáct ikonických děl z minulé i současné tvorby, a to včetně velkoformátových obrazů, které mají na šířku i osm metrů.
„Samotná realizace děl nezabere tolik času, třeba obraz B-EAT jsem měl hotový za pět minut, ONE pak dokonce za deset sekund. Jenže v prvním případě tomu předcházelo 30 dní příprav a úklidu a dvouleté vytváření koncepce, ve druhém jsem zase úklidu a přípravám věnoval jen desetinu času, zato koncepce se rodila 20 let,“ prozrazuje detaily Kakinuma.
Poprvé v Evropě
Koji Kakinuma je už známou výtvarnou osobností v Asii a Americe. Ačkoliv má řadu let fanoušky a sběratele i ve Velké Británii, Německu, Švýcarsku a České republice, v Evropě vystavuje vůbec poprvé.
„Klíčem ke všem technikám, které Kakinuma ztvárňuje pohybem svého těla, je rychlost. Tradiční japonská kaligrafie skutečně vyžaduje fyzický pohyb k vytvoření jediného, unikátního díla a pro Kakinumu se rychlost a pohyb stávají výraznými prostředky pro vznik výsledného, velice působivého obrazu. Ve své tvorbě tak zcela překračuje mantinely tradiční japonské kaligrafie a vstupuje do vod volného umění,“ komentuje práci autora Suchomel.
Mezi nejčastěji opakovaná slova v Kakinumově práci patří fénix, život, jedna a teď. Na liberecké výstavě je pak výjimečně i česky psané slovo láska, kterým ozdobil trafostanici v zahradě galerie.
Jízlivá něha a Život nádoby
Druhou výstavou nové sezony je Jízlivá něha Naděždy Plíškové, která mapuje životní příběh této známé české kreslířky, grafičky a sochařky. Návštěvníci zde mají možnost prohlédnout si její počáteční studijní kresby, nejznámější grafiky a plastiky 60. let, ale také závěrečná díla z devadesátek ovlivněná dlouhodobou nemocí autorky.
„Ať je však námět sebevážnější, dílo Naděždy Plíškové vždy nese jeden podstatný rys, a tím je ironický vtip. S odstupem a humorem sobě vlastním komentuje umělkyně sarkasticky svět svůj i svět kolem sebe a dává nám nahlédnout na život jako sérii absurdit. K nim přistupuje někdy s lehkostí, jindy s jízlivým komentářem,“ říká k tvorbě autorky kurátorka výstavy Jana Farská Hájková.
Současný český designér Roman Šedina prezentuje v Galerii Lázně životní cyklus nádoby a všechny jeho fáze, tedy vznik, existenci a zánik. „Výstava s názvem Život nádoby představuje její nejrůznější podoby, způsoby zpracování a možnosti využití. Konec nádoby je symbolicky zastoupen její destrukcí, která ale nabízí i představu nového života,“ prozrazuje kurátorka Vendula Fremlová.
A přesto říci životu ano
Trojici klasických výstav doplňuje projekt představující příběhy českých a českoněmeckých umělců, kterým do života zasáhla druhá světová válka. Výstava A přesto říci životu ano upozorňuje na možná pozapomenuté kapitoly z našich dějin.
„Z umělců jsou tu prezentováni Josef Šíma, Josef Čapek, Emil Filla, Toyen, Jindřich Štyrský a několik dalších. Představeny jsou zde i kresby a obrazy Jaroslava Krále, které jsou na rozdíl od ostatních vystavených děl ve vlastnictví autorovy rodiny. Návštěvníci tu najdou například kresby, které byly tajně vyneseny z vězení Královým spoluvězněm. Ten je podepsal svým jménem, aby obelstil gestapo a doručil je rodině,“ doplňuje zajímavosti k výstavě její kurátorka Michaela Kubišová.
