Zatímco v minulých letech opouštěly vázy s podobou benátské masky sklárnu v zimě, letos se na ně skláři vrhli v posledních srpnových dnech. „Nám to ani nepřijde, my si tu topíme trvale,“ žertuje huťmistr Petr Kuchta, který má při výrobě Thálií jeden z nejdůležitějších úkolů. Poté, co jeho kolegové vyfouknou horkou vázu a dají jí tvar pomocí formy, musí Kuchta přilepit ouška.
„Je potřeba pracovat s dlouhým sklem a trefit se přesně na vázu. Pokud se o pár centimetrů spletete, váza je nesouměrná,“ popisuje mistrovu práci ředitel sklárny David Ševčík. Výroba na huti trvá zhruba čtyřicet minut až jednu hodinu, což je dle Ševčíka poměrně dlouhá doba.
Vázy vybrušují jeden den
Váza pak dva dny chladne, než jde na brusírnu, kde dostane tvář a přijde o zadní stěnu. „Letos je objednaných sedmnáct kusů. Nejdříve se všechny kusy vybrušují hrubým kotoučem, pak si brusič vezme jemnější kotouč a dělá jemnější práci. Vše tak trvá zhruba jeden den,“ přibližuje ředitel sklárny.
A právě na brusírně nastává druhý rizikový moment výroby ocenění. „Brusič nesmí na sklo spěchat. Jak na něj trošku přitlačí, může vzniknout malá prasklinka, která se pak rozběhne a jednoho dne to praskne úplně,“ říká Ševčík. Letos dostanou umělci hned několik barevných provedení, jako jsou kobaltová modrá, zlatá rosa či ambrová.
A co je podle Ševčíka na Tháliích nejzajímavější? „Teď je trend čistých, jednoduchých věcí. Při tvorbě Thálií se ale víc vracíme k původnímu odkazu řemesla. Taky ji nemůže dělat každý,“ říká Ševčík. A podobně to vidí i prezident společnosti Lasvit Leon Jakimič.
„Těší mě, že už více než dvě stě divadelníků a divadelnic má doma cenu, která vzniká v naší sklárně. Divadlo stejně jako sklářství stojí na dvou pilířích - umění a řemesle. Pokud se tyto dva pilíře propojí, vzniká vždy něco, co má potenciál inspirovat svět. Věřím, že cena Thálie je tak pojítkem mistrů. Těch sklářských s těmi divadelními.”