„Text jsem záměrně nejdřív vůbec nečetl, jen jsem si ho vyzvedl a jel jsem do Paříže. Tahal jsem ho po celé metropoli, dokonce jsem si ho podtrhával na Montmartru. S pomocí dětí jsem pak našel Moliérův dům a kašnu, kde jsem text smočil,“ svěřuje se Polách, který ztvární samotného Moliéra.
„Mě na tom ohromně baví, že je to ucelený příběh. Je tam obrovský oblouk. Začínáme ve chvíli, kdy je Moliére na vrcholu. Král mu zrovna povolí velice problematického Tartuffa, proti kterému jde církev v čele s biskupem. Když mu navíc mladá dívka, kterou hraje Eliška Jansová, na otázku Vezmeš si mě? odpoví Ano, tak tehdy potkáváme šťastného člověka plného síly,“ pokračuje Polách.
„Během deseti let, v našem případě dvou hodin, se ale všechno změní. Lusknutím prstu přijde úplně o všechno. Na konci si můžu zahrát člověka, který nemá vůbec nic a ptá se proč. Ono se to může stát každému,“ podotýká herec.
Společný osud
Podle dramaturga Jiřího Janků měli Moliére a Bulgakov společné, že svou tvorbou bojovali proti režimům, ve kterých žili. „U Moliéra to byl boj se šlechtou a církví, u Bulgakova se sovětským režimem. Spojovalo je i to, že nad nimi drželi ochrannou ruku ti nejvyšší. Nad Moliérem sám Ludvík XIV. Bulgakova podporoval osobně Stalin. Bylo to ale bizarní, protože Bulgakov nemohl tvořit svobodně,“ zamýšlí se dramaturg.
Režie se ujal Ivan Krejčí, umělecký šéf ostravského divadla Aréna, kterého liberečtí diváci znají díky jeho zdejším inscenacím Revizor, Úklady a láska či Evžen Oněgin.
„Ne že by divadlo mohlo něco změnit na běhu dějin, ale pořád má šanci něco v nás probouzet. Každý má šanci kriticky myslet a postavit se. Ale je to těžké a je to zodpovědnost každého. Proto má smysl tyto hry hrát,“ dodává režisér.






