„Naše masky jsou po léčebných procedurách a odkazu Vincenze Priessnitze a po skřipácké muzice z Jihlavska třetí položkou na tomto seznamu, za niž vděčíme sudetským Němcům. Je dobře, že i jejich zásluhy o dědictví na území současného Česka začínají požívat úcty,“ říká šéf firmy Zdeněk Rydygr.
Jde zároveň o třetí položku ve výčtu kulturního dědictví, která pochází z Libereckého kraje. První jsou vánoční ozdoby ze skleněných perliček a druhou saně rohačky z Roprachtic.
„U nich jde o posledního výrobce v Česku a možná i v Evropě,“ upozornila ředitelka muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová, která stojí za návrhem na zapsání zákupských masopustních masek na seznam dědictví.
Ruční výroba masopustních masek má v Zákupech více než stoletou tradici. Navazují zde na První rakouskou továrnu na patentní listy a luxusní papír, založenou roku 1884.
„Masopustní masky ze Zákup se vyrábějí stejnou technikou jako před sto lety. Kousky papíru prosycené lepidlem se vlepují do formy, po uschnutí se ostříhají, ručně vytlučou a vymalují a nastříkají lakem,“ podotkla Vladimíra Jakouběová.
V Milevsku mají ze zákupských masek i muzeum
Kromě masek vyrábí podnik i velké, takzvané celohlavové nasazovací masky, například medvěda, koně či pantáty. Právě teď před startem masopustních rejů mají řemeslníci v Zákupech nejvíc práce, neboť masky si od firmy objednávají nejen místní a sousední obce, které pořádají masopustní obchůzky, ale i spolky ze vzdálených míst, kde tuto tradici rovněž drží.
„Třeba v Milevsku mají dokonce muzeum masopustních masek právě s maskami ze Zákup,“ dodala krajská radní Květa Vinklátová. Stejně jako do jiných oborů podnikání, i do výroby masek již pronikli asijští producenti.
„My vyrábíme masku za sedmdesát korun, výrobce ji prodá třeba za stokorunu. V Číně ji vyprodukují za deset korun a prodávají se tu třeba za sto padesát. Majitelce jednoho papírenského obchodu jsem na její telefonát, že máme drahé výrobky, řekl – vážená paní, nemohu z německého papíru a české mzdy udělat čínskou cenu,“ poznamenal Rydygr.