„Film je o tom, kterak jsem dvakrát zkazila jeden závod. A byla jsem z toho smutná, nešťastná a neměla jsem dobrý pocit. Říkala jsem si, že jedinou pointou by bylo, kdybych umřela,“ vysvětluje Henychová, která v Horním Maxově chová 26 psů husky.
„Ale vzápětí jsem si sama odpověděla, že umírat nebudu. Vznik filmu jsem nechala na štábu, nemohla jsem ani zasahovat do stříhání. Režisérka Linda Kallistová Jablonská mi ho potom pustila a já byla úplně v šoku. Ve finále je úplně jedno, že jsem ten závod nedokončila. Je to spíš o životě. O tom, že se ne vždycky všechno daří,“ přibližuje Henychová.
Štáb vyrazil na norský závod Finnmarkslopet dvakrát. „První rok tam se mnou bylo asi pět lidí. Pronajímali si skútry, jezdili s velkou kamerou. Další rok se mnou poslali jen dva studenty z FAMU. Natáčelo se i z dronu a to jsou moc pěkné záběry,“ vzpomíná na natáčení musherka, která sama stojí za řadou záběrů ze závodu.
„Měla jsem malinký fotoaparát a kamerku. Ale té zamrzaly baterky a pak jsem ‚ustřelila‘ výklopný panýlek. Technika tam dost trpí, protože není moc čas se o to starat.“
Ukrutná zima a malý výbuch
A netrpí jenom elektronika, ale především samotná Henychová. „Jeden úsek jsem jela po řece, asi osmdesát kilometrů. Byla mi tak ukrutná zima, až jsem myslela, že chcípnu.“
Záběry vznikaly i v bivaku nebo na kontrolních bodech. Štáb se od musherky prakticky nehnul. „Na můj vkus jsem ve filmu vidět až moc. Protože když je člověk venku dvanáct hodin a přijede se zmrzlým obličejem a kruhy pod očima, tak to není nic hezkého na pohled,“ směje se Henychová, která neztratila humor, ani když způsobila malý požár.
„Celosvětovým hitem se stane zapalování ohřívače. Vypadá jako zapalovač, ale neškrtá se. Jen dovnitř naliji benzín, nasadím krytku a zapálím. Plamen se vstřebá a hřeje to. Ohřívač mi vytápí péřovku nebo ohřívá ruce. Sice vdechuji výpary, ale za to teplo to stojí,“ popisuje musherka.
„Chtěla jsem to divákům natočit, ale zapomněla jsem na tu krytku. A ono mi to najednou blaflo! Benzin se mi rozlil po stole a kamera zůstala v ohni. Pár ohňů už jsem zažila, takže jsem vzala utěrku, ohřívač do ní zabalila a plameny zhasly.“
Nejdůležitější je počasí a štěstí
Snímek zachycuje i méně veselé momenty. To když musela Henychová oba ročníky předčasně ukončit. „Na začátku dostanete karty a buď máte trumfy a klapne to, nebo máte špatné karty. Mezi karty patří hlavně počasí a štěstí,“ vysvětluje závodnice.
„Karta, která mi první rok nepadla, bylo počasí. Poblíž ruské hranice to bývá vyfoukané, ale tentokrát tam napadlo hodně sněhu a přišla vichřice. Nás to strašně zpomalilo. V rámci mé bezpečnosti mě tak pořadatelé stopli, protože bych se nedostala přes hory,“ vzpomíná.
A rok na to bylo ještě hůř. „Byla jsem natrénovaná, odhodlaná, měla všechno připravené. Vyjeli jsme a psi chytili infekci. Měli žaludeční problémy, dostali průjem, začali zvracet. Byli dehydrovaní a přestali jíst. Ten ročník jsem nebyla jediná, potkalo to i adepta na vítěze.“
Před kamerou tak došlo i na slzy. „Obrečela jsem to, protože jsem věděla, že to všechno jde do filmu. Možná že o co víc se člověk snaží, tak to je důvod, proč to nakonec nedopadne...“
Henychová tak film bere i jako satisfakci. „Když se lidé po nepovedeném závodě ptají, co se stalo, těžko jim to slovy popíšete. Ale tady můžou vidět, že to opravdu není žádná prča.“